Vzpomínky a medailonky

„Tak vy chcete dělat ekologickou výchovu?“ zeptal se mě můj první šéf, Jiří Ica Pospíšil, vedoucí metodického oddělení Kulturního domu hl. m. Prahy, kam jsem po škole nastoupila. Přikývla jsem. „Tak to se musíte vypravit za Emilkou Forejtovou,“ řekl a já se rozjela na Prahu 10, na obvodní národní výbor, kde Emílie Forejtová (později provdaná Strejčková) pracovala od roku 1980 jako inspektorka kultury pro ochranu přírody a památek (pozn. pro mladší ročníky: do sametové revoluce 1989 neexistoval resort životního prostředí a ochrana přírody spadala pod kulturu).

Tento článek věnujeme životu a dílu významného českého lesníka, botanika, ekologa, vysokoškolského učitele a vědeckého pracovníka, a také cestovatele, popularizátora vědy, profesora Ing. Jana Jeníka, CSc., dr. h. c., člověka dobrého a poctivého k sobě i ostatním lidem.

V říjnu zemřel na rakovinu lymfatických uzlin pátý nejbohatší občan Spojených států amerických (majetek okolo 20 mld. USD), podnikatel a spolu s Billem Gatesem zakladatel Microsoftu.

Opravdu jen velice těžko by se hledal silnější protimluv než ten uvedený v nadpisu. Pomalu už si zvykáme žít ve světě přeplněném těžko uvěřitelnými informacemi. Přesto je ale v tomto smyslu skutečnost, že věčně mladý kolega Jirka Táborský, stavař CHKO Železné hory, odešel letos v srpnu do důchodu, opravdu těžký kalibr. Kdo Jirku zná, jistě přitaká. A že těch kolegů napříč celou AOPK, kteří při čtení nadpisu budou nevěřícně kroutit hlavou a pro které se v průběhu let stala zcela výjimečná osobnost Jirky příkladem úžasného člověčenství v cechu úřednickém, nebude málo!

Jiřího, který začátkem srpna oslavil šedesátiny, znám více než čtvrt století. Pracoval jsem tehdy jako vedoucí Správy CHKO Jizerské hory a Jiří byl vedoucím technologem Lesního závodu Frýdlant.

Ten muž dokonale klame vzhledem: Rozhodně byste mu nehádali šedesát. A asi byste ani nečekali, že tenhle urostlý chlap na otázku herce Miroslava Vladyky v pořadu Klenoty naší krajiny odpoví se zasněným pohledem do proudu Divoké Orlice, že „kytičky“ jsou jeho vášeň. Jeho profesní dráha se dotkla i stavebních řemesel či lesnictví, ale k rostlinám se od počátku spirálovitě blížila.

Šedesáté narozeniny už dávno nejsou koncem profesního života, kdy opotřebovaný organismus dychtí po starobním důchodu s vidinou péče o vnoučata nebo krmení holubů v parku. Přesto je to významné výročí a stojí za to si je připomínat nejen ohlédnutím zpět, ale také pohledem do budoucna. To připomenutí je na nás ostatních, protože ti, kterých se jubileum dotýká, lidé svěží a aktivní, si je zpravidla ani nestihnou uvědomit. Dobrým příkladem takového jubilanta je Ing. arch. Jana Mejzrová, dobrá duše Správy CHKO Jizerské hory.

Dne 16. 5. 2018 zemřela ve věku 80 let paní Mgr. Jaromíra Kuncová, jedna z nejvýznamnějších osobností severočeské ochrany přírody. Pocházela z Berounska, v Berouně také vystudovala jedenáctiletou střední školu a pak v Praze Přírodovědeckou fakultu UK, obor biologie–chemie se specializací na vyšší rostliny (1956–1961). Celý svůj profesní život poté prožila v severních Čechách.