Pavel Vlach

Střevle potoční patřila v minulosti mezi charakteristické ryby potoků a říček Vysočiny. V posledních desetiletích však v důsledku změn v krajině mizí. Proto před pěti lety vznikl regionální akční plán pro střevli potoční na Vysočině. V rámci jeho přípravy proběhla vlna mapování, která potvrdila obavy: střevle byla potvrzena jen na čtrnácti místech Vysočiny. Často přitom přežívá v malých izolovaných populacích v pramenných úsecích potoků. Během suchého léta 2018 však řada těchto refugií střevle zcela vyschla. V roce 2021 byl proto připraven projekt, který prověřil, kde střevle na Vysočině přežila a kde má smysl usilovat o její ochranu.

V roce 2018 se rak kamenáč ocitl ve „vybrané“ společnosti druhů, které jsme svou činností přivedli do situace, kdy balancují na pomyslné hraně propasti. Tuto skutečnost nezvrátil ani fakt, že se jedná o živočicha požívajícího dle naší legislativy maximální možné ochrany (dle vyhlášky 395/1992 Sb. figuruje v kategorii kriticky ohrožený, do stejné kategorie je zařazen i v národním červeném seznamu – Vlach et Fischer 2017). Podstatná část naší populace je navíc chráněna i formou vyhlášení evropsky významných lokalit. Ohrožení tohoto taxonu přesto dosáhlo takového významu, že v roce 2018 byly zahájeny práce na přípravě oficiálního záchranného programu.

Obojživelníci patří mezi skupinu živočichů, které je po roce 2000 věnována na naše poměry mimořádná pozornost – poslední rozsáhlé sledování obojživelníků před tímto datem proběhlo při vytváření knižního vydání atlasu jejich rozšíření (Moravec 1994). Primárním impulzem pro zahájení současného rozsáhlého a systematického sledování těchto živočichů bylo přistoupení ČR k EU a z toho vyplývající povinnosti související s tvorbou soustavy Natura 2000. Od roku 2006 pak pod záštitou AOPK ČR probíhá každoroční celostátní monitoring vybraných taxonů (bohužel jen těch obecně vzácnějších), jehož účelem je podchycení dlouhodobých trendů vývoje jejich populací a působících vlivů v rámci reprezentativní sítě lokalit. Znalosti o recentním rozšíření všech druhů obojživelníků pak postupně doplňuje historicky nejpodrobnější celoplošné mapování, které od roku 2008 organizuje AOPK ČR a které pokrylo celé území České republiky do konce roku 2014.