Podrobné vyhledávání v článcích

Chráněná krajinná oblast Český kras si v roce 2017 připomněla 45. výročí vyhlášení. Praktická péče o CHKO se v současnosti soustřeďuje na management zvláště chráněných území a vybraných lokalit ohrožených a vzácných druhů (zejména pastva, kosení a vyřezávání dřevin). Velká pozornost je věnována také dokumentaci území a sledování stavu druhů. Ornitologické výzkumy zde nemají dlouhou tradici, a proto si o to více vážíme již několikaletého soustavného výzkumu ptačích populací. Regionální pracoviště AOPK ČR Střední Čechy, Správa CHKO Český kras, zde spolupracuje s Kroužkovací stanicí Národního muzea Praha na několika projektech.

Jen málokdy nastane situace, že se sejdou výročí narození či úmrtí několika významných osobností vázaných na určitý obor či oblast v jednom roce. Rok 2017 je však výjimečný. Půlkulaté či kulaté výročí má hned deset badatelů, kteří se v minulosti podíleli na výzkumu, dokumentaci a poznání naší největší krasové oblasti, Moravského krasu.

Hygrofilní lesy a od nich odvozené porosty patří mezi důležité, avšak ohrožené biotopy. V posledních desetiletích je jim věnována značná pozornost a přibývá snah o jejich obnovu. Jedním z klíčových aspektů je obnova druhového spektra dřevin, které bylo mnohdy změněno v důsledku neuvážených lidských aktivit. Topol černý, olše lepkavá a jasan ztepilý patří mezi nejvýznamnější dřeviny používané v těchto obnovách a výrazně tak vzrostl jejich význam i z hlediska ochrany přírody a krajiny. Bohužel využití těchto dřevin je z řady důvodů omezeno. Článek přináší přehled nejvýznamnějších problémů, kterým v současné době čelíme, a naznačuje možná řešení.

Změny ve struktuře a hospodářském využívání krajiny, od poválečného období do současnosti, vedou ke značnému ovlivnění většiny složek životního prostředí. V našem dvoudílném článku se zaměříme na problematiku ochrany biodiverzity a široce diskutovanou ochranu půdy.

Fragmentace říční sítě ČR je vzhledem ke geografické charakteristice naší krajiny, víceúčelovému využívání vodních toků a jejich dlouhodobé a často velmi tvrdé regulaci, mimořádná. AOPK ČR, Sekce ochrany přírody a krajiny, prostřednictvím odborné skupiny – „Komise pro rybí přechody“, se dlouhodobě věnuje problematice snižování dopadů fragmentace říční sítě a zprůchodňování migračních bariér mj. rybími přechody. Nově je k dispozici „Databáze migračních bariér“ na jako nástroj vzniklý v rámci projektu „Vytvoření strategie pro snížení dopadů fragmentace říční sítě ČR“, č. projektu EHP-CZ02-OV-1-016-2014, podpořeného z EHP fondů.

Bylo by nepatřičné objevovat v tomto časopise význam lesa pro kvalitu životního prostředí jako celku. A je vcelku jedno, máme-li na mysli např. funkce rekreační, zdravotní, ekosystémové, hydrologické, protierozní či mnohé další. O tom všem nepochybují ani současné zákony o hospodaření v lesích a ochraně přírody a krajiny. Dokladem je skutečnost, že lesům přiznávají hodnotu „národního bohatství tvořícího nenahraditelnou složku životního prostředí“ a hodnotu „významného krajinného prvku“. Doba, resp. klima, se ale mění a čím dál častěji se dnes nabízí otázka: Pečujeme o lesy tím nejvhodnějším způsobem?

Cílem tohoto příspěvku je připomenout relativně krátké, méně známé, ale významné období života Karla Kostroně, ve kterém za sebou zanechal nesmazatelnou stopu. Jedná se o rozmezí let 1939 až 1943, kdy aktivně působil v oblasti nynějšího Javoříčsko-mladečského krasu. On sám toto čtyřleté období později nazývá výstižně jako svoje „jeskynní intermezzo“. Nikdy později se totiž ani k jeskyním, ani k netopýrům již ve svém životě zpět nevrátil.

Přírodní rezervace vrchu Turold, která je známá především svými krasovými jevy, se nachází na severním okraji města Mikulova a je součástí Pavlovských vrchů. Ty se táhnou na jihu Moravy od Pavlova dvacet kilometrů na jih okolo Mikulova až ke státní hranici s Rakouskem. Přestože nedosahují velké nadmořské výšky (Děvín 554 m n. m.), vystupují monumentálně nad okolní krajinu a tvoří přírodní dominantu jihu Moravy.

Krajina na pomezí Českého ráje, Jizerských hor a Krkonoš tvořená k severu mírně stoupajícími plošinami je rozbrázděna hlubokými údolími Jizery, Kamenice a jejich přítoků. Na svahu jedné z takových plošin, nazývané Na Vápenci, severně od obce Bozkov, se skrývají dodnes jediné veřejnosti zpřístupněné jeskyně v severních Čechách – Bozkovské dolomitové jeskyně. Jeskyně na rozdíl od jiných přírodních útvarů bývají většinou skutečně skryté a bez přispění člověka, ať už náhodného, či speciálně cíleného bychom se o řadě z nich nikdy nedozvěděli. A přesně takový je i 70 let starý příběh, kterým začíná historie objevování bozkovského podzemí.

V letech 2012–2014 byl v Krkonoších řešen česko-polský projekt Fauna Krkonoš, podpořený z Operačního programu pro přeshraniční spolupráci mezi ČR a Polskem. Podílely se na něm, kromě obou správ národních parků, i univerzity v Českých Budějovicích a ve Wrocławi a Česká společnost pro ochranu netopýrů. Hlavním cílem bylo získat podklady k aktuálnímu rozšíření a početnosti tří skupin živočichů – denních motýlů, ptáků a netopýrů – a k prostorovým přesunům krkonošských jelenů. V případě ptáků projekt opakoval mapování z let 1991–1994 a nabídl tak cenné podklady k hodnocení dlouhodobého vývoje jejich populací.