Výzkum a dokumentace

V minulém roce jsme jako podklad pro mapování ekosystémových služeb sestavili podrobnou vrstvu krajinného pokryvu, která zahrnuje celé území ČR. Jako vstup jsme použili nejpodrobnější a nejaktuálnější data, která byla k dispozici. Vrstva dělí krajinný pokryv do 41 různých kategorií. Mapovací zrno se blíží detailu rozlišitelnému člověkem při terénním mapování.

Hodnotící zprávy pro přírodní stanoviště podle směrnice o stanovištích, podávané členskými státy EU v šestiletých cyklech, shrnuly výsledky aktualizace mapování biotopů, jedné z nejrozsáhlejších odborných aktivit ochrany přírody. Je možné je považovat za shrnující zprávu o jejich stavu z hlediska ochrany (jak zní i právní pojem ze směrnice). Tento stav je vyhodnocen na základě komplexních dat, která považujeme za zajímavé přiblížit alespoň touto stručnou formou.

Z třinácti evropských druhů sov hnízdí na území České republiky deset druhů (z toho dva nepravidelně). Ti, kdo chtějí vidět ve volné přírodě některý ze zbylých tří druhů, musejí obvykle počítat s delším výletem na sever, případně východ Evropy. To ale v letošní zimě neplatilo, protože jedním z nejvýraznějších ornitologických fenoménů zimy 2013/2014 
byla invaze a výskyt obou druhů „sovic“ v prostoru střední a západní Evropy – 
tedy sovice krahujové(Surnia ulula) i sovice sněžní (Bubo scandiacus).

Území CHKO Blanský les je okrajovou oblastí stálého výskytu rysa ostrovida v rámci izolované populace přežívající na území Šumavy, Bavorského lesa, Českého lesa a Novohradských hor. Rys ostrovid je také předmětem ochrany vyhlášené Evropsky významné lokality Blanský les. Díky dlouhodobému monitoringu výskytu rysa nejen na Šumavě, ale i v celých jižních a západních Čechách, máme dnes k dispozici řadu údajů také z tohoto chráněného území.

Ochrana včel (a opylovačů vůbec) v souvislosti s používáním pesticidů je v posledních letech žhavé téma, a to nejen v Evropě, ale například i ve Spojených státech. Skupinou pesticidů, která má na svědomí největší rozruch kvůli negativním účinkům na včely, jsou neonikotinoidy. V médiích i na internetu jim bylo věnováno hodně pozornosti, ale informace byly velmi různorodé a často dokonce zcela protichůdné. Jak to s nimi tedy vlastně doopravdy bylo a je?

Pro čápa černého je příznačný mimo jiné skrytý způsob života, obrovský areál rozšíření a také rychlé změny rozšíření. K nám se čáp černý začal vracet koncem 40. let minulého století na severovýchodní Moravu, koncem padesátých let již hnízdil na více místech i v Čechách a poměrně rychle znovuosídlil celé území státu.

Hodnotící zprávy podle směrnice o stanovištích jsou jedním z nejvýznamnějších výstupů sledování stavu biotopů a druhů. Členské státy EU je podávají jednou za šest let. Poprvé se tak stalo v roce 2007, letos podruhé. Česká republika tak v obou případech učinila mezi prvními. Výsledky rozsáhlého sběru dat na celostátní úrovni přispívají k tvorbě jednoho z nejkompletnějších datových zdrojů o druhové rozmanitosti v evropském měřítku.

Žofínský prales, naši nejstarší pralesovitou rezervaci (od 1838), bezpochyby není na stránkách Ochrany přírodynutno představovat. Zatímco jeho mladší, neméně významný bratr Boubínský prales (1858) je znám široké lesnické i ochranářské veřejnosti zejména v německy mluvících zemích (často pod alternativním názvem Kubani Urwald), Žofínský prales je mnohem šířeji znám např. ve Francii. Je-li to proto, že v něm tehdejší majitel hrabě Jiří L. Buquoy uskutečňoval myšlenky francouzského filozofa J. J. Rousseaua a chtěl zde zachovat „památník dob dávno minulých názornému požitku pravých přátel přírody“, už asi nezjistíme. Současnost však nabízí ještě další důvod pro jeho mezinárodní význam. V roce 2013 byl po dvouletém hodnocení zařazen do světové reprezentativní sítě výzkumných ploch zaměřených na studium dynamiky přirozených lesů a jejich projevů v globálním měřítku.

Ve veřejnosti přístupných jeskyních s elektrickým osvětlením se na celém světě setkáváme s problémem výskytu a rozšiřování různých druhů převážně nižších rostlin v okolí osvětlovacích těles. Jedná se zejména o řasy, sinice, mechorosty, kapradiny a výjimečně o semenné rostliny. Porosty lampenflory mění habitus krápníkové výzdoby a produkují huminové kyseliny, které mohou tuto výzdobu nenávratně poškodit.

V našem povědomí jsou štíři vnímáni jako něco nebezpečného a to také tak platí v teplých krajinách od Středomoří směrem na jih. Nelze to však říci o štírcích podobných štírům, kteří nemají „jedový osten“, a již vůbec ne o těch, kteří nežijí na zemi, ale ve výškách v dutinách stromů s dostatkem trouchu. Navíc při své velikosti 1–2 mm jsou štírci okem skoro nerozeznatelní od jiných bezobratlých nebo organických zbytků.