Podrobné vyhledávání v článcích

K zavádění zásad udržitelného cestovního ruchu motivuje podniky služeb cestovního ruchu fakt, že garanci jejich odpovědného chování stále častěji vyžaduje zákazník, a současně se tak podnikatelské subjekty snaží odlišit od konkurence. Jedním z nástrojů těchto zásad je certifikace služeb udržitelného cestovního ruchu. Jednoznačně nejrozšířenější je v oblasti ubytovacích a stravovacích služeb (stále častější nabídka bioproduktů a lokálních produktů), dále služeb průvodcovských, informačních a tour-operátorských¹a dokonce i v celých destinacích². Firmy ve svých materiálech s úspěchem propagují některé produkty jako „udržitelné“ či „odpovědné“ a svým zákazníkům garantují, že právě tyto produkty mají jimi požadovanou „zelenou“ kvalitu. Na tomto specifickém trhu jsou tedy upřednostňovány ty služby cestovního ruchu, jež se mohou prokázat příslušnou garancí, značkou, certifikátem.

Území České republiky se může se pochlubit relativně velkou rozmanitostí biotopů na povrchu země, ale i poměrně velkým počtem biotopů označovaných jako jeskyně. V současné době je jich evidováno na 4 000. Všechny jeskyně jsou chráněny na základě zákona č. 114/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, některé z nich jsou přímo vyhlášeny jako zvláště chráněná území, nebo jsou jejich součástí.

Téměř kontinuální zmenšování populace hvozdíku písečného českého (Dianthus arenariussubsp. bohemicus)od počátku 20. století dospělo koncem 90. let do stavu, kdy bylo v národní přírodní památce (NPP) Kleneč přibližně 200 starých trsů hvozdíku písečného českého, na druhé uměle založené lokalitě Na Kamenici u Kyškovic se dochoval jediný trs z výsadby z roku 1987 a nové semenáčky nebyly ani na jedné lokalitě pozorovány. Udržení endemického hvozdíku v české květeně se tak zdálo přinejmenším nejisté. V roce 1999 se však podařilo uskutečnit nebývalý managementový zásah – masivní mechanizované stržení drnu v NPP Kleneč (více viz článek v Ochraně přírody, 61:208-212). Tento zásah znamenal zlom v ochraně tohoto druhu. Hvozdík se na obnaženou písčinu začal spontánně šířit a cesta k záchraně tohoto druhu se otevřela.

Šikoušek zelený (Buxbaumia viridis) je epixylický mech rostoucí na vlhké tlející dřevní hmotě v určitém stadiu rozkladu. Roste na zetlelých padlých kmenech i drobných úlomcích dřeva, ztrouchnivělých pařezech i větvích většinou smrků či jedlí, méně často i některých listnatých dřevin.

Národní přírodní rezervace (NPR) Velký a Malý Tisý patří mezi nejvýznamnější rybniční rezervace v Čechách, známé především z ornitologického hlediska, a jistě není třeba ji podrobně představovat. Jako státní přírodní rezervace byla vyhlášena v červnu 1957 na ploše 615 ha. Nachází se zde soustava 14 rybníků, z nichž největší je Velký Tisý s 221 ha vodní plochy. Členité pobřeží Velkého Tisého s mnoha ostrovy a poloostrovy, návaznost břehů na okolní mokré louky a množství menších vodních ploch umožnily vytvoření mimořádně bohaté mokřadní lokality s rozlehlými litorálními porosty a množstvím rostlinných i živočišných druhů.

V roce 2010 uplyne již 60 let od objevu a 51 let od zpřístupnění části Koněpruských jeskyní – největšího známého jeskynního systému v Čechách. Pro jeho unikátnost bylo území s jeskyněmi v roce 1972 vyhlášeno chráněným přírodním výtvorem Zlatý kůň (dnes kategorie národní přírodní památka). V současné době jsou jeskyně v péči odborné organizace Ministerstva životního prostředí – Správy jeskyní ČR, která zajišťuje jak turistický provoz, tak ochranu jeskyně.

Spallanzaniho jeskyněvznikla v suchomastských vápencích, místy červenavě zbarvenými. Vyniká vysokými klenutými stropy. Pravý bok v pozadí tvoří odpadlé desky, nad nimi průlez do Janiny jeskyně.

Pěnitka bílá(Mucilago crustacea), organismus na rozhraní mezi rostlinnou a živočišnou říší. Často ji ještě nalezneme v různých přehledech hub, dnes je však již řazena mezi živočichy, a to měňavkovce: říše měňavkovci (Amoebozoa) → kmen hlenky (Mycetozoa) → třída vlastní hlenky (Myxomycetes) → řád vápenatkotvaré (Physarales) → čeleď dvojblankovité (Didymiaceae). Výskyty v areálu NPP Zlatý kůň jsou pozorovány již v květnu v listnatém lese s převahou buků. Pěnitka tvoří povlaky (některé pokrývají plochu o průměru i 30 cm) jak na zetlelém dřevě a loňských listech, tak na živých rostlinách včetně břečťanu a kmínků semenáčků buků. Výskyt mnoha jedinců umožňuje pozorovat je v různých fázích životního cyklu. Podle toho mají také rozdílný vzhled i barvu – bílou, bledě žlutou, béžovou a černou v době uvolňování výtrusů.