Výzkum a dokumentace

Česká a vůbec středoevropská krajina se v současnosti mění a s ní se pozvolna proměňují i názory na její ochranu. Je dobře, že se rozbíhá diskuse i o základních a dosud zdánlivě jednoznačných pojmech a přístupech, jak je to patrné z příspěvku H. Härtela a Z. Křenové Dilema prio­rit: Chráníme biodiverzitu,nebo procesy?na straně 17. Cílem tohoto článku je ukázat spontánní sukcesi v krajině v širších souvislostech.

Čáp černý (Ciconia nigra) patří mezi velmi zajímavé ptačí druhy naší přírody. V první polovině 20. století hnízdilo na území dnešní České republiky jen několik párů v lužních lesích jižní Moravy, po 2. světové válce začal rozšiřovat svůj hnízdní areál ze severovýchodní Evropy. Nejdříve pravidelně hnízdil na severní Moravě, první hnízdění v Čechách bylo doloženo v roce 1952 u Trutnova a během 60. a 70. let obsadil vhodné lokality na celém území dnešní ČR (Šťastný et al. 2006). V dalších desetiletích naše populace rostla a po roce 2000 byla odhadována na 300–400 hnízdních párů (Šťastný l. c.). Druh se dále šířil na západ a dosáhl až Belgie, Lucemburska a střední Francie.

CITES neboli Úmluva o mezinárodním obchodě ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin byla podepsána 3. března 1973 ve Washingtonu, v platnost vstoupila 1. července 1975. Jejím podpisem byla završena dlouholetá snaha mezinárodního společenství o regulaci sílícího tlaku mezinárodního obchodu na přírodní populace některých druhů rostlin a živočichů. Dosud k ní přistoupilo 175 zemí světa, a jedná se tak o jednu z největších globálních úmluv vůbec.

V letech 2007 a 2008 byl uskutečněn projekt podporovaný Grantovou agenturou Univerzity Karlovy, jehož cílem bylo přispět k řešení vztahu návš­těvnosti a přírodního prostředí v národní přírodní rezervaci (NPR) Čertoryje v Bílých Karpatech.

Autoři si kladou za cíl seznámit čtenáře s novým institutem v rámci stavebního zákona, jehož účelem je standardizace a povinnost poskytování relevantních informací odpovědnými subjekty jako podkladů pro tvorbu územně-plánovací dokumentace (ÚPD). Důraz je kladen na výčet informací poskytovaných v rámci ochrany přírody, které se tak stávají nedílnou součástí ÚPD, a problémy při plnění této povinnosti ze strany poskytovatele.

Za co mohou taxonomové

Pokud jsou některé druhy rostlin či skupiny v květeně ČR taxonomicky obtížné, potom u živočichů, a hmyzu zvláště, je situace nesrovnatelně komplikovanější. Důvodem je několikanásobně větší druhová bohatost živočichů, v mnoha ohledech i obtížnost jejich studia a v neposlední řadě nízká atraktivita některých skupin. To způsobuje, že některé skupiny živočichů jsou jen velmi málo studovány.

Kroužkování jako základní metoda výzkumu ptačí migrace

Když v roce 1899 označil dánský středoškolský profesor H. C. Mortensen pár špačků lehkými hliníkovými kroužky se svou adresou a unikátním číselným kódem jistě netušil, že tato metoda výzkumu přetrvá v podstatě v nezměněné podobě více než 100 let a navíc se široce rozšíří po celém světě. První národní kroužkovací centrály (profesionální pracoviště koordinující kroužkování a vědecky zhodnocující jeho výsledky) začaly vznikat krátce po Mortensenových pionýrských krocích; do roku 1930 již existovaly téměř ve všech evropských zemích a kroužkování se rozšířilo i mimo evropský kontinent.

Přes celkově nepříznivou situaci velevruba tupého (Unio crassus) v České republice přežívají v našich vodních tocích i některé poměrně početné populace. Pozoruhodná a dosud téměř neznámá je metapopulace vázaná na řeku Bečvu.

Velevrub tupý (Unio crassus) je druhem velkého mlže, který byl spolu s perlorodkou říční (Margaritifera margaritifera) zařazen Evropským programem pro sladké vody (European freshwater program, WWF, 2000) mezi 15 klíčových taxonů, na které je potřeba zaměřit ochranu. Důvodem je, že tyto dva vymírající druhy symbolizují svou vazbou na rybí hostitele ekologickou spojitost mezi různými skupinami vodních organismů. Kromě vysokých nároků na jakost vody upozorňují také na zásadní význam sedimentu a říčního dna pro vodní ekosystém. Velcí mlži tak zprostředkovávají komplexní pohled na sladkovodní ekosystém a jsou vynikajícími indikačními druhy a současně také výborným vzdělávacím prostředkem (Bachmann 2000).

Endemit, těší mě

Termín endemit je v ochranářském slovníku skloňován poměrně často. Označují se tak taxony, které jsou vázány k určité oblasti, mimo kterou se nikde jinde přirozeně nevyskytují. Tuto definici osvětlují následující příklady. Jedle bělokorá (Abies alba Mill.) je evropským endemitem, neboť se vyskytuje jen na tomto kontinentě.