Podrobné vyhledávání v článcích

Koniklec luční český je nejnápadnějším druhem xerotermních trávníků v okolí Koněpruských jeskyní (Pulsatilla pratensissubsp. bohemica), nazývaný též koniklec luční nebo koniklec luční načernalý (Pulsatilla pratensis subsp.nigricans (L.) Mill.)Je řazen do kategorie silně ohrožených druhů červeného seznamu (C2) a chráněn zákonem jako silně ohrožený druh.

V rámci návrhů Agentury ochrany přírody a krajiny ČR pro velkoplošnou ochranu území z hlediska zajištění ochrany evropsky významných lokalit (EVL) soustavy Natura 2000 z roku 2008 patří území v oblasti soutoku Moravy a Dyje k prioritám. Navrhovaná Chráněná krajinná oblast (CHKO) Soutok zahrnuje údolní nivy řeky Dyje od obce Nové Mlýny po proudu a řeky Moravy od Hodonína po proudu až po jejich soutok, v celkové rozloze 13 937,57 ha.

Zimní sčítání letounů v Javoříčských jeskyních probíhá kontinuálně od roku 1990. Tento v mnoha aspektech unikátní jeskynní systém patří již řadu let k největším zimovištím vrápenců a netopýrů v České republice. Potěšujícím faktem je skutečnost, že od roku 2001 počty hibernujících letounů neustále stoupají.

Kritici – zejména ti mladší, podle nichž ochrana přírody u nás po většinu druhé poloviny minulého století nestála za nic – by asi byli překvapeni čilým děním šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých let v jihočeském okrese, na jehož hranicích příchozí vítala u silnice tabulka státní ochrany přírody se znakem stylizované dřípatky. V okrese Prachatice totiž působila silná trojka: okresní konzervátor státní ochrany přírody Vratislav Francl, zakladatel prachatické stanice mladých ochránců přírody (s první československou školní přírodní rezervací) Aleš Záveský a okresní inspektor státní ochrany přírody Bohuslav Nauš. Ti první dva už jsou v opravdu báječné přírodě rajské (kam byli za své zásluhy určitě povoláni), Bohuslavu Naušovi jsme mohli loni na Štědrý den blahopřát k 80. narozeninám a se zpožděním tak činíme i dnes v časopise české státní ochrany přírody.

Žádný milovník přírody, který zavítá do subtropického jihozápadního Španělska, si jistě nenechá ujít návštěvu proslulého Národního parku Doñana. Chráněné území vyhlášené v roce 1969 leží v ústí řeky Guadalquivir do moře a zabírá 543 km². Oblast dostala jméno po vévodkyni doně Aně de Silva y Mendoza. Výstřední aristokratka v deltě řeky zbudovala sídlo připomínající spíše poustevnu než přepychový palác. Národní park nevděčí za svůj vznik předvídavosti státních úřadů, ale mezinárodní nevládní organizaci. Dnešní Světový fond na ochranu přírody (WWF International) totiž ještě jako nadace IUCN – Mezinárodní unie na ochranu přírody vykoupil v roce 1963 od soukromých majitelů část zdejších bažin.

V souladu s Optimalizací národních dotačních programů pro ochranu přírody a krajiny, která byla schválena v polovině roku 2008 poradou vedení Ministerstva životního prostředí (více v článku Budoucnost dotačních programů, Ochrana přírody č. 2/2009) byly v roce 2009 zrušeny dva národní dotační programy – Program péče o urbanizované prostředí a Program stabilizace lesa Jizerských horách a na Ještědu.