Podrobné vyhledávání v článcích

V každoroční kampani Pták rokupředstavila Česká společnost ornitologická (ČSO) široké veřejnosti druhy avifauny České republiky, přibližující konkrétní problémy ochrany přírody a krajiny. Po více než dvou desetiletích došlo i v této tradiční celostátní akci k výrazné změně.

V letech 2011 a 2012 zorganizovala Správa CHKO Labské pískovce podrobný monitoring modrásků bahenního a jílového s navazujícím botanickým, myrmekologickým a hydropedologickým výzkumem na loukách v povodí Jílovského potoka v CHKO Labské pískovce. S jeho průběhem a výsledky seznamuje následující článek.

Na základě vyhlášky č. 393/2012 Sb., jíž se mění vyhláška č. 395/1992 Sb. (dále jen vyhláška), kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, (dále jen ZOPK), došlo ke zrušení slov „kormorán velký – Phalacrocorax carbo“ v příloze č. III vyhlášky, čímž byl vyškrtnut kormorán velký z kategorie „ohrožený“ v seznamu zvláště chráněných živočichů. S účinností od 1. dubna 2013 tak přestal být zvláště chráněným živočichem podle ZOPK. Vyškrtnutí ze seznamu zvláště chráněných druhů neznamená, že by již nebyl v české přírodě chráněn, stále se na něj vztahuje tzv. obecná ochrana volně žijících živočichů ve smyslu ustanovení § 5 odst. 1 a ochrana volně žijících ptáků ve smyslu ustanovení § 5a odst. 1 ZOPK.

Určitá forma standardizace pojmů a postupů je více či méně zakotvena v mnoha oborech lidské činnosti, zejména v těch případech, kdy se jedná o průniková témata a je potřeba nalézt společnou řeč mezi jednotlivými odbornostmi. Nejinak tomu je i v ochraně přírody a krajiny, kde se často setkáváme s řadou činností, které mají přesah do dalších navazujících oborů (péče o zeleň, krajinářství, péče o chráněná území, stavebnictví apod.). Potřeba „mluvit stejným jazykem“ při komunikaci mezi jednotlivými subjekty vedla Agenturu ochrany přírody a krajiny ČR k zahájení prací na tvorbě standardů péče o přírodu a krajinu.

Titulek tohoto diskusního příspěvku je vlastně nepatřičně zjednodušen. Místo „navrhování revitalizačních opatření“ by v něm mělo stát „navrhování opatření ke zlepšení morfologicko-ekologického stavu vodních toků“. Základním důvodem, proč něco aktualizovat, je totiž právě to, že s prvně jmenovanou kategorií do budoucna již nevystačíme. Potřebujeme výchozí kategorii poněkud širšího rozsahu. Sousloví „navrhování opatření ke zlepšení“ však v civilním prostředí nezní nejlépe, proto takové zjednodušení a v titulku známý pojem, který alespoň orientačně uvádí téma.

O unikátnosti tzv. tvrdého luhu v oblasti polesí Soutok na Břeclavsku se toho napsalo mnoho. Nejde ovšem jen o jeho dosavadní existenci jako takovou, ale hlavně o dnešní pohled na celý soubor v naší přírodě zcela výjimečných tamních ekosystémů, v nichž žije řada ve většině Evropy již krajně vzácných živočichů a rostlin, nezřídka leckde už dávno vyhynulých. Jak proto pohlížet na nedávný nesouhlas obcí Břeclav a Lanžhot s vyhlášením CHKO Soutok? Takto chránit „Moravskou Amazonii“ by prý bylo brzdou rozvoje regionu. Je ale vůbec přijatelné, že v přírodně dodnes jedinečném koutě nejjižnějšího cípu východní Moravy nelze ani při nejlepší vůli sladit záměry dokonalejší ochrany přírody s regionálním rozvojem? Sporadické druhy zvířat i rostlin tu totiž v posledních letech povážlivým tempem nenávratně mizejí. A to nenávratně, jestliže prostředí většiny luhu pozbude specifické, nezastupitelné stanovištní prvky, kde by proto i šance pro úspěšné reintrodukce byla takřka nulová.

Před čtyřiceti lety byly hory na moravsko-slezsko-slovenském pomezí prohlášeny chráněnou krajinnou oblastí. V té době se již dlouho jednalo o oblíbené území tvořící rekreační zázemí průmyslového Ostravska. A nejen odborníci si všimli, že se jim krajina mění před očima. Ubývalo dřevěných chalup – těch, kvůli kterým jezdí do rožnovského skanzenu každoročně statisíce lidí. Louky a pastviny, kdysi plné ovčích stád nebo shrbených rolníků, se plánovitě zalesňovaly smrkem, stavěly se přehrady, televizní vysílače na vrcholech hor. Západní větry přinášely z průmyslových oblastí zkázu horským lesům… A do toho v březnu 1973, nastoupilo pět nadšených a odhodlaných mužů a žen, kteří se pokusili tento neblahý vývoj zvrátit.

Chalupská slať, jedno z nejhezčích a nejlépe přístupných rašelinišť na Šumavě, nabízí překrásné pohledy na scenerie rašelinného jezírka s plovoucími ostrůvky rašeliníků a zakrslými břízkami, které vyniknou obzvláště v mlžném ranním oparu pozdního léta či barevného podzimu. Při pohledu na jezírko se můžeme v myšlenkách snadno přenést do krajiny severské tundry a tajgy, která vypadá velmi podobně, ovšem má nesrovnatelně větší rozlohu.