Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti

Ochrana přírody 3/2018 — 28. 6. 2018 — Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti — Tištěná verze článku v pdf

BirdLife International hodnotí stav světové avifauny

Autor: Jan Plesník

Od roku 2004 vydává mezinárodní organizace na ochranu ptáků a jejich prostředí BirdLife International v pětiletých intervalech obsáhlou zprávu, lakonicky nazvanou Stav ptáků ve světě. Na základě hodnověrných aktuálních údajů nejen hodnotí současný stav ptactva na naší planetě z hlediska jeho ohrožení vymizením, ale snaží se i pojmenovat hlavní činitele (hnací síly), zodpovědné za zmiňovanou situaci. Aby se publikace nestala jen další Zdí nářků, bědující nad stavem životního prostředí na zemi, přináší také praktické příklady, jak ho výrazně zlepšit.

Plameňák chilský (Phoenicopterus chilensis) je hodnocen
jako v globálním měřítku téměř ohrožený. Foto Jan Plesník

Nepříliš veselé čtení
Nejdůležitějším sdělením analýzy zůstává zjištění, že každý osmý z 10 966 hodnocených ptačích druhů čelí v celosvětovém měřítku většímu nebezpečí vyhubení nebo vyhynutí: odborníci je zařadili do kategorií kriticky ohrožený (CR), ohrožený (EN) nebo zranitelný (VU). Připomeňme, že právě BirdLife International připravuje klasifikaci ptáků z hlediska jejich ohrožení pro několikrát do roka vydávaný, široce uznávaný soupis celosvětově ohrožených ptačích druhů uveřejňovaný Mezinárodní unií ochrany přírody (IUCN). Ve srovnání s předcházejícím hodnocením z roku 2013 došlo jen k mírnému nárůstu podílu obecně ohrožených (CR, EN, VU) druhů. Co je ale podstatnější, riziko vymizení v současnosti dopadá i na kdysi naprosto běžné druhy opeřenců.

Pokud jde o vnější činitele, téměř tři čtvrtiny všech globálně ohrožených druhů sužuje příliš intenzivní, nevhodná a k životnímu prostředí nešetrná zemědělská výroba způsobující v mnoha případech výrazné změny ve využití území. Snížení početnosti nebo zmenšení areálu rozšíření vedoucí k zařazení druhu mezi obecně ohrožené má v celé polovině případů na svědomí pokračující, často velkoplošné kácení lesů. Třetí nejvýznamnější hnací sílu, ohrožující v celosvětovém měřítku zmiňované obratlovce představují invazní nepůvodní druhy, negativně ovlivňující 39 % všech ubývajících druhů, následované lovem a odchytem (35 %). Třetina ohrožených druhů opeřenců se potýká s projevy probíhajících změn podnebí, kdežto v případě sídelní nebo průmyslové zástavby jde „jen“ o 28  %. Z výše uvedených čísel je zřejmé, že na většinu ptačích druhů, kterým hrozí ve zvýšené míře riziko, že zcela vymizí, působí současně hned několik ohrožujících faktorů současně.

Pozorování ptáků se v celém světě pravidelně věnuje více než 80 milionů
zájemců. Národním parkem Ichkeul v Tunisku migruje každoročně
obrovské množství zejména vodních ptáků. Foto Jan Plesník

Z běžných mezi globálně ohrožené
Početnost strnada obojkového (Emberiza aureola), jednoho z v Eurasii nejrozšířenějšího ptačího druhu, se od roku 1982 snížila o neuvěřitelných 90 %. Jeho hnízdní areál, původně sahající od Finska, Běloruska a Ukrajiny přes Sibiř, Kazachstán a Mongolsko po Koreu a severní Japonsko, se posunul o 5000 km směrem na východ. Protože při tahu a zimování v jihovýchodní Asii vytváří při nocování v rákosinách početná hejna, dá se překvapivě snadno odchytit. Východoasijští labužníci znají strnady obojkové pod názvem rýžový pták. Přestože je zmiňovaný pěvec v Číně od roku 1977 oficiálně chráněný zákonem, podle střízlivých odhadů se na černém trhu v jediné, byť nejlidnatější provincii Kuang-tung v roce 2001 prodal milion jedinců.

Na Floridě vyvádějí orlovci říční mláďata na každém druhém vysílači
mobilní sítě. Na snímku hnízdo ve Flamingu na jihu poloostrova. Foto Jan Plesník

Tradice. Ale za jakou cenu?
Pro příklad tradičního, v současnosti většinou nepovoleného lovu či odchytu ptáků nemusíme chodit až do čínského kantonu. Ve Středomoří mu padne každoročně za oběť 12 až 38 milionů opeřenců, ponejvíce pěvců. Z nepěvců na něj doplácí i v České republice hnízdící hrdlička divoká (Streptopelia turtur). V některých západoevropských zemích dosahuje její současná abundance poloviny stavu z 80. let 20. století. Abychom byli objektivní, musíme přiznat, že na citelném úbytku uvedených holubovitých se podepisuje také zemědělství. V důsledku mizení plevelů z intenzivně využívané zemědělské krajiny se hrdličky musely začít živit obilninami. Ve Spojeném království vyvádějí ve srovnání se 70. lety 20. století jen polovinu mláďat. Ani plošně rozsáhlá přeměna řídkého lesa a savany na zemědělskou půdu v Africe na jih od Sahary, kde evropské hrdličky divoké tráví zimu, jim rozhodně neprospívá. Aby toho nebylo málo, podle některých názorů se na ústupu kdysi tuctového opeřence podílejí i nemoci, jmenovitě trichomoniáza.

Změny podnebí se na avifauně projevují již dnes
Stejně jako v jiných případech, i v otázce možných dopadů změn podnebí na biologickou rozmanitost patří ptáci k nejprozkoumanějším skupinám organismů vůbec. Potvrzuje se mj., že se areály rozšíření řady druhů posouvají severněji a do vyšších nadmořských výšek. Nicméně některé taxony sice ustupují z teplejších oblastí, ale jejich areál se nikam nerozšiřuje. Také posuny v načasování přírodních procesů již dnes působí i na opeřence: někteří se vracejí ze zimovišť dříve a začátek jejich hnízdění se posouvá více do předjaří, takže se péče o snůšku a mláďata nemusí překrývat s obdobím vrcholící nabídky dostupné upřednostňované potravy. Klimatické změny mohou ovlivňovat i konkurenci mezi stálými a stěhovavými druhy ptáků, které v určité oblasti soutěží o hnízdní dutiny, protože začátek snášení vajec je mj. určován teplotou prostředí. Stále častěji se setkáváme se skutečností, že v důsledku mírnějších zim se určití ptáci nepřesouvají do zimovišť. Mimořádné povětrnostní jevy, jako jsou vlny horka, mrazu, bouří, sucha nebo srážek, mívají na svědomí zvýšenou úmrtnost opeřenců a přímo tak ovlivňují životaschopnost jejich populací a společenstev. Nicméně i druhy, které se dokázaly včas a účinně přizpůsobit probíhajícím a očekávaným změnám podnebí, se ocitnou v situaci, kdy budou muset čelit novým, do té doby neznámým konkurentům, predátorům nebo parazitům.

Početnost běžných evropských vodních ptáků se v důsledku účinné ochrany
a rozsáhlé obnovy mokřadů zvyšuje. Na snímku známá lyska černá. Foto Jan Plesník

V případě nejen z filmů s Harrym Potterem známé sovice sněžní (Bubo scandiacus) změny podnebí ovlivňují nejen její hnízdní prostředí, ale také početnost nejdůležitější kořisti – lumíků rodu Dicrostonyx a Lemmus. I když uvedení hlodavci prodělávají pravidelné změny početnosti v podobě populačního cyklu, působí na ně i změny sněhové pokrývky a období oblev. Přestože se sovice sněžní z pochopitelných důvodů v terénu jen obtížně sčítají, až donedávna se celková početnost zmiňovaného ptačího predátora odhadovala na 200 000–300 000 jedinců. Americký ornitolog ruského původu Eugene Potapov, který se se svými spolupracovníky v poslední době výzkumu sovic intenzivně věnuje, upozorňuje, že se uvedený ptačí druh vyskytuje nejen v Kanadě a USA značně roztroušeně. Přepočet populační hustoty získané z malých zkoumaných ploch na celý areál rozšíření jeho abundanci právě z tohoto důvodu značně nadhodnocuje. Potapov proto tvrdí, že ve skutečnosti nemůžeme počítat s více než 14 000 hnízdícími páry. V letech nízké početnosti lumíků (minimum populačního cyklu) vyvádí mláďata ve volné přírodě jen 5000 až 7000 párů sovice sněžní.

Přes 95 % všech volně žijících jedinců ibise skalního (Geronticus eremita) se
vyskytuje v jedné z kolonií v Maroku. Globálně kriticky ohroženému druhu
se snaží pomoci repatriační programy uskutečňované hned v několika zemích.
Foto Jan Plesník

Co stojí za připomenutí
Na druhou stranu odborníci z BirdLife International připomínají, že bez soustředěného úsilí ochránců přírody by z volné přírody vymizelo jen od začátku tisíciletí 25 ptačích druhů. Chřástal guamský (Hypotaenidia owstoni), hodnocený jako vyhubený ve volné přírodě (EW), se rozmnožuje v lidské péči do té míry, že mohl být vysazen na ostrovy, z nichž byli předtím odstraněni stromoví hadi. Ostrov Guam v současnosti osídlují dva miliony užovkám příbuzné bojgy hnědé (Boiga irregularis), neúmyslně zavlečené po 2. světové válce na ostrov z Papuy-Nové Guineje s vojenským materiálem.
Celou zprávu lze stáhnout na adrese
https://www.birdlife.org/sites/default/files/attachments/BL_ReportENG_V11_spreads.pdf