Zprávy-Recenze

Ochrana přírody 1/2012 — 13. 6. 2012 — Zprávy-Recenze — Tištěná verze článku v pdf

Odešla Milena Leiská

Autor: Pavel Trpák

Koncem minulého roku, 22. listopadu 2011, zemřela RNDr. Milada Leiská, dlouholetá pracovnice státní a dobrovolné ochrany přírody. Odešla stejně tiše jako proběhl celý její život věnovaný ochraně přírody a hodnot spojených s tímto celoživotním postojem a programem. A tak je jenom otázkou, na co vzpomenout.

Stále se mi vracejí myšlenky na naši první úspěšnou spolupráci, z níž vzešlo vyhlášení chráněné krajinné oblasti Šumava (původně koncipované jako Šumavský národní park) dne 27. 12. 1963. Obrovská podpora ideje ochrany Šumavy manželi Leiskými tehdy přinesla své ovoce. Nemohu zapomenout na Miladinu úžasnou pracovitost. Spolupráce s ní mi otevřela nový svět, neboť společnost lidí pracujících v dobrovolné ochraně přírody představovala nejen pestrou směsici různých odborníků, ale především lidi, kteří vyznávali jiné hodnoty než většinová společnost, jež jimi tak trochu pohrdala. Dalším obdobím naší spolupráce byla až osmdesátá léta, kdy jsme se stali kolegy ve Státním ústavu památkové péče a ochrany přírody (SÚPPOP). Spolupráce s Dr. Leiskvou nám tehdy umožnila rozvinout aktivní ochranu živočichů, ať již to byly vlastní repatriační programy návratu rysa na Šumavu, nebo posilování populace orlů mořských na Třeboňsku, vysazování rarohů a sokolů stěhovavých odchovaných v Miloticích, nebo důslednou kontrolu dodržování vyhlášky č. 80/1965 Sb., o ochraně živočichů.

Nelze zapomenout ani na její záznamy z přednášek Ekologické sekce Čs. biologické společnosti při ČSAV. Záznamy, o které jí sice nikdo neříkal, ale které nám pomohly při sepsání rozboru environmentální situace v tehdejším Československu – Zprávy o stavu životního prostředí, zpracované pro předsednictvo vlády ČSSR. Zveřejnění této zprávy v zahraničním vysílání v roce 1983 se stalo rozbuškou, která odstartovala diskusi o utajování informací o stavu životního prostředí před vlastním národem.

Jistě mi nebudou mít za zlé kolegové, bývalí i současní pracovníci ochrany přírody, když poděkuji Miládce (tak jsme jí vždy říkali) i jejich jménem za její celoživotní práci v ochraně přírody a krajiny. Pro její skromnost a pracovitost jí patří čelné místo v ochranářském nebi.

Čest její památce.

Text a fotografie Pavel Trpák