Zprávy-Recenze

Ochrana přírody 2/2009 — 21. 4. 2009 — Zprávy-Recenze

Karel Poprach: Sova pálená

Autor: Jaroslav Škopek

Kniha vzbudí obdiv a úžas již při prvním letmém prolistování. Uchvátí svým rozsahem a velmi pestrým a bohatým obrazovým materiálem: kromě tabulek, map a grafů je v knize velké množství barevných, ale i černobílých fotografií.. Přinášejí pohledy snad na všechny fáze života sovy pálené s výjimkou páření.

Autor postupně představuje a probírá následující problematiku: názvosloví sovy pálené, historii, taxonomii, areál a početnost druhu, popis a hlasy sovy pálené, hnízdiště a stanoviště, hypsometrické rozšíření, hnízdní biologii a potravní ekologii, přesuny a migraci, výskyt na území České republiky, hnízdní hustotu, příčiny ústupu, příčiny úhynu a délku života sovy pálené a její ochranu. Nechybí pochopitelně vysvětlení použitých zkratek, přehled použité literatury a poděkování.

Pečlivě je zpracována kapitola zabývající se analýzou dat získaných kroužkovací činností, k jejichž nárůstu autor výrazně přispěl vlastní terénní prací. Doprovodné mapy, vytvořené Janem Zárybnickým, přispívají ke zpřehlednění nashromážděných údajů.

Velmi cenné jsou četné názorné fotografie způsobů umístění „hnízd“ včetně speciálních úprav hnízdních budek, zabraňujících vstupu kuny skalní. Ta je totiž hlavním predátorem sovy pálené a vzhledem k výraznému početnímu nárůstu je limitujícím faktorem hnízdění této kdysi běžné a ve vhodném prostředí nejhojnější sovy na území ČR. Pokud by se případně „umoudřili“ naši současní zemědělci, a podařilo se vrátit tvář naší krajiny na úroveň zhruba před 60–50 lety, bylo by možno očekávat alespoň částečný návrat (po vyvěšení odpovídajícího počtu budek na vhodná místa) sov pálených do míst, kde kdysi hnízdily. Znamenalo by to mj. omezit plochy řepky a kukuřice, zvýšit počet travnatých ploch (včetně porostů jetele a vojtěšky) a vrátit se ke správnému způsobu pastvy. Pak by mohla pro sovu pálenou vzniknout tak důležitá loviště.

Je zcela přirozené, že do tak rozsáhlé práce se vloudilo i několik chyb, nepřesností, nedůsledností, nedopatření či stylistických „nešikovností“. Nikterak však nesnižují vysokou úroveň publikace. Na některé z nich upozorňuje sám autor (vložená Errata). Při prohlížení textu jsem narazil na některé další:

Str. 7: Josef Veselý: má být PB, nikoliv BP; str. 68: Albinismus; str. 76: citace literatury (=“Fauna 2005“) – za jmény autorů této publikace následuje v případě prvního uvedení na dané stránce letopočet vyjádřený číslovkou, pak dvakrát forma „l.c.“ a později opět letopočet vyjádřený číslovkou. Lze to očekávat i na jiných místech, nebylo však sledováno; str. 116: „Výška hnízda sovy pálené nad zemí“; str. 180: Netopýři (Lepidop­tera) – neobvyklá kombinace, především však chybná; str. 356: ke konci 2. odstavce za středníkem: zřejmě „vypadlo“ sloveso, str. 398: v citaci diplomové práce má být „PřF UK“, nikoliv „PřF UP“.

Bylo by možná dobré zmínit se o úpravě drápu prostředního prstu sovy pálené (na vnitřním okraji jsou zoubkovité výběžky), už proto, že autor jde tak daleko, že uvádí latinské názvy jednotlivých prstů. Informace může být užitečná např. pro nálezce „silně rozježděné“ sovy pálené na vozovce (velmi častá příčina smrti) a může být využita k rozlišení sovy pálené od kalouse ušatého či kalouse pustovky. Může pro stejný účel rovněž posloužit při rozboru zbytků kořisti a potravy výra velkého.

K zařazeným unikátním fotografiím Vladimíra Kubíka by bylo vhodné připojit stručný komentář. Současný čtenář je těžko ocení, kolik úsilí, trpělivosti a nápaditosti je „skryto“ za pořízením (před téměř 50 lety!) těchto „jen“ černobílých fotografií. Přimlouvám se za to i proto, že Kubíkovy snímky jsou téměř (spolu se dvěma autorovými) jedinými černobílými v celé zdařilé knize. Volný prostor na str. 207 a 208 ke stručnému komentáři přímo vybízí.

Obdobná práce o jednom ptačím druhu – s tak vysokým podílem výsledků vlastní terénní práce a v tak výpravném provedení – u nás dosud nevyšla. Nezbývá než si přát, aby se stala příkladem hodným následování. Kniha by si jistě zasloužila hezčí obálku. Lze však pochopit, že autorovým přáním bylo mít na obálce vlastní záběr. Tento je však příliš „pálený do rezava“ – alespoň u výtisku, který se mi dostal do rukou. Kombinace černé a zlaté barvy působí spíš smutečně než vznešeně a připomíná stuhu na věnci posledního rozloučení. Tak zlé to snad se sovou pálenou ještě není. A obrovskou zásluhu na tom má právě sám autor publikace!

(Doporučená citace: Poprach, K. 2008: Sova pálená, TYTO, Nenakonice.)

Počet výtisků: 500, počet stran: 400, první vydání, červen 2008