Podrobné vyhledávání v článcích

Skutečně účinná druhová ochrana se neobejde bez důvěryhodných a objektivních znalostí činitelů ohrožujících současné a budoucí rozšíření a početnost planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a dalších organismů, kupř. hub. Uvedenému tématu se proto v poslední době věnovalo hned několik studií, přičemž nejúplnější rozbor přinesla v roce 2019 rozsáhlá zpráva Mezivládní platformy pro biodiverzitu a ekosystémové služby (IPBES), jejíž hlavní sdělení jsme představili i v našem časopise (viz Ochrana přírody, 74, 4, 38–41, 2019).

Nové a plně responzivní jsou nejen hlavní stránky AOPK ČR, ale také weby chráněných krajinných oblastí, které spravuje, nebo web Invazní druhy. Jejich cílem je přiblížení ochrany přírody a krajiny co nejširší veřejnosti. Své místo na stránkách mají i odborná témata nebo metodická podpora a další informace důležité pro subjekty zabývající se ochranou přírody. Návštěvník stránek se dozví, co dělat, když chce například stavět v chráněném území. Stránky se průběžně upravují a doplňují.

Programové prohlášení vlády je ve vztahu k lesům více než kdy jindy ekologicky orientované. Nejen pro člověka, který se touto problematikou dlouhodobě zabývá, zní skoro jako z říše snů. Uvádí například: „Lesy jsou naše národní dědictví, ne továrny na dřevo. Nastavíme systém pozitivní a hospodárné motivace vlastníků pro potřebnou přeměnu lesů – změnu druhové skladby a struktury, přirozenou obnovu, adaptaci na klimatickou změnu a zvyšování biodiverzity. Podpoříme obnovu lesů po kůrovcové kalamitě přírodě blízkými postupy s přirozenou druhovou skladbou na daných stanovištích. Vytvoříme strategii obnovy a přestavby lesních porostů s důrazem na posilování ekosystémových funkcí dle rizika ohrožení rozpadu porostů a biomonitoringu reakce lesů na sucho. Změníme přístup k lesnické politice a stanovíme její dlouhodobé cíle.“ Proč taková rétorika? Asi proto, že stav našich lesů je opravdu neutěšený. Jsou pod tlakem sucha, kůrovce a dalších faktorů oslabeny, poničeny, a nyní proto ve velkém káceny. Dosavadní, tradičně preferovaný model pasečného hospodaření s umělou obnovou porostů, která upřednostňovala smrk a borovici, je zjevně neudržitelný. Kdo navštívil v posledních letech třeba Vysočinu, Jeseníky nebo Lužické hory, ví, o čem je řeč.

Letošním prvním červencovým dnem převzala Česká republika na půl roku předsednictví v Radě Evropské unie. Uvedené poněkud proklamativní konstatování jsme rozvedli bližším pohledem na činnosti očekávané v tomto ohledu na poli ochrany přírody a krajiny, resp. šířeji pojaté péče o biologickou rozmanitost (viz Ochrana přírody, 77, 3, 45–48, 2022).

V minulosti velmi početná populace kočky divoké (Felis silvestris) je nyní v České republice historií. Souběhem událostí bylo zapříčiněno, že se zařadila do seznamu kriticky ohrožených druhů a stala se jedním z nejvzácnějších zástupců naší fauny. Na území ČR se v současnosti objevuje několik jedinců, kteří se zde ovšem nevyskytují trvale, ale pouze se přesouvají do okolních států. Sporadický výskyt představuje důsledek lidské činnosti, která proměnila její přirozené prostředí. Problematika kočky divoké je mezinárodní tématem a realizují se nová opatření, která podporují návrat druhu do přírody.

Česká zemědělská univerzita v Praze, Zoo Dvůr Králové a AOPK ČR se v memorandu zavázaly, že budou spolupracovat na přípravě a následném provozu ekokempu v národním parku Kafue v souladu se studií proveditelnosti, kterou financovala Česká rozvojová agentura.

Nedávno vyšel v prestižním vědeckém časopise Nature článek naznačující, že se ne vždy dá tvrdit, že chráněná území a jejich velikost mají pozitivní vliv na populace vodních stěhovavých ptáků. Podle studie důležitější než jejich velikost je, jak se o ně pečuje. Výzkumníci studovali více než 1500 rozmanitých chráněných území doslova po celém světě v delším časovém odstupu.