Podrobné vyhledávání v článcích

TISKOVÁ ZPRÁVA

Nadace Ivana Dejmala pro ochranu přírody udělila letošní Cenu Ivana Dejmala za mimořádný počin při ochraně přírody ekologovi a právníkovi Svatomíru Mlčochovi. Ocenění získal za zásadní podíl na přípravě a prosazení porevolučního zákona o ochraně přírody a krajiny, který od roku 1992 tvoří základní pilíř české legislativy na ochranu přírodního dědictví. Slavnostní předání ceny se uskutečnilo v sobotu 18. října 2025 za účasti zhruba čtyř desítek hostů.

Symbolických sedmdesát stromů obnovené ovocné aleje pod zámkem Humprecht připomíná kulaté výročí od vyhlášení chráněné krajinné oblasti Český ráj v roce 1955. Stromořadí vysadili ti, kteří v Českém ráji žijí a hospodaří.

Těžké kovy v půdě ohrožují zemědělství i lidské zdraví 

Půda zabezpečuje pro lidstvo téměř 95 % potravin: navíc se předpokládá, že se jejich globální výroba bude muset do roku 2050 zvýšit o 35–50 %. Přestože vliv toxických těžkých kovů na živou a neživou složku půd známe již delší dobu, rozsah jimi způsobeného znečištění půdního prostředí nebyl v globálním měřítku znám.

S Hnutím Brontosaurus spolupracuje AOPK ČR na místní úrovni neformálně již dlouho. Smlouva o spolupráci je tak logickým vyústěním. Jejím cílem je umožnit zapojení dětí a mládeže do dobrovolnických aktivit v péči o naši přírodu a krajinu a rozvoj environmentální výchovy, vzdělávání a osvěty dětí a mládeže. Brontosauří dobrovolníci budou pomáhat s péčí o chráněná území a AOPK ČR se bude podílet na vzdělávání dobrovolníků v oblasti poznávání a ochraně přírody.

Osobnosti působící v oblasti speleologie vyzdvihl první ročník Ceny Správy jeskyní České republiky. Za mimořádný přínos v oblasti výzkumu, ochrany a zpřístupňování jeskyní a krasového podzemí zavedla Správa jeskyní České republiky (SJ ČR) ocenění zpravidla celoživotních zásluh za rozvoj tohoto oboru. Laureátem ceny může být jakákoli fyzická osoba z kterékoli oblasti, bez ohledu na státní občanství, podílející se na ochraně a správě jeskyní, průzkumu, dokumentaci, vědeckém poznání, výchově a vzdělávání, propagaci, zajišťování bezpečnosti či zpřístupňování jeskyní veřejnosti a péči o ně. 

Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví, sjednaná v prosinci 1972 v Paříži, chrání kulturní památky a přírodní plochy nesporného globálního významu. O vývoji a mechanismu fungování uvedené normy mezinárodního práva jsme v našem časopise nedávno psali (Ochrana přírody, 79, 4, 48–52, 2024).

Velké prérie táhnoucí se západně od řeky Mississippi a na východ od Skalnatých hor od jižní Kanady po americko-mexickou hranici kdysi obývala početná stáda bizonů (Bison bison), vidlorohů (Antilocapra americana), kterým Američané říkají jednoduše antilopy, a jelenů wapiti (Cervus canadensis). Početnost tohoto společenstva se blížila abundanci velkých kopytníků v proslulém národním parku Serengeti v Tanzanii. Od poloviny 19. století prošla zmiňovaná oblast rozsáhlou proměnou, takže dnes ji tvoří většinou orná půda a ohrazené pastviny pro dobytek.

Posuny v biologické rozmanitosti pokládá Organizace spojených národů spolu se změnami podnebí a znečišťováním životního prostředí cizorodými látkami za trojitou environmentální krizi ohrožující kvalitu života lidí na celé naší planetě. Nicméně se má za to, že tlak lidské civilizace může biologické rozmanitosti na místní úrovni buď prospívat, nebo ji omezovat. Ačkoliv vědci a ochránci přírody již celá desetiletí shromažďují důkazy o dopadech lidské činnosti na společenstva, další směřování biodiverzity v antropocénu zůstává poněkud nejisté, protože pokusy syntetizovat dosavadní znalosti v tomto směru skončily s poněkud smíšenými nejednoznačnými výsledky. Ddebatu o tom, zda působením člověka druhy v místním měřítku ubývají, přibývají nebo se jejich počet nemění, proto ještě více rozvířily.