Rozhovor

Ochrana přírody 3/2018 — 28. 6. 2018 — Rozhovor — Tištěná verze článku v pdf

Rozhovor se Zbyňkem Linhartem

Autor: Zdeněk Patzelt

Po čtvrtstoletí práce na radnici v Krásné Lípě jste se stal senátorem za okres Děčín. Jak velká to pro vás byla životní změna a jak velký je rozdíl v těchto funkcích?
 Jako starosta či místostarosta máte v podstatě výkonné pravomoci, děláte jak dlouhodobé projekty, řídíte finance, tak řešíte každodenně a rychle mnoho aktuálních problémů. A také vidíte výsledky své práce. V Senátu je práce naprosto jiná, sám o sobě je samostatně senátor bez kompetencí, rovněž plénum Senátu má velmi limitované pravomoci. Řešíte mnoho formalit, studujete ohromné množství materiálů, dlouze o všem debatujete a schůzujete. I jednoduché věci nejdou. Státní správa je ohromný, podle mě už dost nefunkční moloch. Dlouho jsem hledal a stále hledám smysluplné uchopení té práce.

Hned po zvolení jste se stal členem senátního Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, kterému nyní navíc předsedáte. Co je jeho hlavní náplní práce a jak se vám ta práce daří?

Jak vyplývá z názvu, je to dost široké spektrum problematiky. Především se jedná o zákony a další předpisy související s danou problematikou. Senát má ale jen velmi omezené možnosti. Například na připomínkování zákonů máme 30 dní. Bez shody většiny senátorů na přijetí návrhu jejich změn platí verze Poslanecké sněmovny a všechny naše návrhy navíc znovu schvaluje Sněmovna. Často tak činí dost politicky, nikoli věcně, a Senát přehlasovává, což je škoda. Senát navíc nerozhoduje o rozpočtu, a peníze, jak víme, jsou zpravidla zásadní. Senát také neschvaluje vládu, tedy nemá přímý vliv na exekutivu.

A co obnáší funkce předsedy výboru?

Kromě mnoha formálních povinností se snažíme dělat i další, námi iniciované aktivity. Například jsme již vloni upozorňovali vládu na nezvládnutou přípravu prováděcího zákona k Nařízení EU k ochraně osobních údajů (tzv. GDPR). Vyzývali jsme k urychlenému jednání, dělali kulatý stůl zainteresovaných, projednávali tuto problematiku na plénu Senátu. Bohužel jinak je to hlavně na vládě a ministerstvech a je to nezvládnuté, což je obecnější počínání. Podobně aplikace zákona o střetu zájmů. Hodně se také osobně věnuji strukturálně postiženým regionům, především severozápadních Čech, kde jsou problémy jak socioekonomické, tak environmentální. I o tom jednalo naše plénum a připravuje k tomu velké slyšení Senátu. Jsem přesvědčený, že již musí skončit to tři desítky let trvající předstírání řešení tohoto problému.

Dům Českého Švýcarska na náměstí v Krásné Lípě. Foto archiv AOPK ČR

A co problematika životního prostředí?

Věnujeme se jí v mnoha oblastech, především v souvislosti s novelami zákonů. Naposledy to byla novela zákona „o vodách“, kdy náš výbor opět schválil několik pozměňovacích návrhů, napravujících nesrovnalosti a chyby v zákoně. Plénum ale schválilo návrh na zamítnutí celé novely a PS toto zamítnutí nakonec stejně přehlasovala. Tím v zákoně zůstaly některé chyby, které jsme chtěli napravit. To bývá bohužel častý jev – a tak se kupí další a další chyby či nejasnosti v zákonech a přijímají další a další novely. Už tak nepřehledná situace se dále zhoršuje. Podobně to bylo u zákona o ochraně přírody a krajiny vloni na jaře, věcná diskuse mizela v nekonečných dohadech kolem Šumavy. A návrhy na úpravy ze Senátu, které i opravovaly nedostatky schválené ve Sněmovně, nakonec v zákoně nejsou, protože byly opět přehlasovány. Chyby v zákoně tedy rovněž zůstaly, a bude se tudíž muset dělat opět novela. Obecně se vede málo věcná diskuse, nenaslouchá se odborným a věcným argumentům, dělá se moc věcí najednou a nic z toho se nedělá pořádně.

Co aktuální závažná témata, jako je sucho a související problémy?

Ano, jedna věc je ovšem proklamace a shoda na tom, že s vodou, respektive se suchem, existuje problém, druhá věc je, co se s tím reálně dělá. Podívejme se, jak se dlouhodobě chováme. Jak v ČR hospodaříme a co činíme v krajině. Metody velkoplošného zemědělského hospodaření, pěstování energetických plodin a závislost na dotacích a agrochemikáliích nedovolují, aby byla situace lepší. a podobně je to i v lesích. Často se snaha o zlepšení jen předstírá, měřítkem je množství utracených desítek miliard. Ale já okolo sebe v regionu nevidím, až na pár výjimek, opravdové projekty zadržování vody v krajině či opravdové zlepšování krajinotvorných prvků. To by ale bylo na celou konferenci, ne na krátký rozhovor. Podobně je tomu s otázkou zajištění pitné vody v době sucha. V porovnání s jinými evropskými zeměmi na tom, co se týká množství vodních zdrojů, nejsme až tak špatně, ale čím dál větším problémem je především zemědělské znečištění. Je nezbytné alespoň v povodích vodárenských toků omezit užívání agrochemikálií a jejich následný splach do vodotečí, protože čím dál větší podíl pitných vod bude vyráběn z říčních vod. Již dnes jsou nejrůznější chemikálie, jako pesticidy, herbicidy, ale například i antibiotika či veterinární léčiva, zjišťovány ve většině našich vod a také v potravinovém řetězci. Rád bych se mýlil, ale v tomto ohledu se myslím jedná o časovanou bombu.

U lesnictví ještě zůstaňme. V našich lesích právě nyní probíhá kůrovcová kalamita nebývalého rozsahu. Je to téma, kterým se v Senátu zabýváte?

Je to především téma, které mne zajímá osobně. Sám žiji v lesnaté krajině při hranici Národního parku České Švýcarsko a chtěl bych věřit, že se zde podaří situaci zvládnout. Skutečnost, že se kůrovcová kalamita rozvinula především na Moravě, myslím dokládá, že jednou z příčin je dlouhodobé sucho, které právě zde panuje. Jenže se nejedná o hlavní či primární příčinu. Tou je především skutečnost, že naše lesy se v průběhu minulých staletí v důsledku hospodářského využívání přeměnily v nestabilní ekosystém náchylný snadno podléhat nepříznivým vnějším vlivům. Původně smíšené a různověké lesy nahradily hospodářské smrkové monokultury a nebýt toho, ani sucho, ani kůrovec by nyní nemohli mít tak vážné dopady. Situace je myslím natolik vážná, že to nepochybně vyžaduje přijmout opatření na úrovni vlády. Hlavním úkolem lesnictví se nyní musí stát postupná, promyšlená a veřejnosti vysvětlená obnova stabilních smíšených lesů a zajištění plnění jejich nenahraditelných celospolečenských funkcí, jako je například zadržování vody v krajině či zmírňování klimatických teplotních extrémů, ale i mnoha dalších funkcí.

Národní park České Švýcarsko z Vlčí hory. Foto archiv AOPK ČR

Často zaznívá, že zdržování důležitých velkých staveb způsobují požadavky z oblasti životního prostředí či ekologické organizace. Jaký na to máte názor?

Pravda je to myslím jen částečně. Hlavně pokud jde o požadavky státní správy v ochraně přírody a požadavky vyplývající z nejrůznějších předpisů.

Pokud se jedná o ekologické organizace, sám jsem 35 let členem Českého svazu ochránců přírody a nikdy jsme nic neblokovali. Takových je doufám většina. Ani jsem se s ničím podobným v našem regionu nesetkal. Určitě jsou ale i tací, co jednají fundamentalisticky a často mohou mít i jiné účelové zájmy, a ti pak „ekologii“ jen zneužívají.
Velmi často je ale vina na straně těch, co stavby připravují – jejich nedůslednost, pomalost, administrativní nesrovnalosti na všech frontách a ve všech fázích. A když už stavbaři či investoři nemají výmluvy na jiné, třeba ty ekologické organizace, najdou si viníka jinde. Dodnes se například setkávám s výmluvami na někdejšího ministra dopravy V. Bártu, který prý zastavil výstavbu a její přípravu. Připomínám, že už je to sedm let, co skončil, a ve funkci ministra působil sotva nějakých deset měsíců.

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho dalších úspěchů.