Výzkum a dokumentace

Památné stromy jsou na základě § 47, odst. 3) zákona č. 114/1992 Sb., v platném znění, (ZOPK) vedeny v ústředním seznamu ochrany přírody (ÚSOP). Výčet povinných údajů (tab. 1), které jsou v ÚSOP vedeny, je součástí přílohy č. 4 vyhlášky č. 64/2011 Sb., v platném znění. Od roku 2010 jsou povinné údaje součástí databáze památných stromů, která dále obsahuje další podrobná data o památných stromech. Během let 2010–2011 proběhla ve spolupráci s orgány ochrany přírody revize dat a dokumentace památných stromů, dále během roku 2012 přejímání a validace dat a příprava pro zveřejnění podrobných informací. Vedle povinných údajů jsou tak od února 2013 veřejnosti poprvé v historii k dispozici i podrobné odborné údaje o památných stromech.

Směrnice o stanovištích ukládá členským státům EU každých šest let podávat hodnotící zprávy o stavu z hlediska ochrany jednotlivých biotopů a druhů. Agentura ochrany přírody a krajiny (AOPK ČR) proto podrobně monitoruje a sleduje i evropsky významné druhy bezcévných a cévnatých rostlin. Jejich monitoring přináší nové poznatky jak o biologii, tak o ekologii druhů, ale nadále jsou objevovány i četné nové lokality. Rokem 2012 se uzavřelo druhé hodnotící období (Chobot 2013), a tak se nabízí možnost porovnat velikost areálu, počet lokalit, velikost a trend bezcévných a cévnatých druhů za první (2001–2006) a druhé (2007–2012) hodnotící období. První graf ukazuje u obou skupin velmi mírné zlepšení, ale podrobný rozbor výsledků odhalí, že žádný velký optimismus vlastně není na místě.

V minulém roce jsme jako podklad pro mapování ekosystémových služeb sestavili podrobnou vrstvu krajinného pokryvu, která zahrnuje celé území ČR. Jako vstup jsme použili nejpodrobnější a nejaktuálnější data, která byla k dispozici. Vrstva dělí krajinný pokryv do 41 různých kategorií. Mapovací zrno se blíží detailu rozlišitelnému člověkem při terénním mapování.

Hodnotící zprávy pro přírodní stanoviště podle směrnice o stanovištích, podávané členskými státy EU v šestiletých cyklech, shrnuly výsledky aktualizace mapování biotopů, jedné z nejrozsáhlejších odborných aktivit ochrany přírody. Je možné je považovat za shrnující zprávu o jejich stavu z hlediska ochrany (jak zní i právní pojem ze směrnice). Tento stav je vyhodnocen na základě komplexních dat, která považujeme za zajímavé přiblížit alespoň touto stručnou formou.

Z třinácti evropských druhů sov hnízdí na území České republiky deset druhů (z toho dva nepravidelně). Ti, kdo chtějí vidět ve volné přírodě některý ze zbylých tří druhů, musejí obvykle počítat s delším výletem na sever, případně východ Evropy. To ale v letošní zimě neplatilo, protože jedním z nejvýraznějších ornitologických fenoménů zimy 2013/2014 
byla invaze a výskyt obou druhů „sovic“ v prostoru střední a západní Evropy – 
tedy sovice krahujové(Surnia ulula) i sovice sněžní (Bubo scandiacus).

Území CHKO Blanský les je okrajovou oblastí stálého výskytu rysa ostrovida v rámci izolované populace přežívající na území Šumavy, Bavorského lesa, Českého lesa a Novohradských hor. Rys ostrovid je také předmětem ochrany vyhlášené Evropsky významné lokality Blanský les. Díky dlouhodobému monitoringu výskytu rysa nejen na Šumavě, ale i v celých jižních a západních Čechách, máme dnes k dispozici řadu údajů také z tohoto chráněného území.

Ochrana včel (a opylovačů vůbec) v souvislosti s používáním pesticidů je v posledních letech žhavé téma, a to nejen v Evropě, ale například i ve Spojených státech. Skupinou pesticidů, která má na svědomí největší rozruch kvůli negativním účinkům na včely, jsou neonikotinoidy. V médiích i na internetu jim bylo věnováno hodně pozornosti, ale informace byly velmi různorodé a často dokonce zcela protichůdné. Jak to s nimi tedy vlastně doopravdy bylo a je?

Pro čápa černého je příznačný mimo jiné skrytý způsob života, obrovský areál rozšíření a také rychlé změny rozšíření. K nám se čáp černý začal vracet koncem 40. let minulého století na severovýchodní Moravu, koncem padesátých let již hnízdil na více místech i v Čechách a poměrně rychle znovuosídlil celé území státu.

Hodnotící zprávy podle směrnice o stanovištích jsou jedním z nejvýznamnějších výstupů sledování stavu biotopů a druhů. Členské státy EU je podávají jednou za šest let. Poprvé se tak stalo v roce 2007, letos podruhé. Česká republika tak v obou případech učinila mezi prvními. Výsledky rozsáhlého sběru dat na celostátní úrovni přispívají k tvorbě jednoho z nejkompletnějších datových zdrojů o druhové rozmanitosti v evropském měřítku.

Žofínský prales, naši nejstarší pralesovitou rezervaci (od 1838), bezpochyby není na stránkách Ochrany přírodynutno představovat. Zatímco jeho mladší, neméně významný bratr Boubínský prales (1858) je znám široké lesnické i ochranářské veřejnosti zejména v německy mluvících zemích (často pod alternativním názvem Kubani Urwald), Žofínský prales je mnohem šířeji znám např. ve Francii. Je-li to proto, že v něm tehdejší majitel hrabě Jiří L. Buquoy uskutečňoval myšlenky francouzského filozofa J. J. Rousseaua a chtěl zde zachovat „památník dob dávno minulých názornému požitku pravých přátel přírody“, už asi nezjistíme. Současnost však nabízí ještě další důvod pro jeho mezinárodní význam. V roce 2013 byl po dvouletém hodnocení zařazen do světové reprezentativní sítě výzkumných ploch zaměřených na studium dynamiky přirozených lesů a jejich projevů v globálním měřítku.