Výzkum a dokumentace

Ochrana přírody 3/2016 — 4. 7. 2016 — Výzkum a dokumentace — Tištěná verze článku v pdf

Co také žije mezi ploty Žofínského pralesa?

autoři: Jakub Drimaj, Ondřej Mikulka, Radim Plhal

Unikátní prostředí Žofínského pralesa bylo rezervací vyhlášeno 31. prosince 1933, avšak centrální část pralesa byla ponechána samovolnému vývoji již 28. srpna 1838 rozhodnutím tehdejšího majitele panství, hrabětem Jiřím Františkem Augustem de Langueval Buquoyem. Jak popisuje Andreska (2006), původní rozloha 300 jiter (tj. 172,6 ha) zahrnovala jedlové a smrkové porosty s příměsí buku, javoru a jilmu, staré 150–300 let (možná
i 400 let). Po smrti starého hraběte však jeho syn Jiří, na návrh taxátora Williama Rollanda a pod argumenty ekonomických predikcí, zmenšil plochu pralesa na pouhých 1,7 ha. Následně plocha kolísala, až se ustálila na současných 102,7 ha. Prales je exponován na SZ, S a SV svazích Stříbrného (936  m n. m.)
v Novohradských horách, v těsné blízkosti státní hranice s Rakouskem. Nachází se v nadmořské výšce 735–825  m n. m. Klimatické poměry jsou charakterizovány horským podnebím s průměrnými ročními srážkami 800–950  mm a průměrnou roční teplotou 4,3 °C. Předmětem ochrany je dochovaný zbytek původního pralesovitého lesního porostu ponechaného samovolnému vývoji, který je ukázkou horských smíšených jedlo-bučin, jakož i fragmenty přípotočních smrčin a rašelinných smrčin a společenstva montánních lesních pramenišť (dle vyhlášky č. 381/2004 Sb.). Stromo-
vé patro je z 81  % tvořeno bukem lesním (Fagus sylvatica), 14  % smrkem ztepilým (Picea abies), 4  % jedlí bělokorou (Abies alba), vtroušen je mj. javor klen (Acer pseudoplatanus) a jilm drsný (Ulmus glabra). Kromě původních lesních porostů se v NPR zachovalo i bohaté bylinné patro typické pro společenstva smíšených lesů, řada taxonů mechů, hub a bezobratlých živočichů (např. Boublík et al. 2009, Kučera 2009). Území NPR je součástí evropské soustavy chráněných území Natura 2000, v rámci Evropsky významné lokality Žofínský prales – Pivonické skály, a spadá pod působnost Správy chráněné krajinné oblasti Blanský les.

 

Plotem proti zvěři

Od 50. let 19. století do 2. světové války bylo území rezervace součástí obory s vysokou zvěří. Jak uvádí Andreska (2006), i v období po 2. světové válce byly pralesní porosty poškozovány okusem a loupáním vysokými stavy jelena evropského (Cervus elaphus). S ohledem na přirozenou obnovu dřevin však v 60. letech došlo k rapidnímu snížení jeho početnosti. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat a již při prvním šetření o cca 15 let později bylo zjištěno masivní bukové zmlazení s výškou do 3  m na 27  % plochy (Průša 2001). Aby byla zajištěna maximální ochrana nerušeného vývoje žofínského ekosystému, zejména obnovy buku a jedle, byl prales v roce 1991 po celém svém obvodu oplocen (dnes cca 4,5  km dřevěného plotu). Dnešní stav ekosystému a jeho biodiverzita mohou být výsledkem právě dlouhodobého působení zvěře, kdy vysoké stavy býložravců mohly simulovat vyhubené velké přežvýkavce a přispět tak k otevření rozsáhlých pramenišť na území dnešní rezervace (Boublík et al. 2009).

 

Součást celosvětové sítě ForestGEO

Centrální část Žofínského pralesa byla v roce 2012 zařazena do celosvětové sítě lesnicko-ekologického výzkumu CTFS-ForestGEO (The Center for Tropical Forest Science and Forest Global Earth Observatories; sdružené pod Smithsonian Tropical Research Institute ve Washingtonu D.C., USA), která zahrnuje všechny biomy planety. Síť v tuto chvíli tvoří 63 les-
ních ploch napříč 24 státy, na kterých je sledován růst a přežití více než 6 milionů stromů a 10 000 druhů, které se vyskytují na monitorovaných lesních pozemcích (STRI 2016). Žofínský prales v tomto systému reprezentuje smíšené temperátní lesy kontinentální Evropy (Žofín Forest Dynamics Plot). Reprezentativním prvkem bylo vymezeno jádro rezervace o výměře 25 ha, které je detailně monitorováno podle společných protokolů v rámci celosvětové sítě (podrobněji viz Vrška a Král 2013). Jedním z protokolů je i dokument standardizující monitoring savců pomocí fotopastí (Jansen et al. 2014). Pro účely realizace tohoto výzkumného záměru byl odborem ekologie lesa Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i., (správcem plochy) osloven Ústav ochrany lesů a myslivosti Mendelovy univerzity v Brně. Ve spolupráci s koordinátorem programu, dr. Patrickem Jansenem z Wageningen University (Nizozemsko), bylo zajištěno nezbytné technické vybavení, včetně softwarové podpory. Díky spolupráci s AOPK ČR,
Správou CHKO Blanský les, byla umožněna výjimka ze zákazu vstupu do NPR. Vlastní monitoring byl uskutečněn nejen ve výzkumném jádru, ale v rámci celé oplocené části rezervace od července do října 2015. Zájmové území bylo překryto čtvercovou sítí tak, že vzniklo 36 definovaných bodů, po kterých bylo dle systému náhodných čísel rozmísťováno 12 fotopastí, jež se po 30 dnech přemísťovaly. Design výzkumu byl pečlivě sladěn s požadavky protokolu tak, aby byla získaná data srovnatelná s výzkumy na jiných plochách v rámci globální sítě CTFS-ForestGEO.

 

Savci

Za sledované období (26 000 foto hodin) bylo pořízeno bezmála 20 000 snímků, z nichž po vytřídění prázdných záznamů zůstalo cca
4 300 snímků, na kterých bylo zachyceno
10 druhů savců a 8 druhů ptáků s tím, že stanovení početnosti těchto druhů nebylo možné s ohledem na nerozlišitelnost znaků jednotlivých jedinců. Bylo však možné stanovit frekvenci výskytu na snímcích, což je do značné míry ovlivněno teritorialitou či prostorovou aktivitou druhů. Nicméně i pouhé prokázání přítomnosti některých druhů v rámci oplocené části rezervace je unikátní informací. Nejčastěji snímaným druhem bylo prase divoké (Sus scrofa). S jistotou můžeme tvrdit, že se v rezervaci vyskytuje tlupa této zvěře, tvořená 2 bachyněmi a jejich 7 selaty a vedle ní 2 subadultní a jeden dospělý samec. Pokud tam zůstanou a budou se množit, tak již v létě 2016 může být v oblasti více než třicet zvířat. Tito identifikovaní jedinci se pohybovali rovnoměrně po celé oplocené části NPR, a to po napříč sledovaným obdobím. Druhým nejčastějším druhem byl jelen evropský. Ten byl reprezentován třemi laněmi, dvěma kolouchy a jedním středně starým jelenem. V trojici dominujících savců se umístil ještě srnec obecný (Capreolus capreolus), kdy se podařilo rozlišit 3 srnce a několik srn a srnčat. S ohledem na jedinečnost pralesovitého ekosystému je území rovněž pod velkým tlakem ze strany výzkumných institucí. Dle snímků se zde často konají odborné exkurze, přičemž někteří kolegové s sebou berou i psy. Výskyt dalších savců byl velmi sporadický. Zaznamenali jsme myšice (Apodemus sp.), 2 exempláře ježka západního (Erinaceus europaeus), lišku obecnou (Vulpes vulpes) a veverku obecnou (Sciurus vulgaris). Na několika nočních snímcích ze dvou fotopastí byl také zachycen dospělý jedinec kočky, pravděpodobně s kotětem, nicméně kvůli nízké kvalitě fotografií nebylo možné na základě determinačních znaků prokázat, zda se jedná o kočku domácí, divokou, či jejich křížence.

 

Ptáci

Poměrně často byli na snímcích zaznamenáváni pěvci, jako je kos černý (Turdus merula) či drozd zpěvný (Turdus philomelos), méně často pak sojka obecná (Pica pica), pěnkava obecná (Fringilla coelebs) a červenka obecná (Erithacus rubecula). Měkkozobí byli představováni holubem hřivnáčem (Columba palumbus) a šplhavci datlem černým (Dryocopus martius). Překvapující byly také snímky se třemi jedinci sluky lesní (Scolopax rusticola). Studiem ptačích společenstev v rezervaci se v letech 1989–1990 zabývali Bürger a Kloubec (1994), kteří zjistili 44 druhů ptáků. I když ptáci byli sledováni jen doplňkově a zcela odlišnou metodikou, než kterou použili zmiňovaní autoři, při komparaci zaznamenaných druhů je možné jejich seznam rozšířit pouze o sluku lesní.

 

Vliv savců na dynamiku ekosystému

Z výše uvedeného vyplývá, že i přes plošnou mechanickou ochranu rezervace před zvěří se uvnitř zvěř vyskytuje. V okolí NPR se v lesích běžně hospodaří vysokokmenným způsobem bez dostatku krytových možností pro živočichy a bohatě strukturovaný ekosystém pralesa je tak pro zvěř vysoce atraktivním prostředím. K rozsáhlému poškození oplocení došlo v lednu 2007 v důsledku větrných polomů po orkánu Kyrill, kdy se do rezervace natáhla zvěř z okolních porostů. K poškození oplocení sporadicky dochází i při drobnějších polomech či vývratech. V NPR rozšířená divoká prasata zcela jistě ovlivňují obnovu buku i dalších rostlin, způsobují disturbance půdního povrchu a intenzivně konzumují houby a živočichy (více o působení prasat viz Drimaj et al. 2015). Srnčí zvěř okusem negativně působí na odrůstání bukových náletů a nárostů, jeleni taktéž okusují pupeny a terminální výhony, vytloukají paroží a loupou či ohryzávají kůru na mladých stromech.

 

Závěrem

Pro prales zásadní obnova buku, ale také ostatních dřevin, je tedy nejprve ohrožena konzumací bukvic (semen) prasaty a posléze impaktem velkých býložravců. Všechny tyto, pro vývoj relevantní, druhy zvěře se v rezervaci vyskytují, a ne ve zrovna malých počtech. Toto by měli mít na zřeteli všichni výzkumníci pracující na území NPR, Správa CHKO Blanský les jako její správce a v konečném důsledku i uživatelé okolních honiteb. Logickým vyústěním této studie tedy bude zhodnocení impaktu zmiňovaných velkých savců na zdravotní stav a dynamiku jedinečného ekosystému Žofínského pralesa. Získaná data o výskytu savců v Žofínském pralese dále poslouží při komparaci s ostatními plochami napříč celosvětovou výzkumnou sítí CTFS-ForestGEO.

Příspěvek vznikl v rámci projektu „Výchova a podpora vzdělanosti v oblasti významu lesních ekosystémů a podmínek pro zachování jejich diverzity“ financovaného z prostředků EHP fondů – Norsko, Island a Lichtenštejnsko (www.eeaTgrants.org).

 

Použitá literatura:

Andreska, J., (2006): K dějinám Národní přírodní rezervace Žofínský prales. Živa (5): 214–216.

Boublík, K., Lepší, M., Lepší, P., (2009): Vegetation of the Žofínský Prales nature reserve (Novohradské Hory Mts., Czech Republic). Silva Gabreta 15(2): 121–142.

Bürger, P., Kloubec, B., (1994): Struktura hnízdního společenstva ptáků Žofínského pralesa. Sylvia 30: 12–21.

Drimaj, J., Plhal, R., Kolibáč, P., (2015): Prase divoké a jeho životní projevy kulturní krajině. Ochrana přírody 70(3): 6–10. 

Jansen, P., Forrester, T. D., McShea W. J., (2014): Protocol for camera-trap surveys of mammals at CTFS-ForestGEO sites. Smithsonian Tropical Research Institute, Center for Tropical Forest Science, 15 p. 

Kučera, J., (2009): Bryoflora of the Žofínský Prales nature reserve (Novohradské hory Mts., South Bohemia). Silva Gabreta 15(2): 97–120. 

Průša, E., (2001): Prognóza vývoje pralesovitých porostů v ČR. Lesnická práce 80(12): 558–560.

STRI: Center for Tropical Forest Science [online] citováno 18. dubna 2016. Dostupné na World Wide Web: <http://www.ctfs.si.edu>.

Vrška, T., Král, K., (2013): Žofínský prales kráčí do světa. Ochrana přírody (6): 22–23.

 

Titulní fotografie článku:

Letos uplyne 178 let od doby, kdy hrabě Buquoy vyhlçsil bezzásahovost Žofínského pralesa. 

Foto Jakub Drimaj

 

V Žofínském pralese se i přes kompletní oplocení vyskytují nemalé počty jelení zvěře.

Foto Ondřej Mikulka

 

Nejčastěji snímaným druhem bylo prase divoké, které v tamním prostředí nachází ideální krytové i potravní podmínky.

Foto Jakub Drimaj

 

Jedinečný ekosystém si oblíbila i zvláště chráněná sluka lesní.

Foto Jiří Kamler

 

Rezervace je obývána několika srnci, kterým při obchůzce teritorií neunikly instalované fotopasti, jež vždy pečlivě prozkoumali.

Foto Radim Plhal