Podrobné vyhledávání v článcích

Koniklec luční český je nejnápadnějším druhem xerotermních trávníků v okolí Koněpruských jeskyní (Pulsatilla pratensissubsp. bohemica), nazývaný též koniklec luční nebo koniklec luční načernalý (Pulsatilla pratensis subsp.nigricans (L.) Mill.)Je řazen do kategorie silně ohrožených druhů červeného seznamu (C2) a chráněn zákonem jako silně ohrožený druh.

Vstavač mužský znamenaný(Orchis mascula subsp. signifera)je jedním z nejhojnějších zástupců orchidejí na svahových bělokarpatských lukách přírodní rezervace Machová nedaleko Javorníka nad Veličkou. Od poloviny května zde svými nápadnými květenstvími hlásá, které plochy z celkem 263 hektarů rezervace nebyly během normalizace tolik zasaženy hnojením. Naštěstí se takových ploch v Bílých Karpatech dožilo dneška dost na to, aby se zde udržely mnohé citlivější druhy.

Tořič čmelákovitý Holubyho (Ophrys holosericeasubsp. holubyana)se v České republice vyskytuje pouze v Bílých Karpatech. Vázán je zde především na jihozápadní část mezi Radějovem a Stráním, v posledních letech byl nalezen i na třech lokalitách v severovýchodní části území u Bylnice a Valašských Klobouk. Nyní je tento kriticky ohrožený druh znám z dvaceti lokalit, na kterých se vyskytuje od několika jedinců do několika desítek kusů. Vzácně však dosahuje početnosti i několika set jedinců (NPR Zahrady pod Hájem, PP Hloží). Roste na vápnitém podloží v několika typech luční vegetace, od nezapojených teplomilných porostů na skeletických půdách až po mezofilnější sady a vlhčí okraje pěnovcových mokřadů. Kvete od poloviny května do poloviny června. Květ napodobuje samičky včel rodů Euceraa Tetralonia, a láká tak jejich samečky, kteří při snaze o kopulaci zprostředkují falešné samičce opylení.

Přírodní rezervace Vysoká Bětachrání zachovalé porosty suťových smíšených lesů a květnatých bučin, staré 110–130 let. Ve východní části rezervace je terén charakteristický skalními výchozy, sutí a balvany, v porostech místy leží velké množství padlých kmenů. Dominantní zastoupení má buk lesní, v menší míře se uplatňují javor klen, javor mléč, smrk ztepilý, lípa srdčitá a jilm horský. Převažujícím typem vegetace jsou bučiny s kyčelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli-Fagetum) a společenstva suťových lesů (Tilio-Acerion, Lunario-Aceretum). Významný je rovněž výskyt cenných druhů fauny, především měkkýšů, brouků, lesních ptáků a také savců. Žijí zde např. vzácný střevlík nepravidelný (Carabus irregularis), holub doupňák (Columba oenas), kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), netopýr velký (Myotis myotis) a vzácně se zde objevuje také rys ostrovid (Lynx lynx).“

Okáč kluběnkový (Erebia aethiops)je palearktický druh, rozšířený od Skotska a Francie přes střední, východní Evropu a Balkánský poloostrov až po Altaj a Zabajkalsko. V České republice dříve plošně rozšířený okáč patří mezi šest českých zástupců převážně horského rodu Erebia. Vyskytuje se na suchých, teplých, křovinatých stráních a okrajích světlých lesů pahorkatin. Dnes je v Červeném seznamu bezobratlých České republiky řazen mezi ohrožené druhy. Okáč kluběnkový prakticky vymizel v západních, ve většině východních a severních Čech a na Moravě, dosud se ještě vyskytuje ve středních a jižních Čechách. V CHKO Blanský les má rozsáhlou populaci, která se nalézá v oblasti Českokrumlovských vápenců, Holubovských hadců a navazuje na údolí Vltavy. Při autekologické studii tohoto druhu bylo v širším okolí Vyšenských kopců zjištěno přibližně 1 500 jedinců. Motýl poletuje ve vrcholném létě, housenka se vyvíjí na travách, např. na válečce prapořité. Dospělci sají nektar především na chrastavcích, chrpách, dobromyslech a černýších. Okáč kluběnkový je vázán na pestrou mozaiku drobných extenzivních louček, pastvin, remízků, lesíků a keřů. Je klasickým deštníkovým druhem, kdy při zajištění správného managementu lze současně ochránit celou řadu dalších ohrožených druhů hmyzu.