Zaměřeno na veřejnost

Cestou k udržitelnému rozvoji cestovního ruchu v přírodně cenných oblastech je dlouhodobá koncepční spolupráce mezi ochranou přírody, samosprávami a aktéry v cestovním ruchu. Základním předpokladem k úspěchu je srozumitelné definování priorit ochrany přírody a konzistentní přístup k uplatňování principů jejich ochrany. Významnou hodnotou Českého lesa je jedinečná kulturně historická krajina vzniklá vysídlením obyvatelstva a následnou „konzervací za železnou oponou“. Velkou výzvou je spojení ochrany přírody s citlivým využitím v cestovním ruchu.

Nálezová databáze ochrany přírody spravovaná Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR je se svými téměř 27 miliony údaji nejobsáhlejší databází nálezů organismů v ČR a svým objemem dat může směle konkurovat obdobným databázím v zahraničí. Prostým přepočtem počtu nálezů na plochu našeho státu pak můžeme zjistit, že na každý km² připadá průměrně 340 nálezů. Při bližším zkoumání ale zcela logicky zjistíme v rozložení dat obrovské rozdíly. Vedle lokalit s tisíci nálezy je i řada „bílých“ míst, kde zkrátka jakékoliv údaje chybí.

K 50. výročí CHKO si Žďárské vrchy nadělily dům přírody. V pořadí deváté návštěvnické středisko typu domu přírody v České republice vzniklo v obci Krátká u Sněžného rekonstrukcí dvou historických objektů z poloviny 18. století. Představuje krajinu před příchodem člověka a její postupné osidlování až po současnou tvář Žďárských vrchů. Ke vzniku domu přírody ve vesnické památkové rezervaci Krátká nakonec pomohla i shoda náhod.

Zdokumentování vlků ve volné přírodě je snazší než kdy dřív. Vyfotografovat je může prakticky kdokoliv, kdo si pořídí fotopast a podaří se mu ji nainstalovat na místo jejich pravidelného výskytu. Záznamy někdy vznikají také při náhodných pozorováních a ojedinělých blízkých setkáních. Na internetu koluje velké množství materiálů, jež zachycují tyto šelmy. Ne vždy je však jasný jejich původ nebo i to, zda se na snímcích skutečně jedná o vlky. Záběry potom bez kontextu pomáhají prezentovat např. mylné informace o vlčím chování nebo i poplašné zprávy. Často se to stejné video či fotografie šíří mezi veřejností, vždy s udáním jiného autora, místa vzniku nebo i data pořízení. V některých případech může jít o spontánní reakci, u jiných bohužel vše nasvědčuje tomu, že se nejedná o náhodu.

Národní parky představují rozsáhlá zvláště chráněná území. Cílem jejich zřizování je ochrana přirozených ekosystémů, nerušeného průběhu přírodních dějů, ale i člověkem podmíněné biodiverzity. Posláním národních parků je však kromě výše jmenovaného též i umožnění trvale udržitelného rozvoje. Správy národních parků tak nutně potřebují zajistit dlouhodobý monitoring naplňování jak cílů ochrany, tak poslání. Přeshraniční projekt správ národních parků Šumava a Bavorský les se zabýval právě především druhým jmenovaným.

Na první pohled se může zdát, že popisování nových druhů vědeckými postupy a jejich následné logické třídění podle příbuznosti může být důležité jen pro značně omezený počet posedlých nadšenců, kteří se jim věnují ve svém volném čase, v lepším případě pro pár nepraktických staromódních vědátorů, zakopávajících o krabice s brouky. Jenže opak je pravdou.

V krasových oblastech severní Moravy a Slezska nedochází tak často k objevům nových jeskynních prostor, jako např. na území Moravského krasu. Navíc podstatná část krasových jevů tu byla odkryta během těžby vápence a řada z nich také pokračující těžbou zanikla. Přesto se zde občas podaří narazit na nové krasové dutiny, ať už v podobě zcela nových jeskyní, nebo v pokračování jeskyní již známých.

Řada jeskyní u nás byla v pleistocénu osídlena pravěkými lidmi, a to jak druhem homo neanderthalensis, tak i populacemi homo sapiens. Svědčí o tom řada archeologických nálezů. Na rozdíl od podobných jeskyní ve světě však dosud nebyly nalezeny pravěké jeskynní kresby v pravém slova smyslu. Existují však na stěnách některých jeskyní uhlíkové stopy zdánlivě připomínající abstraktní kresby. Pravěký původ jedné z nich byl poprvé zjištěn roku 2005 z jeskyně Býčí skála. Její stáří činí přibližně 5200 let. V letošním roce se podařilo pomocí radiouhlíkové metody identifikovat ještě o 1000 let starší čáry, a to v Kateřinské jeskyni. Stáří přibližně 6300 let plně koresponduje s doloženým, pozdně neolitickým osídlením vchodové části této lokality.

Propast Macocha je především krasový a geomorfologický fenomén. Díky svému charakteru, pozici a napojení na systém podzemních prostor protékaných podzemní řekou má specifické mikroklima postupně se měnící s hloubkou. Rozdílná teplota a vlhkost ovzduší v různých částech propasti podpořily i výskyt pestré škály živočichů a rostlin. Ten největší unikát byl poprvé nalezen a determinován právě před sto lety.

Každý rok se k zájemcům dostane alespoň jedna zpráva, hodnotící stav určité složky životního prostředí v celosvětovém měřítku. Globální analýzy se tak zaměřují kupř. na lesy, oceány, mokřady, půdu (jako hmotu), potravinové zdroje včetně hospodářsky významných druhů ryb a dalších mořských živočichů, mangrovové porosty, korálové útesy, ptáky, cévnaté rostliny, odrůdy a kultivary plodin nebo plemena domácích a hospodářských zvířat.