Podrobné vyhledávání v článcích

Hodnotící zprávy podle směrnice o stanovištích jsou jedním z nejvýznamnějších výstupů sledování stavu biotopů a druhů. Členské státy EU je podávají jednou za šest let. Poprvé se tak stalo v roce 2007, letos podruhé. Česká republika tak v obou případech učinila mezi prvními. Výsledky rozsáhlého sběru dat na celostátní úrovni přispívají k tvorbě jednoho z nejkompletnějších datových zdrojů o druhové rozmanitosti v evropském měřítku.

Žofínský prales, naši nejstarší pralesovitou rezervaci (od 1838), bezpochyby není na stránkách Ochrany přírodynutno představovat. Zatímco jeho mladší, neméně významný bratr Boubínský prales (1858) je znám široké lesnické i ochranářské veřejnosti zejména v německy mluvících zemích (často pod alternativním názvem Kubani Urwald), Žofínský prales je mnohem šířeji znám např. ve Francii. Je-li to proto, že v něm tehdejší majitel hrabě Jiří L. Buquoy uskutečňoval myšlenky francouzského filozofa J. J. Rousseaua a chtěl zde zachovat „památník dob dávno minulých názornému požitku pravých přátel přírody“, už asi nezjistíme. Současnost však nabízí ještě další důvod pro jeho mezinárodní význam. V roce 2013 byl po dvouletém hodnocení zařazen do světové reprezentativní sítě výzkumných ploch zaměřených na studium dynamiky přirozených lesů a jejich projevů v globálním měřítku.

Ve veřejnosti přístupných jeskyních s elektrickým osvětlením se na celém světě setkáváme s problémem výskytu a rozšiřování různých druhů převážně nižších rostlin v okolí osvětlovacích těles. Jedná se zejména o řasy, sinice, mechorosty, kapradiny a výjimečně o semenné rostliny. Porosty lampenflory mění habitus krápníkové výzdoby a produkují huminové kyseliny, které mohou tuto výzdobu nenávratně poškodit.

V našem povědomí jsou štíři vnímáni jako něco nebezpečného a to také tak platí v teplých krajinách od Středomoří směrem na jih. Nelze to však říci o štírcích podobných štírům, kteří nemají „jedový osten“, a již vůbec ne o těch, kteří nežijí na zemi, ale ve výškách v dutinách stromů s dostatkem trouchu. Navíc při své velikosti 1–2 mm jsou štírci okem skoro nerozeznatelní od jiných bezobratlých nebo organických zbytků.

Vzácný druh naší bryoflóry, hlevík vycpálka okrouhlá (Notothylas orbicularis), je zařazen mezi druhy Bernské úmluvy, přílohy II směrnice o stanovištích č. 92/43/EHS. Na území ČR je sledován v rámci monitorování evropsky významných druhů. Až do znovunalezení v roce 2010 (Koval & Zmrhalová 2010) byl tento druh v České republice považován za nezvěstný.

Jeskyně v pískovcích známe v České republice z oblasti české křídové pánve (např. skalní města Broumovska nebo Českého ráje), případně z karpatského flyše (především Moravskoslezské Beskydy); Hromas ed. a kol. 2009. Některé oblasti, jako např. Adršpašsko-teplické skály, jsou mezi speleology proslulé i mimo naši republiku (Mlejnek, Ouhrabka & Růžička 2009). Z publikovaných výzkumů by se dalo usoudit, že v současné době v naší republice možná unikají pozornosti některé jeskyně, ale nikoliv celé oblasti. O opaku nás však přesvědčují výsledky průzkumu provedeného v oblasti údolí Labe nad Dvorem Králové nad Labem.

V letech 2011 a 2012 zorganizovala Správa CHKO Labské pískovce podrobný monitoring modrásků bahenního a jílového s navazujícím botanickým, myrmekologickým a hydropedologickým výzkumem na loukách v povodí Jílovského potoka v CHKO Labské pískovce. S jeho průběhem a výsledky seznamuje následující článek.

Pokud něčím ochrana přírody napodobuje různorodost objektu svého zájmu, pak je to variabilitou kategorií chráněných území a jejich různým pojetím v jednotlivých státech. I proto Mezinárodní unie ochrany přírody vypracovala jednotný systém jejich kategorizace, o kterém se také v České republice vedou stále častější diskuse. Proč?

Populácia medveďa hnedého (Ursus arctos) má na území Slovenska stúpajúcu tendenciu. Len v oblasti Krivánskej Fatry sa počet jedincov koncom 70. rokov 20. storočia odhadoval na 17–18 ks (Janík 1982), pričom v roku 2011 tu bolo počas pravidelného stacionárneho monitoringu zistených 37 medveďov. Naviac posledné číslo určite nepredstavuje celkový počet jedincov v tomto národnom parku (Kalaš 2012a). Napriek tomu oficiálne údaje hovoriace o takmer dvoch tisíckach medveďov na Slovensku treba brať so značnou rezervou. Podobne sa žiada pristupovať aj k otázke rozširovania recentného areálu. Súčasné ojedinelé výskyty jedincov mimo areál ešte neznamenajú, že sa hranica rozšírenia výraznejšie mení.