Výzkum a dokumentace

Ochrana přírody 4/2018 — 19. 8. 2018 — Výzkum a dokumentace — Tištěná verze článku v pdf

Dokumentace krasové krajiny České republiky

autoři: Ivan Balák, Olga Suldovská

Dokumentace krasové krajiny ve 2. polovině 20. století
Po 2. světové válce nastává velký rozmach amatérského jeskyňářství. Zájmové speleologické kluby začínají bádat v obou velkých krasových oblastech České republiky – v Českém a Moravském krasu i v podzemí menších krasových území. Kromě dalších poznatků vznikla řada map jeskyní různé kvality. V té době začínají vznikat i prvotní komplexní evidence jeskyní a dalších krasových objektů.

Jedním z prvních dokumentátorů krasových oblastí České republiky byl Vl. Homola, který od 40. let zpracoval nejen území Českého krasu, ale zabýval se i krasem Moravským, Chýnovským, Ledečským a položil základy karsologického členění ČR. Dalším významným badatelem byl K. Kostroň, který roku 1949 připravil souhrnný rukopis o Javoříčském a Mladečském krasu. Knihu se v té době nepodařilo vydat. Text upadl v zapomnění a byl objeven před několika lety. Po pátrání v archivech byl zkompletován a světlo světa spatřil jako osmý svazek edice Acta Speleologica vydaný SJ ČR v roce 2018 pod názvem Kras severomoravský.

Fotografie Svěcené díry v Javoříčském krasu z roku 1941
od K. Kostroně. Archiv Správy jeskyní ČR

Na území Moravského krasu pracovalo současně několik badatelů, kteří se zabývali komplexní dokumentací krasových jevů. Byli to především R. Burkhardt, P. Ryšavý, J. Vodička, J. a P. Himmelovi, Vl. Panoš a O. Štelcl. V 50. a v 60. letech vznikly novodobé soupisy objektů, zejména Pustého a Suchého žlebu, Křtinského údolí, Babické plošiny, Údolí Říčky, doplněné speleologickými mapami a orientačními plánky krasových území se zákresy vchodů a základních prvků reliéfu. Podobné registrace vznikaly i v dalších krasových územích České republiky. Tyto práce však nebyly vzájemně koordinovány i úroveň jejich zpracování byla různá. Každý soupis byl opatřen vlastním číslováním. Nastala tak situace, kdy evidenční čísla stejných objektů byla duplicitní nebo kdy stejné evidenční číslo bylo přiděleno většímu množství objektů.

Ukázka znakového klíče Základního mapování krasu od J. Vodičky.
Zdroj Archiv Správy jeskyní ČR

Na konci 60. let vznikají i první podrobné mapy krasového povrchu v měřítku 1 : 10 000. Závrty v severní části Moravského krasu zkompletoval v roce 1968 P. Ryšavý. Přibližně v té době vznikla i mapa závrtů a povrchových pozůstatků po historické těžbě železné rudy na Rudické plošině od R. Burkhardta. K mapování však nebyly použity přesné geodetické metody, proto jsou mapy zatíženy velkým množstvím polohových chyb. Přesto se jedná o unikátní mapová díla s vypovídající hodnotou.

Výřez mapy závrtů Ostrovské plošiny Moravského krasu od P. Ryšavého z roku 1968.
Zdroj Archiv František Musil

Základní mapování krasu
V 70. letech na půdě Geografického ústavu Československé akademie věd v Brně vznikl velmi podrobný projekt tzv. Základního mapování krasu (ZMK) v měřítkách 1 : 1000 až 1 : 10 000. Autorem byl J. Vodička. Účelem ZMK bylo poskytnutí údajů o krasových jevech a vodách, zejména údajů o morfometrii jevů, o vzájemné poloze a o souvislostech toků. Toho se mělo docílit jednotným kartografickým zobrazením prvků na povrchu i v podzemí. Pro účely projektu byly zpracovány podrobné postupy evidence krasových a pseudokrasových forem, fotodokumentace, zpracování popisných údajů a znakové klíče. Významným počinem projektu bylo sestavení unifikovaného a jedinečného kódování dílčích jevů, jehož základ byl použit i v dnešní Jednotné evidenci speleologických objektů (JESO). K výsledkům projektu patří Přehled údajů o jeskyních Moravského krasu z roku 1984 (tzv. Žlutá kniha), v němž je formou tabulárního katalogu s dalšími popisnými údaji zpracováno 1066 jeskyní delších než 3 metry, povětšinou doplněných údaji typu název, synonymum, nadmořská výška, rozměry, směr jeskyně, katastrální území, základní literatura a starší číslování. Na sestavení katalogu se podíleli amatérští jeskyňáři, především I. a J. Audyovi, F. Musil, P. Rejman, V. Prejza, A. Chaloupka, M. Kubeš a J. Himmel.

Sestavení plánovaného kartografického díla – Základní mapa krasu (ZMK) – však nebylo realizováno pravděpodobně z důvodu přílišné náročnosti na zpracování údajů.

Základní karsologické členění České republiky.
Sestavili Ivan Balák a Olga Suldovská z podkladů
Jednotné evidence speleologických objektů

Až v roce 1980 sestavil Geografický ústav Brno Československé akademie věd atlasovou přílohu publikace Punkva a její jeskynní systém v Amatérské jeskyni, doplněný půdorysem podzemních prostor, povrchových závrtů a jednoduchou topografickou situací Ostrovské plošiny v přibližném měřítku 1 : 1500. Při novodobé revizi však byly zjištěny značné polohové chyby, především u závrtů.

Základy Jednotné evidence speleologických objektů
V 70. letech vznikla představa o jednotné dokumentaci krasových objektů i na tehdejším pražském Státním ústavu památkové péče a ochrany přírody (SÚPPOP).

Profil Amatérské jeskyně v Moravském krasu publikovaný v Atlasu krajiny
České republiky. Vypracoval Ivan Balák

J. Hromas navázal na projekt ZMK a připravil osnovu Jednotného systému evidence a základní dokumentace krasových a pseudokrasových jevů v ČSR. Ta se v následujících letech stala základem pro vznik Jednotné evidence speleologických objektů (JESO), která se po dílčích úpravách struktury a v digitální podobě využívá dodnes. Rozvoj systému JESO na pracovišti tehdejšího Českého ústavu ochrany přírody (ČÚOP), později Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, vyvrcholil v 90. letech. Vzniklo tak revidované a dodnes platné karsologické členění České republiky se zavedením unikátního kódování povrchových i podzemních forem a sestavením katalogu všech krasových a pseudokrasových objektů známých v České republice. Obsahem tehdejšího „papírového“ JESO byly evidenční listy s informacemi o lokalizacích objektů, základními popisnými informacemi, evidenčními mapkami se zákresy jeskynních vchodů a jejich fotodokumentací.

Prvním z výsledků JESO bylo vydání mapy Jeskyně a krasová území České republiky s doprovodným textem. Mapa v měřítku 1 : 500 000 s výřezy Českého a Moravského krasu obsahuje poprvé oficiálně publikované karsologické členění, zákresy výskytů vápenců, zákresy skupin či jednotlivých přírodních podzemních dutin s rozlišením krasových a pseudokrasových jeskyní a propastí. Textová část obsahuje základní charakteristiku krasu a pseudokrasu České republiky, charakteristiku všech krasových a pseudokrasových regionů a seznam všech jeskyní a propastí k uzávěrce v roce 1998. Mapa obsahuje údaje o 2227 jeskyních a propastech, z toho 1771 krasových a 456 pseudokrasových. Mapu sestavilo oddělení péče o jeskyně AOPK ČR, autory jsou J. Hromas a D. Bílková v úzké spolupráci s I. Balákem, P. Bosákem, P. Chvátalem, J. Novotnou, J. Kopeckým a V. Ouhrabkou, na podkladech se vedle České speleologické společnosti (ČSS) podílely a také střediska AOPK ČR, správy národních parků a chráněných krajinných oblastí. Z výsledků „papírového“ JESO též vznikla známá „Modrá kniha“ Jeskyně (2009) z edice Chráněná území ČR.

Geografický informační systém Moravský kras
Etapa „papírových“ evidencí a map končí závěrem 20. století s nástupem výpočetní techniky a zpracování údajů JESO se přesunulo do digitální roviny. Prvním krasovým územím, jež bylo komplexně zpracováno metodami GIS, se stala chráněná krajinná oblast Moravský kras v roce 1997. V té době byl na správu CHKO MK pořízen plnohodnotný GIS, který byl posléze využit v projektu s názvem Digitální zpracování krasových jevů Moravského krasu zadaným Ministerstvem životního prostředí. Práce spočívaly ve shromáždění mapových a popisných údajů o jeskyních, závrtech, ponorech, vývěrech a říční síti a vytvoření jednotné metodiky digitálního zpracování dat. Dále šlo o vektorizaci mapových podkladů, transformaci dat na souřadnicový systém S-JTSK a výškový systém Balt p. v. a vytvoření dílčích mapových vrstev. Nedílnou součástí prací bylo sestavení struktury základních popisných databází včetně vyřešení relačních vazeb na externí databáze a jejich naplnění tak, aby došlo k propojení grafických a tabelárních dat. Součástí úkolu byly terénní práce spojené s lokalizací vchodů jeskyní. Významným podkladem byly mapy jeskyní ze zdrojů ČSS. Zpracováno bylo celkem 955 vchodů do jeskyní, 153 půdorysů významných jeskyní, vč. systému Amatérské jeskyně, 1205 závrtů a 71 ponorů a vývěrů. Výsledkem je digitální model krasového území s možností zobrazování vztahů mezi jednotlivými prvky v krajině a hledání optimálních variant řešení případných konfliktů se zájmy ochrany přírody. Digitální model Moravského krasu je využíván např. při sestavování plánů péče, tvorbě zonace, řešení hydrologických souvislostí a hledání vztahů mezi povrchem a podzemím.

JESO jako součást Informačního systému ochrany přírody
V roce 2008 bylo vedením AOPK ČR rozhodnuto o vybudování databázové verze JESO začleněné do informačního systému ochrany přírody (ISOP), která byla laické i odborné veřejnosti zpřístupněna prostřednictvím internetu v roce 2009. Primárním zdrojem dat JESO byly údaje z výše uvedené knihy Jeskyně a projektu Digitální zpracování krasových jevů Moravského krasu. Digitální JESO shromažďuje základní, polohové, měřické a popisné údaje o jednotlivých lokalitách, včetně digitální dokumentace, přehledu o významu lokalit, jejich využití a stavu, možnosti ohrožení, výsledky výzkumu a průzkumu lokalit. JESO je vedeno a spravováno jako veřejný registr. Pro všechny uživatele internetu jsou však zpřístupněny pouze vybrané jevy na území ČR (především veřejnosti přístupné a ostatní běžně známé jeskyně). Zbývající objekty jsou uživatelům bez smlouvy o přístupu do databáze JESO viditelné pouze v obecném tabelárním přehledu s uvedením názvu krasového jevu, kódu JESO a začlenění jevu do karsologického členění ČR.

Ukázka úvodní stránky JESO a mapové
aplikace JESOVIEW s tematickou úlohou
Ochrana přírody.
Upraveno podle https://jeso.nature.cz

Součástí JESO je mapová aplikace
JESOVIEW, která do značné míry naplňuje původní představy o Základních mapách krasu ZMK. Správu mapového projektu JESOVIEW v prostředí ArcGIS Online provádí Správa jeskyní ČR. K dispozici jsou bodové mapy vchodů jeskyní, půdorysy významných jeskyní, závrty, ponory a vývěry. Významné je karsologické členění ČR, mapy zvláště chráněných území, data digitálního modelu reliéfu ČR (DMR 5G) – stínovaný reliéf, sklonitost, expozice a střední nadmořská výška. Ve spolupráci s Českou geologickou službou (ČGS) jsou zveřejněny geologické mapy s řadou dalších zajímavých informací, dobývací prostory, chráněná ložisková území, poddolovaná území a historická důlní díla. K podkladovým mapám JESOVIEW patří Základní mapy ČR, ortofoto a katastrální mapy Českého ústavu zeměměřického a katastrálního (ČÚZK). Na 16. mezinárodním speleologickém kongresu, konaném v Brně v roce 2013, obdržely JESO a JESOVIEW v rámci prezentací Cartography Salon čestné uznání od Mezinárodní speleologické unie (UIS).

Závěr
Vývojem aplikací JESO a JESOVIEW práce na dokumentaci krasové krajiny zdaleka nekončí. Stále je třeba doplňovat nové i dosud neevidované údaje, prohledávat archivní materiály a záznamy z nich ověřovat v terénu a srovnávat je se současným stavem.

Správa jeskyní ČR rozšiřuje náhled na krasovou krajinu publikováním mapové služby půdorysů závrtů viditelnou v JESOVIEW. Systematickou dokumentací krasu a mapováním povrchových forem metodami GPS se autoři článku průběžně zabývají přibližně od roku 2008. Během deseti let tak byly zkompletovány závrty a současně i hydrologické objekty severní části Moravského krasu a Rudické plošiny, na níž byla metodika testována. Dále byly dokončeny práce ve Vratíkovském krasu, Lažánecko-heroltickém krasu, Mojetínském krasu, těsně před dokončením je dokumentace Javoříčského a Mladečského krasu.

V JESO je ke dni uzávěrky článku nově zaměřeno a zaevidováno 1061 závrtů,
118 ponorů a vývěrů, přičemž několik set objektů ještě čeká na finální zpracování terénních měření a následný zápis do JESO. Záznamy je možné prohlížet na adrese https://jeso.nature.cz, prostřednictvím které jsou JESO i JESOVIEW dostupné veřejnosti.

Použitá literatura

BALÁK, Ivan (2002). Geografický informační systém CHKO Moravský kras. In: Speleologický průzkum a výzkum v chráněných krajinných oblastech – Sborník referátů, IX. ročník Mezinárodní školy ochrany přírody krasových oblastí 24. – 26. září 2001, Blansko, 2002, s. 108-112.

BALÁK, Ivan (2010). JESO – Jednotná evidence speleologických objektů. Příloha, s. I-IV. Ochrana přírody. 65, 4.

BALÁK, Ivan; SULDOVSKÁ, Olga (2011). Unified database of speleological objects, s. 22. In: Karst research institute ZRC SAZU. 19^th International karstological school "Classical karst": Karst underground protection. Postojna. 84 s.

BALÁK, Ivan; SULDOVSKÁ, Olga (2013). The Unified Database of Speleological Objects of the Czech Republic as part of Nature Conservancy Information Systém, s. 310-314. In: Proceedings, Volume 2; 16^th International Congress of Speleology, Czech Republic, Brno, July 21–28, 2013. ISBN 978-80-87857-08-3

HROMAS, Jaroslav (1976). Jednotný systém evidence a základní dokumentace krasových a pseudokrasových jevů v ČSR. Praha. Manuskript. Státní ústav památkové péče a ochrany přírody (SÚPPOP).

HROMAS, Jaroslav et al. Jeskyně. Hromas J. (ed.) a kol. (2009). Praha, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno. 608 s. Chráněná území ČR, 14. ISBN 9788087051177; 978-80-86305-03-5.

HROMAS, Jaroslav; BÍLKOVÁ, Daniela (1998). Jeskyně a krasová území České republiky: Přehledná mapa 1 : 500 000. 1. Praha, Kartografie Praha. 1 s. ISBN 8086064271.

Jednotná evidence speleologických objektů (JESO) [online]. Praha, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, c2009 [cit. 2018-06-14]. Dostupné online <https://jeso.nature.cz>.

KOLEKTIV (2010). Atlas krajiny České republiky. Praha, Ministerstvo životního prostředí České republiky. 1331 s. ISBN 978-80-85116-59-5.

KOSTROŇ, Karel; KOUDELKA, Martin (ed.); SVOJANOVSKÝ, Radek (ed.) (2017). Kras severomoravský: Topografie a popis krasového území mezi Konicí a Litovlí. Soupisem písemnictví opatřil a historickými poznámkami doplnil Dr. Mořic Remeš. 1. vydání. Průhonice, Správa jeskyní České republiky. 104 s. Acta Speleologica, 8/2017. ISBN 978-80-87309-42-1; ISSN 1804-3313.

PŘIBYL, Jan; REJMAN, Petr (1980). Punkva a její jeskyní systém v Amatérské jeskyni. Brno, Studia geographica, Československá akademie věd, Geografický ústav Brno, sv. 68. 141 s.

PŘIBYL, Jan; VODIČKA, Jiří; KUZDASOVÁ, Z. et al. (1984). Přehled údajů o jeskyních Moravského krasu: Analýza vybraných fyzickogeografických prvků Moravského krasu, Příloha k souboru map. 98 s. Manuskript. Československá akademie věd, Geografický ústav, oddělení fyzické geografie.

SULDOVSKÁ, Olga; BALÁK, Ivan (2011). Jednotná evidence speleologických objektů (JESO). Aragonit: časopis Správy slovenských jaskýň. [roč.] 16, 1-2, s. 79. ISSN 1335213X.

SULDOVSKÁ, Olga; BALÁK, Ivan (2012). The Unified Database of Speleological Objects of the Czech Republic as part of Nature Conservancy Information System. In: Protected karst territories – Monitoring and management: International scientific-practical conference. Editors: Marina Yordanova, Dilyana Stefanova, Dimitrina Mikhova. Sofie, National Institute of Geophysics, Geodesy and Geography, s. 86-87. ISBN 978-954-9531-17.

VODIČKA, Jiří (1979). Projekt metodiky základního mapování krasu (ZMK). Brno, 93 s. Manuskript. Československá akademie věd, Geografický ústav v Brně.