Výzkum a dokumentace

Ochrana přírody 2/2009 — 21. 4. 2009 — Výzkum a dokumentace — Tištěná verze článku v pdf

Bečva – nejvýznamnější moravská lokalita velevruba tupého?

autoři: Luboš  Beran, Karel Douda

Přes celkově nepříznivou situaci velevruba tupého (Unio crassus) v České republice přežívají v našich vodních tocích i některé poměrně početné populace. Pozoruhodná a dosud téměř neznámá je metapopulace vázaná na řeku Bečvu.

Bečva je největším levostranným přítokem Moravy na našem území. Její zdrojnice – Vsetínská Bečva a Rožnovská Bečva odvodňují převážnou část Beskyd a u Valašského Meziříčí se stékají a již jako Bečva pokračují k obci Troubky, kde ústí do Moravy. V posledních zhruba 10 letech a v letech 2007–2008 se první autor zvláště intenzivně věnoval průzkumu jak vlastní Bečvy (respektive Vsetínské Bečvy), tak jejích vedlejších koryt s ohledem na výskyt velevruba tupého. Tento celoevropsky ohrožený druh velkého mlže se zde skutečně podařilo nalézt, a to na více lokalitách.

Lastury a živí jedinci velevruba tupého (Unio crassus) z náhonu Strhanec

Foto L. Beran

Vlastní Bečva je podle zjištěných poznatků na velké mlže (včetně velevruba tupého) chudá a např. ve Vsetínské Bečvě se prakticky nevyskytují. Z tohoto důvodu se čtenářům omlouváme za lehkou dezinformaci uvedenou v názvu článku. Důvodem jsou zřejmě značné disturbance při průchodu velkých vod, jejichž efekt je umocněn díky tomu, že Bečva je na většině svého toku zregulována a velké vody se nemají kam rozlévat. Obecně v toku převládá balvanité až štěrkovité koryto a zřejmě i méně vyhovující potravní, případně teplotní podmínky. Lepší situace je v dolním toku, kde zejména v jezových zdržích jsou již podmínky vhodnější, a např. v Bečvě nad jezem v Oseku nad Bečvou byl zjištěn výskyt velevruba tupého a dalších velkých mlžů. Úplně jiná je ale situace u různých vedlejších koryt – obvykle starých náhonů (mlýny, pily) či zbytků původních starých koryt (pro zjednodušení jsou dále uvedeny pouze jako „náhony“). Zde je průtok obvykle výrazně pomalejší, převládá koryto se dnem štěrkopísčitým až jemně bahnitým a disturbance jsou zde výrazně nižší. Průzkumy ukázaly, že prakticky všechny tyto náhony (pokud jsou dostatečně průtočné) jsou osídleny početnými populacemi velevruba tupého. Jedná se o náhony Vsetínské Bečvy u obce Hovězí a ve Vsetíně, Bečvy v Hranicích, Strhanec u Přerova a Malou Bečvu. V některých částech je výskyt velmi koncentrovaný a hustota velevrubů dosahuje i 20 jedinců na 1 m2 (Beran 2007b), což je v současnosti v ČR ojedinělá situace. Zároveň byl zjištěn i relativně početný výskyt nejmladších věkových stadií a celkově je věková struktura populací výrazně lepší než na většině jiných lokalit. Údaje o jednotlivých náhonech a populacích velevruba jsou uvedeny v tabulce.

Povodí Bečvy Zdroj: VÚV Praha

Z uvedeného je patrné, že na zmíněné náhony je vázána populace velevruba o úctyhodné velikosti, odhadované na 12 000–40 000 jedinců. Při současném stavu druhu v ČR se jedná o jednoznačně nejvýznamnější lokalitu na Moravě (např. Beran 2002). A jaká je její perspektiva? Náhonů je více a jsou od sebe i dost vzdálené, takže kdyby v některém došlo k vyhynutí vlivem působení lokálních faktorů, neohrozí to populace v jiných náhonech, z nichž může být lokalita opět kolonizována. Pro ochranu velevruba tupého v povodí řeky Bečvy se zdá být tedy zásadní udržení maximálního počtu náhonů, které vytvářejí poměrně stabilní soustavu. Náhony Strhanec a v Hovězí byly zařazeny mezi evropsky významné lokality (ostatní lokality byly bohužel objeveny pozdě). Z hlediska znečištění vody má Bečva v současné době pro velevruba tupého zřejmě vyhovující podmínky. Nebyly zde zaznamenány žádné rozsáhlejší úhyny dospělců a přítomnost mladých jedinců indikuje průběžně probíhající reprodukci. Pokud využijeme koncentraci dusičnanového dusíku jako indikátor podmínek na lokalitě, lze vidět, že hodnoty se zde ve většině vegetačních sezon pohybují pod mezí 2–2,5 mg N-NO3/l. Takové hodnoty dusičnanového dusíku jsou charakteristické pro prosperující populace (např. Hochwald 1997, Zettler & Jueg 2007) a dokonce je zde z tohoto hlediska vidět jisté zlepšení od 70. a 80. let 20. století. Také koncentrace amoniakálního dusíku, který je významný z hlediska limitace výskytu velkých mlžů (Augspurger et al. 2003), svědčí o tom, že v Bečvě jsou zřejmě poměrně dobré podmínky (viz grafy1, 2 na straně 21). Reálné ohrožení na lokalitách představuje zejména manipulace s vodou, případně vodohospodářské zásahy. Manipulací s vodou je každoročně ohrožována např. populace v náhonu Strhanec, kdy v průběhu asi dvoutýdenní odstávky je přítok vody do náhonu výrazně snížen až zastaven, a to v červenci, tedy v období rozmnožování, resp. vývoje larválních stadií, a zároveň v klimaticky velmi nevhodném období (sucho, v jehož důsledku dochází k rychlému úhynu mlžů na obnažených březích). Tato skutečnost výrazně decimuje zdejší populaci (např. v roce 2008 došlo odhadem k úhynu 1 000–3 000 jedinců). Stejným způsobem by došlo k výraznému zásahu do populace např. při odbahnění koryt. Ve věci údržby koryt náhonů je tedy potřeba nalézt řešení, které umožní dlouhodobě udržovat jejich funkčnost a zároveň budou minimalizovány negativní vlivy na populace velevruba.

Vypuštěný náhon Strhanec u Oseka nad Bečvou

Foto L. Beran

Rozsáhlejší případy predace drobnými savci nebyly na Bečvě pozorovány, pouze při průzkumu Malé Bečvy byla zjištěna v ČR prozatím neobvyklá a spíš kuriózní, avšak lokálně zřejmě významná predace mývalem severním (Beran 2007b). Na druhou stranu by bylo jistě žádoucí pokusit se zprůchodnit řeku Bečvu pro ryby (z nichž např. střevle či jelec tloušť jsou hostitelé larválních stadií veleruba, který se tímto způsobem dostává na nové lokality), aby byla alespoň potenciálně možná komunikace mezi jednotlivými populacemi. Ocenit lze i snahu o obnovu některých již nefunkčních náhonů, jak se o to např. snaží v obci Halenkov s podporou Správy CHKO Beskydy. Nezbývá než si přát, aby se tomuto mlži v náhonech i ve vlastní Bečvě dařilo. Snad k tomu přispěje i tento článek.

Grafy 1, 2 Vývoj koncentrace dusičnanového a amoniakálního dusíku na střední Bečvě v profilu Choryně; červeně je vyznačena limitní koncentrace N-NO3 typická pro nenarušené lokality velevruba tupého a odhadovaná chronická limitní hodnota N-NH4 pro sladkovodní mlže (viz text). Zdroj: Český hydrometeorologický ústav, www.chmi.cz

L. Beran pracuje v Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR jako zoolog na Správě CHKO Kokořínsko a zároveň se zabývá výzkumem vodních měkkýšů

K. Douda je pracovníkem Oddělení ekologie vodních organismů Výzkumného ústavu vodohospodářského T.G.M., v.v.i., a působí jako doktorand na FŽP ČZU v Praze

LITERATURA

AUGSPURGER T., KELLER A. E., BLACK M. C., COPE W. G., DWYER F. J. (2003): Water quality guidance for protection of freshwater mussels (Unionidae) from ammonia exposure. Environmental Toxicology and Chemistry 22: 2569-2575. – BERAN L., (2002): Vodní měkkýši České republiky – rozšíření a jeho změny, stanoviště, šíření, ohrožení a ochrana, červený seznam. [Aquatic molluscs of the Czech Republic – distribution and its changes, habitats, dispersal, threat and protection, Red List]. – Sborník přírodovědného klubu v Uh. Hradišti, Supplementum 10, 258 pp. – BERAN L., (2003): Vodní měkkýši náhonu Strhanec (střední Morava). [Aquatic molluscs of the Strhanec Canal (Central Moravia, Czech Republic)]. – Bulletin Lampetra V., ZO ČSOP Vlašim 5: 22-26. – BERAN L., (2007a): Příspěvek k poznání vodních měkkýšů Vsetínské Bečvy a okolí (Česká republika). [Contribution to the knowledge of aquatic molluscs of the Vsetínská Bečva River and its surroundings (Czech Republic)]. Malacologica Bohemoslovaca 6: 38-47. Online serial at <http://mollusca.sav.sk> 20-Nov-2007. – BERAN L. (2007b): Vodní měkkýši Malé Bečvy (Česká republika). [Aquatic molluscs of the Malá Bečva River (Czech Republic)]. – Malacologica Bohemoslovaca 6: 29-34. Online serial at <http://mollusca.sav.sk> 7-September-2007. – HOCHWALD S. (1997). Populationsökologie der Bachmuschel (Unio crassus). Bayreuther Forum Ökologie 50: 1-171. – ZETTLER M. L, JUEG U. (2007). The situation of the freshwater mussel Unio crassus (Philipsson, 1788) in north-east Germany and its monitoring in terms of the Habitats Directive. Mollusca 25: 165-174.