Výzkum a dokumentace

Ochrana přírody 3/2012 — 17. 10. 2012 — Výzkum a dokumentace — Tištěná verze článku v pdf

Nechováme se k tetřívkovi macešsky?

autoři: Jiří Flousek, Ondřej Volf

Tetřívek obecný (Tetrao tetrix) je bezesporu druhem velmi citlivým na jakékoliv změny v jím preferovaném prostředí. A jsou-li nepříznivé, což se v případě tetřívků stává často, i relativně početné a stabilní populace velmi rychle mizí. Nepřekvapuje proto, že je v posledních desetiletích předmětem zvýšeného zájmu vědců, lesníků i ochránců přírody.

Negativní trend v populacích tetřívků byl zaznamenán v řadě západo- a středoevropských zemí (BLI 2004), jeho stav z hlediska ochrany přírody je v Evropě hodnocen jako nepříznivý (unfavourable). I z tohoto důvodu patří mezi druhy z přílohy I směrnice EU o ptácích, pro které platí povinnost vyhlásit území k jejich ochraně, tzv. ptačí oblasti.

V České republice je zařazen mezi zvláště chráněné druhy v kategorii silně ohrožených, většina nejvýznamnějších lokalit jeho výskytu leží ve zvláště chráněných územích (NPR, NP, CHKO), jako jeden z předmětů ochrany je uveden v pěti ptačích oblastech (Šumava, Novodomské rašeliniště – Kovářská, Východní Krušné hory, Jizerské hory a Krkonoše). Přesto jeho populace u nás dramaticky klesají!

Trendy zjištěné mapováním a sčítáním ptáků i mysliveckými statistikami se vzácně shodují – během 30 let klesla početnost tetřívků v ČR o plných 80 %, během 40 let o více než 90 % (obr. 1). Ve druhé polovině 20. století tetřívci vymizeli z nižších nadmořských výšek a drastický úbytek postihl i většinu lokálních populací v horských oblastech. A tento trend dále pokračuje. Od roku 2000 zmizeli z Českomoravské vrchoviny, Novohradských hor i z Českého a Slavkovského lesa, minulostí jsou rovněž v Hrubém Jeseníku. Hrozivý propad lze ilustrovat situací na Šumavě – za uplynulých 35 let tu početnost spadla z téměř 1 300 na 50 tokajících samců (tj. pokles o 96 %). Bez přílišného pesimismu tak lze označit populaci tetřívků v ptačí oblasti Šumava za dožívající. Ostatní pohoří na tom nejsou o moc lépe; nejnovější údaje naznačují silně klesající trend v Jizerských horách.

Obr. 1Dlouhodobý vývoj početnosti tetřívka obecného (Tetrao tetrix) v celé České republice a v nejvýznamnějších oblastech jeho výskytu

Zdroje:Mapa rozšíření v ČR: Šťastný et al. 2006. Jarní kmenové stavy (JKS v exemplářích): www.uhul.cz/myslivost/mysl_stat.php. Trendy (počet samců MM): ČR – Šťastný et al. 2006, Hora et al. 2010; Šumava – Bürger et al. 2000, Bufka & Málková 2003, Hora et al. 2010, T. Lorenc nepubl. (Pozn.: Nejčastěji uváděnou hodnotou početnosti v roce 1977 je 1267 ex. nebo samců; využití kterékoliv z obou „jednotek“ však nic nemění na míře poklesu populace); Doupovské hory – Šťastný et al. 2006; Krušné hory – Hora et al. 2010, V. Bejček nepubl.; Jizerské hory – Hora et al. 2010, M. Pudil nepubl.; Krkonoše – Flousek & Gramsz 1999, J. Flousek nepubl.; Oderské vrchy – Hora et al. 2010, R. Petro nepubl.; Českomoravská vrchovina – Kunstmüller & Kodet 2005. Uvádějí-li citované zdroje rozpětí hodnot početnosti, v grafu je znázorněna jejich střední hodnota.

Je pravdou, že tetřívci jsou schopni přežívat v malých počtech i relativně dlouhou dobu – např. ve vojenských újezdech v Doupovských horách a Oderských vrších se udržují malé populace o několika málo desítkách jedinců již řadu let. Takové populace jsou však velmi zranitelné a ohrožuje je jakýkoliv (i náhodný) rušivý faktor, se kterým by se početnější populace v delším časovém horizontu vyrovnaly.

Nejpočetnější a zatím stále ještě životaschopnou zůstává populace v Krušných horách, stabilní počty se udržují i v Krkonoších.

Co tetřívky ohrožuje?

Změny biotopu– nevhodné způsoby hospodaření v krajině, její fragmentace a zásahy do její struktury lze všeobecně považovat za nejzávažnější faktor, který odpovídá za úbytek či vymizení tetřívků v řadě evropských zemí včetně České republiky.

Na současné významné populace působí tento negativní vliv především v Krušných a Jizerských horách (např. Herzog & Krüger 2003). Po zlepšení imisní situace zde dochází k sukcesním změnám v lesních porostech (tj. zarůstání rozsáhlých imisních holin vzniklých velkoplošným rozpadem lesů zhruba před 40 lety), přičemž přirozené prostředí rašelinišť je často plošně odvodněno a poškozeno.

Zejména v Krušných horách se však objevuje zásadní hrozba pro otevřené prostory luk na náhorní planině, které slouží jako klíčová součást biotopu tetřívka – tokaniště. Jedná se o záměry na masivní výstavbu solárních a větrných elektráren (obr. 2). Jejich negativní vliv na populace tetřívků, včetně přímých kolizí (s rotory VE) a rušení častou údržbou zařízení, byl prokázán např. v Rakousku (Zeiler & Grünschachner-Berger 2009, Grünschachner-Berger & Kainer 2011).

Obr. 2Výskyt tetřívka obecného a projekty větrných elektráren v ptačí oblasti Východní Krušné hory

Legenda:zelené body – tokající samci v letech 2010–2011, červené trojúhelníky – lokality se stávajícími nebo plánovanými větrnými elektrárnami

Rekreační a sportovní aktivityjsou v poslední době považovány za nejvýznamnější faktor ovlivňující populace tetřívků zejména v horských oblastech Evropy. Celá řada studií z alpských zemí a Britských ostrovů prokazuje zásadní negativní vliv výstavby a provozu lyžařských areálů (včetně zvýšené predace v oblastech takovéhoto rozvoje – např. Watson & Moss 2004) nebo přímého rušení ptáků pěšími turisty, lyžaři či cyklisty na tetřívčích lokalitách (Zeitler 1995, Zeitler & Glanzer 1998, Baines & Richardson 2007).

Kritickým obdobím pro přežívání tetřevovitých ptáků je zvláště zima. Opakované vyrušování lyžaři na lokalitách zimního výskytu tetřívků zvyšuje jejich energetické výdaje v období, kdy je potrava obtížně dostupná, zvyšuje riziko predace, stres a produkci stresového hormonu kortikosteronu, jehož dlouhodobě zvýšená hladina vede ke zhoršování fyzické kondice plašených ptáků (např. Baltic 2005, Jenni-Eiermann & Arlettaz 2008, Arlettaz et al.2009, Braunisch et al.2011). Nebezpečné jsou rovněž sjezdové areály a střety s dráty lanovek a vleků – téměř 90 % smrtelných kolizí tetřívků bylo registrováno během zimy (Miqueut 1990).

Zimní aktivity lze považovat za nejvýznamnější faktor pro další naši klíčovou populaci tetřívků – v Krkonoších (obr. 3). „Po­dle kvalifikovaného odhadu se každoročně v krkonošské přírodě pohybuje na běžkách kolem jednoho milionu, ze tří milionů, návštěvníků zimních Krkonoš“ (Palátková 2011). Takové množství zimních hostů se neobejde bez kvalitní infrastruktury a tlaku investorů na budování nových lyžařských areálů, rozšiřování služeb ve stávajících areálech (včetně umělého zasněžování a nočního osvětlení), zvyšování ubytovací kapacity rekreačních objektů či strojovou úpravu rozsáhlé sítě běžkařských tratí – vše často v lokalitách zimního výskytu tetřívka a jeho tokanišť (např. nový areál na Lesním hřebeni, snahy o celoroční zpřístupnění vrcholu Lysé hory, výstavba na Friesových boudách). A nezanedbatelný je rovněž vliv zimních freeridových aktivit – skialpinismus, snowboarding či snowkiting ve volné krajině (např. na náhorních pláních u Labské a Luční boudy nebo v ledovcových karech). Nutno podotknout, že tyto aktivity jsou plánovány nebo probíhají (v případě freeridu často nelegálně) na území ptačí oblasti a národního parku, tedy v oblastech s deklarovaným nejvyšším stupněm ochrany přírody.

Obr. 3Výskyt tetřívka obecného a sportovní a rekreační infrastruktura v Krkonošském národním parku a v ptačí oblasti Krkonoše

Legenda:červené body – tokající samci v letech 2000–2011, růžové plochy – oblasti zimního výskytu tetřívka, modré linie – turistické a běžkařské trasy, modré úsečky – lanovky a vleky, světle modré plochy – sjezdové tratě

Predaceje velmi významným faktorem, ovlivňujícím úspěšnost hnízdění a přežívání mladých i dospělých ptáků (např. Warren & Baines 2002) – u nás především liškami, kunami, hranostaji, divokými prasaty či krkavcovitými ptáky. Je třeba si však uvědomit, že predace ovlivňuje tetřívka „odjakživa“ a životaschopná populace musí být schopna se s ní vyrovnat.

Regulace predátorů často bývá nedílnou součástí projektů zaměřených na obnovení či posílení populací tetřívka, její výsledky však nebývají jednoznačné – někdy přináší očekávaný efekt (třeba vyšší úspěšnost hnízdění), jindy se neprojevuje vůbec (Gibbons et al.2007). Míru predace, úspěšnost hnízdění i přežívání tetřívků totiž ovlivňuje celá řada přírodních faktorů, jako je dostupnost alternativní kořisti pro predátory, počasí v hnízdním období, věk a pohlaví tetřívků apod.

Co se dá dělat?

Základním předpokladem ochrany tetřívka je důsledné posuzování veškerých rozvojových aktivit, které ovlivňují lokality jeho výskytu v České republice, v procesu EIA – vhodných metodických příkladů existuje celá řada (např. Schneider et al.2002, Wöss & Zeiler 2003, Suchant & Braunisch 2004, Geneletti 2007, Wöss et al.2008 nebo Chvojková et al.2011). Nedílnou součástí všech posouzení musí být, mimo jiné, hodnocení kumulativních vlivů, aby se pokud možno vyloučil u nás častý „salámový“ přístup, tj. drobnými „neškodnými“ kroky se dostat k žádané cílové podobě investice, která by předložená jako celek neměla šanci na úspěch.

Zásadní podmínkou ochrany tetřívků je zachování (příp. zlepšení) komunikace mezi jednotlivými částmi přinejmenším lokálních populací. Je třeba si uvědomit, že tetřívčí kohoutci se víceméně zdržují na stejných místech (s přesuny do 1 km) a samice se v průměru přemisťují do vzdálenosti pouhých 10 km (např. Warren & Baines 2002).

Musí tak být vyloučena další (i potenciální) fragmentace tetřívkem obývaných stanovišť, jejímž výsledkem je pokračující nežádoucí fragmentace lokálních populací (např. Svobodová 2005). Vyloučena by měla být výstavba nových a rozšiřování existujících lyžařských areálů v tetřívčích lokalitách. Samozřejmostí by se mělo stát viditelné značení lan lanovek a vleků proti střetům s letícími ptáky stejně jako budování zábran proti vyjíždění ze sjezdovek do volné krajiny ve stávajících lyžařských areálech s výskytem tetřívků (např. Grünschachner-Berger & Kainer 2011). Zapomínat by se nemělo ani na vymezování ochranných zón kolem lyžařských areálů nebo na sezonní omezování návštěvnosti v oblastech zimního výskytu tetřívka a na jeho tokaništích (např. Schranz 2009, Warren et al.2009).

Ke zlepšení stavu biotopů lze využít řadu aktivních ochranářských opatření. Velmi významné jsou projekty na obnovu a revitalizaci odvodněných rašelinišť jako primárního prostředí tetřívka. V současnosti probíhají např. v okolí Cínovce a na dalších lokalitách Krušných hor, další byly realizovány na Šumavě nebo v Jizerských horách či Krkonoších.

V některých lokalitách lze provádět přímou péči o tokaniště zajištěním odpovídajícího managementu lučních porostů. Z dotačních zdrojů ochrany přírody byl podpořen např. projekt státního podniku Lesy ČR na kosení tokaniště na Oldřišském vrchu v Krušných horách.

Možným přístupem k ochraně tetřívků je rovněž udržování nebo přímo vytváření vhodných stanovišť (tokanišť) cílenými lesnickými zásahy, které jsou uplatňovány např. v Jizerských horách (Dostál 2007) nebo v Krkonoších (Jansa 2011). Na rozdíl od přirozených biotopů se však jejich zachování neobejde bez opakovaných intervencí a nezbytných finančních nákladů. Pravidlem při péči o les v oblastech výskytu tetřívka by mělo být vyloučení pletivových oplocenek bez viditelného horního okraje (např. Baines & Summers 1997, Baines & Andrew 2003).

Tokaniště tetřívka v imisemi zničené horské smrčině na hřebenech Krkonoš (Slezské sedlo)

Foto Jiří Flousek

A jaké jsou vyhlídky?

Šanci pro populaci tetřívků v Krušných horách při zarůstání náhradních stanovišť na imisních holinách představuje pouze urychlená obnova a revitalizace četných rašelinišť. Ta však naráží na řadu překážek. Přes proklamovaný zájem na ochraně tohoto ptačího druhu a přírody vůbec zůstává pro většinu lesních správ hlavní prioritou ekonomická výnosnost lesních porostů. Revitalizace odmítají nestátní lesní hospodařící subjekty i státní Lesy ČR. Také rozsáhlé plány na budování větrných farem v kombinaci se zimními sportovními aktivitami nedávají do budoucna příliš optimistické vyhlídky.

Krkonoše jsou jedinou oblastí u nás, která tetřívkům poskytuje přirozená bezlesá stanoviště nad horní hranicí lesa. Postupné zarůstání imisních holin sice i v tomto pohoří snižuje plochu vhodných biotopů, ale tetřívkům stále zbývá dostatek prostoru na subalpinských a alpinských loukách a v ledovcových karech, částečně i na výše položených lučních enklávách v montánním stupni. Příznivé je rovněž propojení s tetřívky z Jizerských hor (Svobodová et al. 2011), „zvyšující“ velikost krkonošsko-jizerskohorské populace na 150–200 samců (populacím pod 100 ptáků hrozí už vysoké riziko vyhynutí – Westemeier et al.1998). Nepříznivá je naopak její značná fragmentace (vč. fragmentace biotopů), výrazný početní propad jizerskohorských ptáků v posledních letech a již komentované četné a plošně rozložené sportovní a rekreační činnosti.

Genetické studie ukazují, že tetřívci ze západních, středních a východních Krkonoš spolu komunikují jen omezeně a genetická diverzita tu odpovídá izolovaným populacím s jednotlivě tokajícími samci (Höglund et al. 2006, Svobodová et al. 2011). K tomuto nepříznivému trendu přispívá mimo jiné i mizení hromadných tokanišť tetřívků – zatímco v roce 2001 byla zaznamenána téměř pětina kohoutků na tokaništích se 2–4 samci, v letech 2008 a 2011 to již byla pouhá 4 %. Postupně také klesají počty nebo již úplně vymizeli tetřívci na některých izolovaných tokaništích podél jižní hranice národního parku.

Zatím lze optimisticky předpokládat, že vymizení tetřívka v Krušných horách a Krkonoších nehrozí, nabere-li ale vývoj těchto populací nesprávný směr, může to být následně otázka nemnoha let. A jak již bylo uvedeno, Krkonoše jsou jedinou oblastí u nás, kde má tetřívek dostatek prostoru v dosud stabilních biotopech krkonošské tundry a patrně i největší perspektivu pro přežití a zachování druhu v celé ČR.

Jiří Flousek pracuje jako zoolog na Správě Krkonošského národního parku ve Vrchlabí;

Ondřej Volf se zabývá posuzováním vlivů záměrů a projektů na tetřívka obecného v ptačích oblastech, v občanském sdružení Ametyst připravuje projekty na obnovu rašelinišť

Seznam citované literatury je k dispozici u autorů.