Podrobné vyhledávání v článcích

Série protimluvů v názvu článku není náhodná. Stručně vystihuje charakter divočícího toku. Prostředí je dynamické svou proměnlivostí, stabilní pestrou mozaikou biotopů a rychlou regenerací společenstev, ohrožené… je bohužel také namístě. To vše vyplývá z výsledků hydrobiologického inventarizačního průzkumu provedeného v letech 2011 až 2013.

Základní právní normy Evropské unie na ochranu přírody, jmenovitě směrnice č. 2009/147/ES o ochraně volně žijících ptáků, resp. její předchůdkyně č. 79/409/EHS (směrnice o ptácích, 1979), a směrnice č. 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (směrnice o stanovištích, 1992), představuji z celé řady dobře známých důvodu bez nadsázky nejpropracovanější zákony na ochranu přírody, a to nejen na našem kontinentu.

Chráněná krajinná oblast Poodří zahrnuje především nivu řeky Odry, která si zde na většině své délky zachovala přirozený charakter meandrujícího nížinného toku. Její přítoky byly naopak v minulosti až na výjimky různým způsobem vodohospodářsky upraveny. Není proto divu, že revitalizace některých přítoků Odry byla zařazena do Plánu dílčího povodí Horní Odry, který je postupně naplňován od roku 2010. Aktuálně je v povodí Odry navrhováno k revitalizaci 75 km toků, což s již provedenými revitalizacemi z prvního plánovacího období představuje kolem 100 km revitalizovaných úseků vodních toků.

Lesní ekosystémy v CHKO Slavkovský les představují významný fenomén krajinného rázu, všechny NPR jsou zde tvořeny právě lesy. A nelze se divit – neprostupné lesní hvozdy tady bez přerušení existují už tisíce let. O kontinuitě zdejších lesních biotopů vypovídají nálezy indikačních druhů nosatcovitých brouků Acalles pyranaeus, A. hypocrita a A. camelus v PR Podhorní vrch a PR Holina, a to i přes středověkou těžbu rud a následný rozvoj lázeňství. Dnes se samozřejmě o neprostupnosti a divočině už nedá hovořit. Přesto se dají nalézt části lesa, kde se zachovala původní tvář přírody s minimálními vlivy lidské činnosti.

V posledních letech se zásadně změnila forma péče o národní přírodní rezervaci Slanisko u Nesytu. Postupné zvyšování intenzity pastvy zvířat přináší očekávané výsledky. Při botanickém průzkumu byly v září loňského roku mimo jiné nalezeny dva druhy nenápadných slanomilných rostlin, které zde byly považovány za nezvěstné. V letošním roce k nim přibyl další „znovunalezenec“. V následujícím textu vám ve stručnosti přiblížíme samotný fenomén slanisk, pohnutou historii těch tuzemských a podrobněji vás seznámíme s novými přístupy v péči o nejcennější slanisko u nás.

Morávka dnes patří k posledním štěrkonosným řekám v předpolí Moravskoslezských Beskyd se zachovalým úsekem tzv. větvícího se říčního vzoru. Tento typ koryta je charakteristický rozdělením proudnice do několika protékaných, dynamicky se vyvíjejících ramen. Na přelomu 19. a 20. století byl tento typ říčních korytv české části Karpat typický pro většinu podhorských úseků i některá širší mezihorská údolní dna. Dlouhodobé působení člověka vyústilo v jejich zásadní přeměnu.

Mnohá místa v naší vlasti jsou jedinečná svým geniem loci, získaným díky významným dějinným událostem či osobnostem, které zde působily a vtiskly jim nezaměnitelnou pečeť. Často jsou tato místa doprovázena i hodnotami památkovými, přírodně krajinářskými, někdy i svéráznou mytickou tajemností. Příkladem takové asociativní kulturní krajiny je chráněná krajinná oblast Blaník. Toto území má úzkou vazbu na duchovní dějiny a je také neodmyslitelně spjato se vznikem moderního českého národa. Lze je tudíž právem zařadit mezi „regiony národní paměti“.

Ochrana přírody jako společenská disciplína prošla v posledních desetiletích ve světě i u nás dramatickými změnami. Přírodní prostředí ničíme s nebývalou intenzitou a lidské společenství se tomu snaží tu úspěšně a tu méně úspěšně čelit.

Koncem roku 2016 končí svou profesní dráhu na Správě CHKO Beskydy náš milý kolega, Jan Petřvalský. Honza nebo Jeník, jak mu říkáme, je s historií správy spjatý od jejího prvopočátku a je v současné době nejdéle sloužícím pracovníkem ochrany přírody zaměstnaným v AOPK ČR.  Byl u zrodu CHKO Beskydy, když se od roku 1972 podílel na její přípravě a vyhlášení. V té době ještě správa neměla samostatné pracoviště a Jeník seděl v kanceláři na tehdejším Městském národním výboře v Rožnově pod Radhoštěm s dalším kolegou. Tím byl akad. arch. Milan Podzemný, první a dlouholetý vedoucí Správy CHKO Beskydy. Později bylo vytvořeno samostatné pracoviště správy se sídlem v jedné z budov v centru Rožnova p. R. Personál správy se postupně rozrostl na osm pracovníků a tento kolektiv vydržel po mnoho let, než se postupně zvýšil na současných 22 zaměstnanců. Jeník se na pracovišti zabýval nejen geografií a vším, co s ní souvisí, ale dlouhodobě i stavební agendou a v letech 1989–1996 působil také ve funkci vedoucího správy.