Výzkum a dokumentace

Fragmentace říční sítě ČR je vzhledem ke geografické charakteristice naší krajiny, víceúčelovému využívání vodních toků a jejich dlouhodobé a často velmi tvrdé regulaci, mimořádná. AOPK ČR, Sekce ochrany přírody a krajiny, prostřednictvím odborné skupiny – „Komise pro rybí přechody“, se dlouhodobě věnuje problematice snižování dopadů fragmentace říční sítě a zprůchodňování migračních bariér mj. rybími přechody. Nově je k dispozici „Databáze migračních bariér“ na jako nástroj vzniklý v rámci projektu „Vytvoření strategie pro snížení dopadů fragmentace říční sítě ČR“, č. projektu EHP-CZ02-OV-1-016-2014, podpořeného z EHP fondů.

Bylo by nepatřičné objevovat v tomto časopise význam lesa pro kvalitu životního prostředí jako celku. A je vcelku jedno, máme-li na mysli např. funkce rekreační, zdravotní, ekosystémové, hydrologické, protierozní či mnohé další. O tom všem nepochybují ani současné zákony o hospodaření v lesích a ochraně přírody a krajiny. Dokladem je skutečnost, že lesům přiznávají hodnotu „národního bohatství tvořícího nenahraditelnou složku životního prostředí“ a hodnotu „významného krajinného prvku“. Doba, resp. klima, se ale mění a čím dál častěji se dnes nabízí otázka: Pečujeme o lesy tím nejvhodnějším způsobem?

Cílem tohoto příspěvku je připomenout relativně krátké, méně známé, ale významné období života Karla Kostroně, ve kterém za sebou zanechal nesmazatelnou stopu. Jedná se o rozmezí let 1939 až 1943, kdy aktivně působil v oblasti nynějšího Javoříčsko-mladečského krasu. On sám toto čtyřleté období později nazývá výstižně jako svoje „jeskynní intermezzo“. Nikdy později se totiž ani k jeskyním, ani k netopýrům již ve svém životě zpět nevrátil.

Přírodní rezervace vrchu Turold, která je známá především svými krasovými jevy, se nachází na severním okraji města Mikulova a je součástí Pavlovských vrchů. Ty se táhnou na jihu Moravy od Pavlova dvacet kilometrů na jih okolo Mikulova až ke státní hranici s Rakouskem. Přestože nedosahují velké nadmořské výšky (Děvín 554 m n. m.), vystupují monumentálně nad okolní krajinu a tvoří přírodní dominantu jihu Moravy.

Krajina na pomezí Českého ráje, Jizerských hor a Krkonoš tvořená k severu mírně stoupajícími plošinami je rozbrázděna hlubokými údolími Jizery, Kamenice a jejich přítoků. Na svahu jedné z takových plošin, nazývané Na Vápenci, severně od obce Bozkov, se skrývají dodnes jediné veřejnosti zpřístupněné jeskyně v severních Čechách – Bozkovské dolomitové jeskyně. Jeskyně na rozdíl od jiných přírodních útvarů bývají většinou skutečně skryté a bez přispění člověka, ať už náhodného, či speciálně cíleného bychom se o řadě z nich nikdy nedozvěděli. A přesně takový je i 70 let starý příběh, kterým začíná historie objevování bozkovského podzemí.

V letech 2012–2014 byl v Krkonoších řešen česko-polský projekt Fauna Krkonoš, podpořený z Operačního programu pro přeshraniční spolupráci mezi ČR a Polskem. Podílely se na něm, kromě obou správ národních parků, i univerzity v Českých Budějovicích a ve Wrocławi a Česká společnost pro ochranu netopýrů. Hlavním cílem bylo získat podklady k aktuálnímu rozšíření a početnosti tří skupin živočichů – denních motýlů, ptáků a netopýrů – a k prostorovým přesunům krkonošských jelenů. V případě ptáků projekt opakoval mapování z let 1991–1994 a nabídl tak cenné podklady k hodnocení dlouhodobého vývoje jejich populací.

Skalní brány na sebe odjakživa poutaly značnou pozornost. Některé skýtaly přístřeší a ochranu, jiné utvářely orientační body v krajině a některé mohly zdánlivě sloužit jako vstupní brány nebo průzory do jiných světů. Někdy jsou brány monumentální, jako bylo například nedávno zřícené Azurové okno na ostrově Gozo. Jindy jsou skoro zanedbatelné a jde spíše o skalní okna než brány, kterých je i v české krajině nepočítaně. Není tedy divu, že se o tyto skalní útvary člověk zajímal a že je důkladně zkoumal. A zkoumá i dnes. Asi nejznámější skalní branou v Česku je Pravčická brána, pojďme se na ni tedy podívat zblízka.

Od 1. září 2014 se chráněná krajinná oblast Kokořínsko rozšířila o „Máchův kraj“. Zahrnuje okolí Doks i hrad Bezděz, na východě sahá až k Bělé pod Bezdězem a na severu téměř k Mimoni. Dostaly se tak do ní tři velké vodní nádrže, založené na pískovcovém podloží. V pramenné oblasti Břehyňského potoka je to Břehyňský rybník (90,3 ha), na soutoku Břehyňského a Okenského potoka Máchovo jezero (284 ha) a níže na Robečském potoce Novozámecký rybník (128,3 ha). Všechny tyto rybníky lemují rašeliniště a slatiniště s typickou mokřadní květenou a významnými hnízdišti vodního ptactva, pro která byly již dříve vyhlášeny maloplošnými chráněnými územími národního významu.

Vydra říční se v současnosti vyskytuje na téměř celém území České republiky. Stále však existují významné faktory, které mohou populaci ohrozit. Jedním z nich je vysoký provoz na silnicích, který způsobuje mortalitu jedinců (zejména dospělých). Dlouhodobý výzkum ukázal, že je možné nepříznivý vliv tohoto faktoru velmi výrazně snížit. Identifikovat riziková místa je možné a existují technická řešení, jak zajistit bezpečný průchod pod silnicí. Opatření umožňující průchod pro vydru jsou vhodná pro celou řadu malých až středně velkých živočichů, kteří putují krajinou podél toků.

Milovníkům Bílých Karpat asi není třeba NPR Čertoryje představovat. Z hlediska druhové rozmanitosti je jedním z nejcennějších maloplošných chráněných území nejen Bílých Karpat, ale i Evropy. V celosvětovém přehledu nejvyšších zjištěných počtů cévnatých rostlin na různě velkých plochách (Wilson et al. 2012) bylo pět světových rekordů hlášeno právě z luk v NPR Čertoryje: 13, 44, 105, 116 a 131 druhů na plochách 0,004, 0,25, 16, 25 a 49 m². V roce 2014 byl na stejné lokalitě vyrovnán dosavadní světový rekord 43 druhů na 0,1 m² (Chytrý et al. 2015).