Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 5/2018 — 21. 10. 2018 — Kulér-Medailonky — Tištěná verze článku v pdf
Jiří Táborský v důchodu
Opravdu jen velice těžko by se hledal silnější protimluv než ten uvedený v nadpisu. Pomalu už si zvykáme žít ve světě přeplněném těžko uvěřitelnými informacemi. Přesto je ale v tomto smyslu skutečnost, že věčně mladý kolega Jirka Táborský, stavař CHKO Železné hory, odešel letos v srpnu do důchodu, opravdu těžký kalibr. Kdo Jirku zná, jistě přitaká. A že těch kolegů napříč celou AOPK, kteří při čtení nadpisu budou nevěřícně kroutit hlavou a pro které se v průběhu let stala zcela výjimečná osobnost Jirky příkladem úžasného člověčenství v cechu úřednickém, nebude málo!
Jen stavaři CHKO vědí, o jak obtížnou a svízelnou profesi se jedná. Jejich práce posuzování staveb, jako by se podobala pohybu po bitevním poli. Nevyzpytatelné změny legislativy ztěžují „vojákovi“ pohyb a vytvářejí zcela nepředvídatelné změny terénu, včetně hlubokých depresí plných vazkého bahna. Nástrahy územního plánování mají často podobu zaminovaných území a k tomu ještě to bombardování shora. Všude kolem vyskakující záplava čísel jednacích, za nimiž se skrývají investoři po zuby vyzbrojení elánem, sny a vizemi, jak postavit co nejrychleji svůj vysněný Objekt. Stavař nasazuje zbroj regulativů pro výstavbu a na pomoc si bere jako štít Subjekt krajinného rázu…
Jirka odešel z této 21 let trvající bitvy jako vítěz. S bonusem výsluhy v podobě mnoha harmonicky působících staveb a částí sídel v krajině Železných hor. S bonusem stavebníků, kteří přes počáteční znepokojení nakonec přišli za nutné změny provedené ve svém původním záměru poděkovat. A s bonusem nejbližších spolupracovníků, kterým díky své přátelské, energií sršící a veselé povaze přinesl do života příklad a důkaz (zářný a neutuchající jako Táborák), jak je třeba žít.
Jirko, přejeme Ti do dalších let, aby už to nebyla bitva. Ať je to poklidná procházka sluncem prozářenou krajinou s třpytivými hladinami jezer, mechovými zahrádkami a lepými lesními žínkami.
A moc za všechno díky!