Fotografie z obálky

Čertův důl je součástí Sedmidolí, jižního svahu Slezského hřbetu mezi Labským dolem a dolem Bílého Labe. Od počátku 18. století byl obydlen, na třech loukách stály tři boudy s převážně sezonním provozem – pastvou dobytka a zpracováním mléka. Paradoxně teprve v roce 1889, kdy už zdejší osídlení postupně zanikalo, bylo ústí údolí zpřístupněno solidní vozovou cestou podél Bílého Labe, po které se sem ze Špindlerova Mlýna dostaneme i my. Na první pohled nepoznáme, že se jedná o významnou novověkou archeologickou lokalitu. Někdejší louky a pastviny spontánně zarůstají smrky v sousedství odrůstající nové generace lesa na imisních holinách. Hluboko do montánního pásma sestupují kamenná moře s ostrůvky kleče (nejnižší v 1 080 m n. m.).

Rozpadlé smrčiny s borůvčím a dostatkem volných ploch tetřevu hlušci svědčí. Na Moravsku se vyskytuje jeho nejsilnější populace u nás.

Naučná stezka na Medníku není nejstarší, jak se často tvrdí. Přesnější by bylo říkat „nejstarší novodobá“, protože nejstarší doloženou naučnou stezku na našem území zřídil amatérský přírodovědec Rudolf Kögler již ve 40. letech na Krásnolipsku. To však nic nemění na tom, že právě stezka na Medníku je „pramatkou“ všech dalších naučných stezek u nás. Letos je tomu právě 50. let, kdy tato stezka vznikla.

Na dolním toku Hamerského potoka, východně od Jindřichova Hradce, se nachází krajinářsky i přírodně velmi zajímavá lokalita – Jindřišské údolí.

Pohled na Sněžku (1 603 m n. m.) od Úpské hrany. Před horou vyniká Větrný hřeben, úzká spojnice masivu Sněžky s východokrkonošským náhorním platem, prudce spadající do karů Úpská jáma a Kociol Lomniczki.

Že povodně jsou v nivách velkých řek přirozenou a nezbytnou součástí přírodních procesů asi není třeba čtenářům tohoto časopisu vysvětlovat. Osvěta veřejnosti v této otázce ale rozhodně neuškodí. Nová naučná stezka, nazvaná Krajinou povodní, se však zdaleka nezabývá jen povodněmi.

Nosorožec tuponosý (Cerathoterium simum) je nejčastější obětí brutálního vybíjení mj. proto, že se rád pase v přehledných otevřených afrických savanách a jeho rohy jsou největší - mohou dorůst až dvoumetrové délky. Přes 90 % jeho populace je vázáno na státní a privátní rezervace Jižní Afriky a zde mezi úplně nejvýznamnější útočiště patří Hluhluwe-Umfolozi Park, odkud pochází i tento snímek.

Po jarní povodni 2006 zvýrazňují jemnou morfologii říční nivy, retenční funkce a ochrana přírody jsou zde v souladu.