Výzkum a dokumentace

Moravský kras je kolébkou naší speleologie. První ucelenější publikace o podzemních krasových jevech vznikly na tomto území v 17. století. Pak následoval první historicky ověřený sestup na dno Macochy v roce 1723. Systematický speleologický průzkum známých jeskyní Moravského krasu učinil o čtvrt století později matematik císařského dvora Josef Anton Nagel. Dá se říci, že byl prvním profesionálním speleologem Evropy.

Polní ptáci jsou na tom špatně a čím dál hůř. Z druhů dříve běžných až nejběžnějších se stávají vzácné až ohrožené. O některé jsme už přišli, o další dost možná přijdeme v dohledné době. To není žádný nový objev. To říkají populační křivky a odborné studie již bezmála dvě desítky let. A ubývání ptáků vidí i veřejnost bez odborných článků a statistik. Starší myslivci nostalgicky vzpomínají na všudypřítomné koroptve a sýčka. Kdysi nejběžnější sovu, už zná jen pár obyvatel několika vesnic v severozápadních Čechách. Chocholouši prakticky vyhynuli v Čechách a poslední zbytky zůstávají na jižní Moravě.

Dokumentace krasové krajiny se odehrává ve dvou rovinách. Nejčastější je mapování jeskyní či speleolo-gické měřictví. Pro účely ochrany přírody a krajiny je však významnější komplexní pohled na krasové území. Spočívá v současném zobrazení zemského povrchu a jeho vzájemné komunikace s podzemím, to vše doplněné např. o detailní mapy a řezy, fotografie, odborné zprávy, literaturu atd. Takto koncipovaný náhled na krajinu je pak jedinečným podkladem pro další analýzy, např. vymezení zón ochrany přírody, řešení majetkoprávních vztahů, podklady pro geologické, hydrologické, hydrochemické, mikroklimatické a další výzkumy.

Národní přírodní památka Skalická Morávka (NPP) na řece Morávce v předpolí Moravskoslezských Beskyd představuje v současnosti jeden z posledních úseků v ČR s relativně zachovalým, technicky málo upraveným korytem s projevy větvení koryta. V průběhu posledních let lze vysledovat postupující transformaci tohoto typu říčního vzoru v jednoduché zahlubující se koryto. Důvodem je především omezení posunu štěrků z horních částí povodí vybudováním celé řady bariér, které omezily funkčnost fluviálního kontinua.

Kopec Špraněk. Výrazná krajinná dominanta. Nejrozsáhlejší kra devonských vápenců v oblasti Javoříčsko-mladečského krasu. Pitoreskní skalní brána Zkamenělého zámku. Území se vzácnou květenou a s výskytem mnoha zvláště chráněných druhů živočichů. Pestrá krajinná mozaika. Od skalních stepí, přes vápencové bučiny až po zachovalé suťové lesy. Plošně malé území s vysokou bio i geodiverzitou. A to nejcennější se skrývá pod zemí. 14. dubna 2018 uplynulo přesně 80 let od okamžiku, kdy lidé poprvé vstoupili do velkých podzemních dómů a podívali se na krásy kopce Špraňku i „z druhé strany“.

V první části (Ochrana přírody 6/2017) jsme se zaměřili na problematiku zemědělské krajiny z pohledu ochrany bezobratlých jako významné složky biologické rozmanitosti. Klíčem k podpoře biologické rozmanitosti je krajinná heterogenita. Ta je v našich podmínkách zajišťována především prostřednictvím navrhované sítě územních systémů ekologické stability. Nastínili jsme možnosti řešení prostřednictvím podpory konektivity ohrožených stanovišť. Konektivita ale může mít význam i pro další složky životního prostředí a hrát roli například při ochraně půdního fondu.

Článek předkládá důležitá fakta související s managementem kůrovce v přirozených horských smrčinách Jeseníků, jež jsou dnes většinou chráněny nejvyšším stupněm ochrany, a také reakce na obavy z jejich ztráty v případě gradace lýkožrouta smrkového. Pro lepší zasazení role kůrovců ve fungování přirozených horských smrčin do kontextu managementu uvádíme rovněž několik teoretických východisek.

Populace vydry říční (Lutra lutra) v České republice je dle schváleného Programu péče pro tento druh (Poledník et al. 2009) monitorována hned několika různými metodami, z nichž každá poskytuje odlišná data využitelná k různým účelům. V tomto článku se zaměříme na výsledky celostátního mapování a odhadů početnosti pomocí zimního stopování a tato data se na závěr pokusíme prezentovat i v kontextu často zmiňované problematiky predace vydry na pstruhových vodách.

Výzkumy změn klimatických charakteristik po roce 1990 a jejich dopady na rostliny (Možný et al. 2009; Brázdil et al. 2009; Hlavinka et al. 2009; Pretel 2012) ukazují, že vyšší teploty a zvýšená evapotranspirace spolu s dřívějším začátkem vegetační doby vedou k rychlejšímu vyčerpání zásob vody v půdě (Trnka et al. 2015). Jarní a letní epizody sucha jsou prokazatelně limitujícím faktorem růstu rostlin, ale také jsou významným predispozičním stresorem ohrožujícím stabilitu lesa. K nejzranitelnějším patří smrkové porosty. O možném budoucím vývoji napovídá predikce klimatických podmínek pro pěstování dřevin provedená metodou vícerozměrné statistické analýzy Random Forest.

Sucho v letech 2015 až 2017 znovu otevřelo diskusi nad výstavbou vodních nádrží a oživen byl i záměr výstavby nádrže Pěčín v chráněné krajinné oblasti Orlické hory. Neexistuje však jiná, méně rozporuplná možnost, jak výhledový nedostatek vodních zdrojů ve východních Čechách řešit? Odpověď byla hledána v rámci úkolu zadaného Ministerstvem životního prostředí Výzkumnému ústavu vodohospodářskému T. G. Masaryka, v.v.i. Článek vysvětluje, že výběr varianty řešení s nejmenšími vlivy na životní prostředí je jediný postup, který je v souladu s platnými právními předpisy a bez kterého se nelze obejít.