Podrobné vyhledávání v článcích

Experti z chráněných území celého světa se koncem června sešli v Krkonošském národním parku a chráněné krajinné oblasti Jizerské hory. Navštívili světově unikátní krkonošskou tundru a také Jizerskohorské bučiny, které jsou pro svou výjimečnost součástí Světového dědictví UNESCO. Diskutovali mimo jiné o tom, jak dál postupovat v ochraně přírody v globálním i národním měřítku. Obdobné setkání se konalo již podvanácté, poslední se uskutečnilo v roce 2019 v Austrálii. České setkání WPALF [1]  bylo důležité také proto, že znamenalo restart setkávání této skupiny reprezentantů chráněných území celého světa po covidové pauze. 

Návrh nařízení o obnově přírody (NRL) je jedním z právních předpisů, které byly navrženy v rámci naplňování strategie pro biodiverzitu v rámci Evropské zelené dohody (EU Green Deal, GD). Jde o zcela nový a dá se říct průlomový návrh – neboť se poprvé v historii nesnaží biodiverzitu chránit tím, že ji nějakým způsobem oddělí, vymezí území, ve kterém se kvůli ochraně přírody omezí či upraví jiné činnosti a tím vznikne nějak definované území ochrany přírody – ať už je to přísná rezervace, národní park, nebo volněji chráněná území v rámci NATURA 2000. Obnova přírody je naopak především směřována do krajiny či do prostoru, které jsou člověkem primárně využívány – ať už zemědělsky, lesnicky, nebo třeba pro sídla a ekonomické aktivity.

Pět desetiletí existence s sebou přináší vhodnou příležitost k zamyšlení nad dosavadním i dalším působením oslavence. Proto si u příležitosti půlstoletého jubilea Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů (CITES) nejen připomeneme vznik a poslání uvedené významné normy mezinárodního práva, ale pokusíme se, byť s jistou dávkou subjektivity, také vyhodnotit její naplňování v České republice a ve světě.

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR spolu s Finským institutem pro životní prostředí SYKE realizovala dvouletý projekt (2021–2023) „Posílení ochrany a udržitelného využívání biodiverzity v Arménii v souladu s evropskými standardy“ hrazený z programu Evropské unie Twinning. Hlavním projektovým partnerem a příjemcem výstupů projektu bylo Ministerstvo životního prostředí Arménie.

Rozumné ochraně mezinárodních vod dlouhou dobu bránila její právní nevyjasněnost. Každý stát, jehož součástí je mořské pobřeží, si vymezuje výsostné vody až 12 námořních mil (22,2 km) od základní linie, což je čára nejnižšího vodního stavu za odlivu. Země v nich mají stejné pravomoci jako na souši s výjimkou povinnosti nechat jimi proplouvat lodě jiných států. Další zóna, označovaná jako přilehlá, může sahat až 24 námořních mil (44,5 km) od základní linie a platí v ní všechny celní, finanční, přistěhovalecké a zdravotnické právní normy příslušného státu. Mnohem větší plochu než výsostné vody a přilehlé zóny zabírají výlučné ekonomické zóny (EEZ): jejich vnější hranice se totiž může nacházet až 200 námořních mil (370 km) od základní linie. Pobřežní stát v nich má svrchovaná práva na průzkum a využívání přírodních zdrojů, a to i z mořského dna, může v nich také vyhlásit chráněná území, stanovit kvóty rybolovu, provádět výzkum a umisťovat nejrůznější zařízení. Cizím zemím je v EEZ zaručena svoboda plavby, přeletu a kladení podmořských kabelů a potrubí. Obrovská plocha veškerého oceánu za vnější hranicí EEZ se považuje za mezinárodní vody, které nepatří žádnému státu, a přitom všem. Přístup do nich totiž mají všechny země včetně vnitrozemských: proto se o nich někdy hovoří jako o volném moři. 

„Odvážnými sáhodlouhými kroky sestupovali jsme po obrovských čili čertových schodech, ohromných to balvanech se stropu spadlých a tu se již z dáli zatřpytila voda, odrážejíc paprsky pochodní a oznamujíc nám, že se na nejhlubším místě jeskyně nalézáme.“ Takto popisují v časopise Živa z roku 1863 objevitelský sestup do Chýnovské jeskyně tehdejší kustodi Muzea království Českého v Praze pánové Antonín Frič a Jan Krejčí.

Dne 26. srpna oslaví devadesáté narozeniny RNDr. Jan Květ, CSc. Přírodovědec, botanik, ochránce přírody, nositel řady ocenění včetně ceny Ramsarské úmluvy Recognition of Excellence za celoživotní přínos pro mokřady. Člověk s mimořádným rozhledem a neuvěřitelně širokými znalostmi snad ze všech oborů. Jeho samotného charakterizuje laskavost, vstřícnost, otevřenost, přímé jednání, ale i životní krédo, kterým je základní pravidlo křesťanů „Miluj“… 

Honyho život se vždy točil okolo mokřadů a kolem nich se točí i rozhovor, který poskytl pro časopis Ochrana přírody. 

Punkevní jeskyně objevené v roce 1909 patří mezi nejatraktivnější turistické cíle Evropy. Roku 1914 bylo v rámci návštěvního okruhu zpřístupněno dno Macochy a o 7 let později vyjely první lodě s návštěvníky na tzv. vodní plavbu. Avšak proti proudu z vývěru Punkvy jen do Masarykova dómu. V dalších letech byly postupně objeveny další části jeskyně protékané podzemní řekou směrem k Macoše. Až v roce 1933 se podařilo po vyčerpání Zlého sifonu dno Macochy a vývěr Punkvy propojit. Ještě téhož roku byl proražen tunel nad Zlým sifonem a v červenci zahájena vodní plavba Punkevními jeskyněmi v podobě, jak ji známe dnes.

Přes nemalé úsilí vědců a ochranářů osvětlit všechny aspekty biologie a expanze vlka střední Evropou přežívají mezi veřejností různorodé chybné představy a omyly, které mohou vést ke zbytečným konfliktům. Účel tohoto příspěvku spočívá v osvětlení původu českých vlků v kontextu návratu vlků do střední Evropy na příkladu oblasti s bohatou mysliveckou tradicí a mimořádným významem z pohledu ochrany přírody. 

Nejstarší písemné zmínky o jeskyních na našem území jsou zahaleny mnoha tajemstvími. Proto za spolehlivý lze považovat až text, který se váže k jeskyni Na Špičáku. Nachází se v jedné z tzv. vlašských knih, což byly rukopisy určené středověkým prospektorům hledajícím naleziště drahých kovů a kamenů. Zpráva je v jedné z těch nejstarších, nazývané Wegweiser zu den Bergwerken in der Oberlausitz und in Schlesien (Ukazatel cesty k dolům v Horní Lužici a Slezsku), kterou údajně již roku 1430 sepsal jistý Antonius (Anton) Wale a která byla jako součást většího svazku (konvolutu) až do druhé světové války uložena ve Vratislavské městské knihovně pod signaturou R454.