Podrobné vyhledávání v článcích

Ve čtvrtek 17. 5. 2018 členové spolku Mokřady – ochrana a management společně se zástupci Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, města Jihlavy a kraje Vysočina slavnostně otevřeli nedávno zrevitalizovaný mokřad nad Kulatinou. Událost proběhla za velmi „mokřadního“ počasí (trvalý déšť) a tak účastníci mohli na vlastní oči vidět, jak se valí proudy vody novým korytem potoka.

Oba dva spojuje neuvěřitelná touha ochránit životy šelem v České republice. První věnoval svou životní energii a zápal do návratu rysa do středoevropské přírody. Ten druhý bojoval v poslanecké lavici za zpřísnění norem upravujících pravidla pro kožešinové farmy. Oba dva teď za svou práci získaly nejprestižnější české environmentální ocenění – Cenu Josefa Vavrouška, kterou uděluje Nadace Partnerství. Ludvík Kunc a Robin Böhnisch.

V poslední době hýbou i částí evropské veřejnosti, která se o ochranu přírody příliš nezajímá, dva ne vždy s chladnou hlavou a racionálně diskutované případy: kácení v Bělověžském lese na východě Polska a dopad neonikotinoidů na hmyzí opylovače. Připomeňme si proto, o co v nich jde, a nezaujatě shrňme jejich současný stav.

Lov dobytka predátory, zejména velkými šelmami, zůstává v různých částech světa nejčastějším konfliktem mezi lidmi a volně žijícími živočichy. Velmi často se řeší, a to nejen v rozvojových zemích, povoleným usmrcením nebo upytlačením problémového zvířete nebo zvířat.

Průměrný věk zvířat se zásadně liší od několika dnů do stovky let. Antarktická houba Cinachyra Antarctica se dožila 1550 let, škeble Arctica Islandica více než 400 let. Nejdéle žijícím obratlovcem je želva obrovská, která se dožívá více než 200 let. Nejdéle žijícím savcem je velryba grónská (až 200 let). Dlouhověký je i slon, který se dožívá až 70 let. Lidé ve vyspělých zemích se běžně dožijí 80 let, existuje ale skupina lidí, jejichž věk přesáhl 100 let. Obrovské věkové rozdíly můžeme nalézt i mezi ptáky. Orel skalní se dožívá až 80 let, velcí papoušci ary až 70 let, zatímco drobní pěvci žijí 5–10 let.

Ptáci bezesporu patří po celá staletí k nejoblíbenějším živočichům vůbec. Mnozí z nich citlivě reagují na změny prostředí, vyvolané lidskou civilizací, nezanedbatelným způsobem přispívají k fungování přírody a jejich výzkum napomáhá pochopení základních procesů v ekosystémech, ať už přirozených, přírodě blízkých, nebo umělých. V neposlední řadě představují dlouhodobou inpiraci umělců a bývají – poněkud technicky řečeno – také důležitým biologickým zdrojem, a to nejen z pohledu hospodářství jednotlivých zemí. To vše činí z ptáků víc než vhodnou skupinu pro informování, výchovu a vzdělávání nejširší veřejnosti i cílových skupin obyvatelstva a pro získávání jejich podpory pro myšlenku aktivní péče o přírodní a krajinné dědictví.

V rámci projektu České rozvojové agentury v Gruzii – „Zvýšení efektivnosti řízení Jeskynní chráněné oblasti Imereti II“, který řešili odborní pracovníci Správy jeskyní ČR, bylo mj. plánováno zavedení trvalého monitoringu mikroklimatických poměrů ve vybraných jeskyních. Úkol se podařilo realizovat již v roce 2015, ve kterém byl zahájen zkušební režim monitoringu. V posledních letech jsou již dostupné ucelené soubory výsledků měření a správce jeskyní tak má k dispozici důležité podklady pro efektivní péči a ochranu tohoto podzemního přírodního dědictví Gruzie.

Jedním z prostředků, jak kvalitně chránit krajinu, je vedení dialogu a spolupráce s dalšími subjekty. S Českou komorou architektů („ČKA“) spolupracuje AOPK ČR mimo jiné na soutěži Česká cena za krajinu, ve které uděluje AOPK ČR vlastní mimořádnou cenu pro dílo, jež bylo realizováno citlivě s ohledem na krajinný ráz. Archeopark Pavlov, který v loňském roce obdržel kromě ceny AOPK ČR také hlavní cenu soutěže, je příkladným dílem moderní architektury respektující kulturní a historickou tradici lokality v CHKO Pálava. Zároveň je ukázkou podobného pohledu na krajinu zástupci AOPK ČR jako odborné organizace na straně jedné a renomovanými architekty z poroty České ceny za krajinu na straně druhé.

Historické mapy patří k cenným pramenům poznání vývoje krajiny v minulých staletích. Díky nim si můžeme udělat představu o velikosti sídel našich předků, přečíst pomístní názvy, zjistit stav zalesnění a zemědělské půdy. Některá kartografická díla odkazují na kulturní a přírodní zajímavosti, další na ložiska surovin, dávno zaniklé doly a další prvky v krajině. Postupem času si geografové začali všímat i krasových jevů – jeskyní, závrtů, ponorů a vyvěraček. Do map je zaznamenali dávno před tím, než se tato místa stala pro své přírodní krásy turisticky navštěvována a později pro svou jedinečnost i chráněna.