Zprávy-Recenze

Ochrana přírody 6/2012 — 17. 3. 2013 — Zprávy-Recenze — Tištěná verze článku v pdf

Ochrana přírody je společenská disciplína

k životnímu jubileu Františka Pelce

autoři: Jiří Hušek, Pavel Pešout

„Co ochrana přírody vůbec je? Je to společenská disciplína založená na vědeckých poznatcích. Abychom ji dobře vykonávali, potřebujeme mít čtyři věci. Zaprvé dobrý zákon – ten, dejme tomu, máme. Potom potřebujeme finance na podporu opatření v krajině – ta nejdou jen tak někomu nařídit. Za třetí musíme mít odborné znalosti, tedy vědět, kde co roste, jak je to ohrožené, jaký je kde problém, jak ho řešit atd. Čtvrtou věcí je vnímavá veřejnost, která ví, že ochrana přírody má smysl a je přinejmenším stejně důležitá jako třeba ochrana technické infrastruktury. V naší ochraně přírody se ale velmi často objevuje tendence, že každý dělá kousek. Jenomže profesionální ochranář přírody musí umět namíchat lektvar z těchto čtyř základních instrumentů, protože nikdy nebude mít superkvalitní zákon, který všechno vyřeší. Nikdy nebude mít tolik peněz, aby se jimi dalo všechno zaplatit. Nikdy nebude mít tolik odborných znalostí, aby věděl všechno, co se kde šustne, a nikdy nebude mít tak milující veřejnost, která ho bude ve všem podporovat. V tomhle spočívá ochrana přírody.“

V této odpovědi na otázku redaktora Ekolistutotiž shrnuje své osobní krédo, které uplatňuje při ochraně přírody na různých pozicích už přes dvacet let. V chráněných územích nevidí jen prostředek k ochraně biodiverzity, ale také významný prvek ekonomické prosperity regionů a obcí. Nalezení rovnováhy mezi těmito funkcemi považuje za záruku jejich dlouhodobé udržitelnosti a zajištění efektivní péče o ně.

Krajinami jeho srdce jsou Český ráj a Jizerské hory. Do Českého ráje často mířil ze svého rodného Turnova v dětství a v období svých studií na Přírodovědecké fakultě UK v Praze,pak svůj zájem rozšířil o Jizerské hory. Po sametové revoluci, v letech 1990–1995, vedl zdejší Správu CHKO. Na počátku jeho profesní kariéry se Jizerky pro něj staly velkou výzvou. V Jizerských horách právě doznívala ekologická katastrofa – imisní kalamita, jíž padla za oběť podstatná část zdejších lesů a objevovaly se pochyby o smyslu existence CHKO. Provozní lesníci pohlíželi na mladého přírodovědce, který si vzal za cíl revitalizaci měsíční krajiny na jizerské náhorní plošině, se zjevným despektem. Ten si však záhy doplnil lesnické vzdělání, stal se odborným partnerem lesnických výzkumníků a zároveň si zachoval nadhled ekologa. Stál u vzniku Programu záchrany genofondu ohrožených dřevin Jizerských hor a zahájil jeho praktické naplňování. Jeho Program revitalizace imisně zatížených lesních ekosystémů Jizerských hor se stal jedním z klíčových podkladů pro obnovu zdejších lesů v následujících dvaceti letech. Na počátku devadesátých let se ochrana přírody potýkala s dramatickým nedostatkem peněz, ten byl také zásadní brzdou pro potřebná revitalizační opatření. František Pelc proto inicioval vznik Nadace pro záchranu a obnovu Jizerských hor a v roce 1993 byl jedním z jejích zakladatelů. Jako předseda správní rady Nadace působí dosud. V současnosti patří k nejsilnějším a nejuznávanějším nadacím zaměřeným na podporu životního prostředí. Už dávno nefinancuje jenom obnovu jizerských lesů, ale podporuje i projekty k oživení nelesní krajiny, studentské odborné práce nebo ekologickou výchovu v regionu. V Jizerských horách zůstala po Františku Pelcovi ještě jedna významná stopa: v roce 1999 inicioval vyhlášení jedné z největších národních přírodních rezervací v ČR (s ochranným pásmem 27 km²) Jizerskohorské bučiny, zahrnující nejrozsáhlejší a nejcennější komplex bukových lesů v Čechách.

V letech 1995–2002, kdy byl ředitelem nově zřízené Správy chráněných krajinných oblastí, vedl zpracování Programu rozvoje chráněných krajinných oblastí, který je využíván doposud, a jako spolueditor se podílel na zpracování Státního programu ochrany přírody (1998). Prosazoval přírodě blízké formy lesního hospodaření a péče o chráněná území a v této souvislosti také uzavřel průlomovou dohodu o ponechávání lesů samovolnému vývoji a jejich sledování s Lesy ČR, s.p. Podílel se na přípravě a předjednávání rozšíření CHKO Český ráj. V roce 2002 si „odskočil“ do Poslanecké sněmovny PČR, kde se jako místopředseda Výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí podílel na přijetí euronovely zákona o ochraně přírody a krajiny. V roce 2006 se vrátil do státní ochrany přírody, kde konsolidoval Agenturu ochrany přírody a krajiny ČR po sloučení se Správou ochrany přírody a odchodu Správy jeskyní ČR do nově založené příspěvkové organizace. V roce 2007 začala jeho dva a půl roku dlouhá mise v pozici náměstka ministra životního prostředí, kde ho čekala další novela zákona o ochraně přírody a krajiny a aktualizace Státního programu ochrany přírody a krajiny (2010). V tomto období také začal se samosprávami intenzivně předjednávat možnost vyhlášení národního parku Křivoklátsko. Po roce 2010 se vrací zpět na pozici ředitele AOPK ČR, kde pracuje dosud.

Vedle ochrany přírody se František Pelc věnuje fotografování a pedagogické činnosti. Je členem vědecké rady FŽP ČZU. Je třeba také zmínit jeho více jak dvanáctiletou práci v samosprávě v Turnově.

Přestože se mu v životě jistě podařilo mnoho snů uskutečnit, zbývá mu jich ještě dost k tomu, aby dokázal překonávat těžkosti, které občas (v poslední době spíše často) přicházejí. A snad můžeme i některé sny prozradit – v tuzemské ochraně přírody je to rozšíření národního parku Krkonoše o centrální část Jizerských hor, v té světové by se chtěl více věnovat ochraně africké přírody, kterou si zamiloval a o které píše knížku (podle toho, jak mu to trvá, zřejmě nekonečně dlouhou). Nechť se mu i tyto sny v dalších letech podaří naplnit.

Pavel Pešout, Jiří Hušek