Podrobné vyhledávání v článcích

Kočka divoká, kdysi běžný druh naší přírody, pravděpodobně doplatila na přeměnu přirozených lesů a rozmanité struktury krajiny na smrkové plantáže a intenzivní hospodářství. Finální ranou pro ni pak byl jistě i lov „škodné“, masivně podporovaný chovateli drobné pernaté zvěře, a nařízený dokonce i běžným sedlákům. Koncem 18. století tak kočka divoká začíná rapidně mizet a už na začátku 19. století je považována za vzácné zvíře, jehož sporadický výskyt je přisuzován spíše zatoulaným jedincům ze sousedního Slovenska, popřípadě Německa.

Série protimluvů v názvu článku není náhodná. Stručně vystihuje charakter divočícího toku. Prostředí je dynamické svou proměnlivostí, stabilní pestrou mozaikou biotopů a rychlou regenerací společenstev, ohrožené… je bohužel také namístě. To vše vyplývá z výsledků hydrobiologického inventarizačního průzkumu provedeného v letech 2011 až 2013.

Když jsme v roce 2013 připravovali seminář k 150. výročí objevení Chýnovské jeskyně, společně s konceptem svého referátu mi profesor Vladimír Homola tehdy poslal i kopii strojopisu s názvem „Ochrana přírody ve speleologii“. Na dokumentu bylo uvedeno datum 21. 1. 1945. Asi není příliš obvyklé publikovat texty, od jejichž vzniku uplynuly desítky let. Existují však případy, kdy takový materiál může být až překvapivě aktuální a přitom nabídnout i zajímavý pohled na dané téma s časovým odstupem.

Použití čím dál dokonalejších bezpilotních prostředků – dronů – přináší v poslední době nové, mnohdy nečekané aplikace v řadě oborů lidské činnosti. Drony využívají filmaři, záchranáři, vojáci i policisté, jsou využívány při měření v lomech i na stavbách. V poslední době se také objevují úvahy o využití dronů při monitorování stavu ovzduší nebo při expresním doručování zásilek. Ani ochrana přírody nezůstává stranou.

Několik posledních lyžařských sezon ukazuje, že ani zasněžovací technika není všemocná a člověk mnohdy musí kapitulovat před rozmary počasí. Důležitou roli proto stále sehrává nadmořská výška lyžařských areálů, která se odráží v příznivějším klimatu a delší lyžařské sezoně výše položených středisek. Nejvýše položené lyžařské areály u nás ovšem zpravidla požívají nejvyššího stupně ochrany přírody a dochází tak k zákonitému střetu mezi snahou o ochranu jedinečných přírodních hodnot a sportovním vyžitím. Jak se konkrétně projevuje provoz sjezdové tratě bez používání umělého zasněžování v životním cyklu horské vegetace, ukazuje následující pojednání.

Návštěvníci Beskyd se mohou v období léta setkat se zajímavou, statnou, modře kvetoucí rostlinou, omějem tuhým moravským, a to zejména podél turistických chodníků, potoků a pramenišť.

Oměj tuhý moravský (Aconitum firmum subsp. moravicum Skalický) je západokarpatským endemitem s centrem výskytu v České republice v oblasti Moravskoslezských Beskyd a byl popsán teprve v roce 1982 (Skalický 1982). Vzhledem ke svému omezenému areálu je řazen mezi ohrožené druhy červeného seznamu ČR a je také evropsky významným druhem, zařazeným do přílohy II směrnice o stanovištích (92/43/EHS).

Krajinné památkové zóny (dále KPZ) jsou nejvýznamnějším nástrojem památkové péče k ochraně kulturních a historických hodnot krajiny. V minulých letech byla problematika KPZ řešena výzkumným projektem Ochrana a péče o historickou kulturní krajinu prostřednictvím institutu krajinných památkových zón.

Cílem projektu bylo shrnout přednosti i slabé stránky ochrany kulturně-historických hodnot v krajinných památkových zónách a navrhnout další nástroje péče o ně. Dílčí výstupy řešení se zaměřením na problematiku identifikace a monitorování vývoje kulturních a historických hodnot na území KPZ jsou představeny v tomto příspěvku.

V letech 2010–2015 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR řešila rozsáhlý projekt z Operačního programu Životní prostředí, který byl zaměřen na mapování evropsky významných druhů. Terénní práce byly prováděny šestnácti dodavateli v letech 2012–2015. Svým rozsahem šlo o jeden z nejrozsáhlejších projektů v OPŽP. Nyní, kdy jsou všechny jeho výstupy již přístupné v Nálezové databázi ochrany přírody, je namístě shrnutí včetně přehledu zajímavých poznatků, jak mezi skupinami bezobratlých (v minulém čísle), tak u obratlovců (níže).

Informace o výskytu živočichů jsou cenné pro kohokoliv, kdo má o určité území zájem, ať jde o biologa, lesníka, či běžného turistu. Všechny tyto zájmy pak jsou umocněny v jedinečném prostředí, které je veřejnosti nepřístupné, je reprezentantem v celosvětové výzkumné síti CTFS-ForestGEO, jež požívá nejvyšší status ochrany, je obehnáno plotem proti poškození zvěří a již 178 let je víceméně ponecháno samovolnému vývoji. Za takovým územím přitom nemusíme ani opustit naši zemi, ale stačí navštívit Žofínský prales v Novohradských horách. O větších druzích živočichů, kteří se zde vyskytují, pojednává tento příspěvek.

V letech 2010-2015 Agentura ochrany přírody a krajiny řešila rozsáhlý projekt z Operačního programu Životní prostředí, který byl zaměřen na mapování evropsky významných druhů. Šlo o jeden z nejrozsáhlejších projektů v OPŽP, který doplnil  standardní sledování stavu biotopů a druhů a u řady skupin  významně rozšířil naše znalosti o nich. Po skončení projektu je na místě shrnutí včetně přehledu zajímavých poznatků, jak mezi skupinami  bezobratlých (níže), tak u obratlovců (v příštím čísle).