Výzkum a dokumentace

Kaňon Labe v úseku od Děčína ke státní hranici tvoří významný a monumentální krajinný celek, který je výjimečný i na evropské poměry. Řeka Labe a její přítoky se v těchto místech zařízly hluboko do pískovcové kry a pomohla tak vytvořit morfologicky velice zajímavé prvky, jako jsou vysoké skalní věže a stěny, suťová pole, ale i pískovcové jeskyně, které bývají hojně navštěvovány amatérskými speleology. Odrazem atraktivity těchto míst je jejich návštěvnost. Provedená studie objasňuje některé aspekty návštěvnosti vybraných jeskyní nacházejících se na území NPR Kaňon Labe. Data byla publikována v rámci diplomové práce (Kukla 2013).

V současnosti dochází stále častěji k výkyvům počasí, mj. k odlišnému rozložení srážek a teplot v průběhu roku v porovnání s obdobím mezi roky 1961–1990, často označovaným jako starý klimatický normál. Změny podnebí se v České republice pravděpodobně projeví i v zemědělském a lesním hospodaření. Predikci vlivů klimatických změn na ekosystémy a možnosti jejich využívání lze provést na základě prostorového modelování. V rámci výzkumného projektu bylo modelování vybraných produkčních a regulačních ekosystémových funkcí a služeb provedeno převážně v povodí Kopaninského potoka.

Páchník hnědý (Osmoderma eremita s.l.) patří mezi ikonické druhy saproxylického hmyzu v Evropě. Tento druh listorohého brouka je nejznámější představitel z nepříliš známých a skrytě žijících druhů hmyzu vázaných na stromové dutiny a lze ho nalézt téměř v celé Evropě od jihu až po Skandinávii a evropskou část Ruska. Bohužel v celém svém areálu je ohrožen a můžeme pozorovat jeho mizející svět v takřka přímém přenosu. V rámci snahy o jeho záchranu se připravuje hned několik projektů financovaných z prostředků Operačního fondu Životního prostředí.

Kočka divoká, kdysi běžný druh naší přírody, pravděpodobně doplatila na přeměnu přirozených lesů a rozmanité struktury krajiny na smrkové plantáže a intenzivní hospodářství. Finální ranou pro ni pak byl jistě i lov „škodné“, masivně podporovaný chovateli drobné pernaté zvěře, a nařízený dokonce i běžným sedlákům. Koncem 18. století tak kočka divoká začíná rapidně mizet a už na začátku 19. století je považována za vzácné zvíře, jehož sporadický výskyt je přisuzován spíše zatoulaným jedincům ze sousedního Slovenska, popřípadě Německa.

Série protimluvů v názvu článku není náhodná. Stručně vystihuje charakter divočícího toku. Prostředí je dynamické svou proměnlivostí, stabilní pestrou mozaikou biotopů a rychlou regenerací společenstev, ohrožené… je bohužel také namístě. To vše vyplývá z výsledků hydrobiologického inventarizačního průzkumu provedeného v letech 2011 až 2013.

Když jsme v roce 2013 připravovali seminář k 150. výročí objevení Chýnovské jeskyně, společně s konceptem svého referátu mi profesor Vladimír Homola tehdy poslal i kopii strojopisu s názvem „Ochrana přírody ve speleologii“. Na dokumentu bylo uvedeno datum 21. 1. 1945. Asi není příliš obvyklé publikovat texty, od jejichž vzniku uplynuly desítky let. Existují však případy, kdy takový materiál může být až překvapivě aktuální a přitom nabídnout i zajímavý pohled na dané téma s časovým odstupem.

Použití čím dál dokonalejších bezpilotních prostředků – dronů – přináší v poslední době nové, mnohdy nečekané aplikace v řadě oborů lidské činnosti. Drony využívají filmaři, záchranáři, vojáci i policisté, jsou využívány při měření v lomech i na stavbách. V poslední době se také objevují úvahy o využití dronů při monitorování stavu ovzduší nebo při expresním doručování zásilek. Ani ochrana přírody nezůstává stranou.

Několik posledních lyžařských sezon ukazuje, že ani zasněžovací technika není všemocná a člověk mnohdy musí kapitulovat před rozmary počasí. Důležitou roli proto stále sehrává nadmořská výška lyžařských areálů, která se odráží v příznivějším klimatu a delší lyžařské sezoně výše položených středisek. Nejvýše položené lyžařské areály u nás ovšem zpravidla požívají nejvyššího stupně ochrany přírody a dochází tak k zákonitému střetu mezi snahou o ochranu jedinečných přírodních hodnot a sportovním vyžitím. Jak se konkrétně projevuje provoz sjezdové tratě bez používání umělého zasněžování v životním cyklu horské vegetace, ukazuje následující pojednání.

Návštěvníci Beskyd se mohou v období léta setkat se zajímavou, statnou, modře kvetoucí rostlinou, omějem tuhým moravským, a to zejména podél turistických chodníků, potoků a pramenišť.

Oměj tuhý moravský (Aconitum firmum subsp. moravicum Skalický) je západokarpatským endemitem s centrem výskytu v České republice v oblasti Moravskoslezských Beskyd a byl popsán teprve v roce 1982 (Skalický 1982). Vzhledem ke svému omezenému areálu je řazen mezi ohrožené druhy červeného seznamu ČR a je také evropsky významným druhem, zařazeným do přílohy II směrnice o stanovištích (92/43/EHS).

Krajinné památkové zóny (dále KPZ) jsou nejvýznamnějším nástrojem památkové péče k ochraně kulturních a historických hodnot krajiny. V minulých letech byla problematika KPZ řešena výzkumným projektem Ochrana a péče o historickou kulturní krajinu prostřednictvím institutu krajinných památkových zón.

Cílem projektu bylo shrnout přednosti i slabé stránky ochrany kulturně-historických hodnot v krajinných památkových zónách a navrhnout další nástroje péče o ně. Dílčí výstupy řešení se zaměřením na problematiku identifikace a monitorování vývoje kulturních a historických hodnot na území KPZ jsou představeny v tomto příspěvku.