Podrobné vyhledávání v článcích

Závěr roku 2017 přinesl nové důležité kroky ve spolupráci lesníků a státní ochrany přírody – po dlouhých sedmi letech byla opět naplněna dohoda mezi Lesy ČR, s. p., a AOPK ČR tím, že byla vyhlášena další dvě bezzásahová území. O vyhlášení bezzásahovosti ve středočeských bučinách v národní přírodní rezervaci Ve Studeném jsme čtenáře informovali již v minulém čísle. Nejnověji došlo dne 16. 11. 2017 k vyhlášení bezzásahovosti v pralese Mionší na severní Moravě.

Bělověžský les, rozkládající se na hranicích Polska a Běloruska, není třeba čtenářům podrobněji představovat. Připomeňme, že dlouhověký porost místy pralesovitého charakteru představuje jeden z posledních velkých nížinných listnatých a smíšených lesů mírného pásu, které kdysi pokrývaly značnou část střední Evropy. Málo narušený ekosystém tohoto typu dnes tvoří podle střízlivých odhadů pouhé 0,2 % původní rozlohy. Jako specifické útočiště hostí Bělověžský les na 1700 druhů cévnatých rostlin, 4000 druhů hub, 12 000 druhů bezobratlých, 250 druhů ptáků a 59 druhů savců. V poslední době se polská část celosvětově proslulého lesního komplexu dostala do centra zájmu nejen odborné, ale i široké veřejnosti, a to jak u našich severních sousedů, tak v zahraničí. Důvodem, jednoduchým a složitým zároveň, se stala hamletovská otázka: kácet nebo nekácet?

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, regionální pracoviště Východní Čechy, pořádala tradičně ve spolupráci s Východočeskou pobočkou České společnosti ornitologické v den výlovu Bohdanečského rybníka 28. října 2017 akci pro veřejnost nazvanou Loučení s ptáky.

Večer 19. října převzal ředitel Správy Národního parku Šumava Pavel Hubený Bavorskou státní medaili za mimořádný přínos pro životní prostředí (Bayerische Staatsmedaille für besondere Verdienste um die Umwelt) z rukou ministryně životního prostředí a ochrany spotřebitele Ulrike Scharf. Od roku 2009, kdy se pod tímto názvem uděluje, je tak teprve druhým Čechem, který toto prestižní vyznamenání získal.

Česká komora architektů (ČKA) v rámci spolupráce s Agenturou ochrany přírody a krajiny České republiky (AOPK ČR) vyhlašuje v soutěži Česká cena za architekturu zvláštní cenu AOPK ČR, jejímž hlavním kritériem je vhodné zakomponování realizovaného záměru do krajiny. Tuto cenu obdržel projekt Archeopark Pavlov od  Architektonické kanceláře Radko Květ, který výrazně uspěl v rámci celé soutěže, neboť získal také hlavní cenu.

Jeskyně Výpustek byla známa už v pravěku. V pleistocénu obývaly podzemní prostory populace zvířat, převážně jeskynních medvědů. Okolí jeskynních portálů také sloužilo v době kamenné lidem moderního typu jako sídliště a i vlastní jeskyně byla využívána jako úkryt či příbytek. Svědčí o tom řada nálezů: kostí, nástrojů či stop lidské činnosti. Mj. i nedávno objevené uhlíky z pravěkých ohnišť.

V globálním oběhu uhlíku hrají lesy jen těžko nahraditelnou roli. Podle střízlivých odhadů je v nich na naší planetě uložena polovina zmiňovaného prvku nacházejícího se nad povrchem souše. Schopnost lesních ekosystémů vázat ve své biomase uhlík a udržovat jej tak mimo ovzduší kolísá podle typu, druhového složení a stáří porostů, stupně ovlivnění člověkem a dalších činitelů.

Zambie (bývalá Severní Rhodesie) nepatří mezi nejčastěji navštěvované africké státy. Nicméně se jedná o bezesporu krásnou zemi, kde přes narůstající ničení přírodního prostředí zůstává stále velký rozsah krajiny, mající charakter divočiny. Základem soustavy chráněných území Zambie (tab. 1) zůstává 20 národních parků, pokrývajících 8  % plochy státu, 34 území s řízeným lovem zvěře (GMA), kde je však možné stavět obydlí i zemědělsky hospodařit pro vlastní potřebu, a 550 lesních rezervací, zabírajících celkem 30 % plochy státu.

Ke konci roku 2017 odchází ze Správy Krkonošského národního parku jeho ředitel Jan Hřebačka. V rozhovoru shrnuje poznatky ze svého profesního působení nejen za deset let ředitelování, ale od počátku před pětadvaceti lety.

Provedením chvalozpěvu na Karla Hudce měl by býti pověřen ptačí sněm. Mnohohlasý sbor ptáků, ve kterém by nezaniklo jemné pískání maličkého králíčka obecného ani chraplavý tichý hlas mohutného dropa velkého, melodický flétnový hlas žluvy či tlukot slavíků, sbor, ve kterém by se ve fortissimech zvučným křikem ozývaly všechny jeho milované husy velké, a hlubokým zvonivým hlasem by znělo volání orla královského. Jedině tento sbor dokázal by výstižně a důstojně ocenit přínos Karla Hudce (Buček 2007).