Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 4/2022 — 25. 8. 2022 — Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti — Tištěná verze článku v pdf
Červený seznam IUCN ukazuje na největší hrozby pro přežití druhů
Skutečně účinná druhová ochrana se neobejde bez důvěryhodných a objektivních znalostí činitelů ohrožujících současné a budoucí rozšíření a početnost planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a dalších organismů, kupř. hub. Uvedenému tématu se proto v poslední době věnovalo hned několik studií, přičemž nejúplnější rozbor přinesla v roce 2019 rozsáhlá zpráva Mezivládní platformy pro biodiverzitu a ekosystémové služby (IPBES), jejíž hlavní sdělení jsme představili i v našem časopise (viz Ochrana přírody, 74, 4, 38–41, 2019).
Aaron Hague a Kathryn Breonová z univerzity v americkém městě Salisbury se pokusili vyčíslit závažnost pěti faktorů obvykle považovaných za nejvýznamnější z hlediska působení na druhy a další taxony (Conserv. Sci. Pract., 4, e12670, 2022). Využili k tomu uznávaný červený seznam celosvětově ohrožených druhů, nejméně dvakrát za rok aktualizovaný Mezinárodní unií ochrany přírody (IUCN). Protože odborníci zařazují podle předem daných kritérií druhy a další taxony do příslušných kategorií odrážejících stupeň jejich ohrožení vyhynutím nebo vyhubením, uvádějí pro ně i hlavní činitele, které mají uvedený stav na svědomí. Na rozdíl od předcházejících analýz využili vědci pro svůj rozbor celou databanku IUCN, a to údaje z roku 2019. Hlavní hnací síly ohrožující další existenci druhů na naší planetě zahrnovaly rozpad, přeměnu a úplnou ztrátu biotopů v důsledku lidské činnosti, nadměrné využívání populací organismů lovem, odchytem, sběrem a sklizní včetně pytláctví, invazní druhy, nemoci a geny, znečišťování prostředí a změny podnebí, přičemž do poslední kategorie patří v tomto pojetí i dopady počasí. Všechny druhy zařazené do analýzy musely být v globálním měřítku hodnoceny jako obecně ohrožené, tedy kriticky ohrožené (CR), ohrožené (EN) nebo zranitelné (VU).
Známého slona indického (Elephas maximus) nejvíce ohrožuje pokračující velkoplošný úbytek vhodného prostředí. Pytláci jej navíc loví nejen pro slonovinu, ale stále častěji i v důsledku rostoucí poptávky po kůži, využívané v tradičním čínském lékařství a na výrobu šperků. Foto Jan Plesník
Téměř polovina z 1500 hodnocených proteovitých (Proteaceae), dřevin se stálezelenými květy, je ohrožena vymřením. Vlastní rod Protea roste zejména v jižní Africe: v Jihoafrické republice se uvedené rostliny staly národním symbolem. Foto Jan Plesník
Na 88,3 % z 20 784 druhů, u nichž byly k dispozici potřebné údaje, působilo ničení biotopů, zatímco 26,6 % negativně ovlivňovalo jejich nadměrné využívání lidmi. Čtvrtinu globálně ohrožených taxonů zasáhly dopady nepůvodních invazních organismů. Důsledky znečišťování prostředí se projevily u 18,2 % druhů, jež byly předmětem výzkumu. Vůbec nejmenší podíl na ohrožení druhů vyhubením nebo vyhynutím, konkrétně 16,8 %, připsali experti změnám podnebí a působení počasí. Již ze součtu výše uvedených procentuálních podílů dosahujícího 175 % je zřejmé, že některé druhy fauny a flóry a další organismy ovlivňuje současně více vnějších činitelů. Autoři proto v dalším kroku vybrali z celé databáze náhodně 2155 druhů a zjistili, který faktor považují hodnotitelé za do té míry dominantní, že je příčinou ohrožení příslušného druhu. Uvedený počet určila statistická analýza jako pro obdobné úvahy zcela dostatečný. I v tomto případě se ukázala jako nejdůležitější hnací síla ohrožení druhů vymizením (extinkcí) rozpad, přeměna a úbytek vhodného prostředí, a to pro plných 71,3 % druhů. Pořadí dalších faktorů podle závažnosti z pohledu dalšího vývoje druhové bohatosti Země bylo shodné jako v případě celkového hodnoceného souboru, lišilo se konkrétní relativní hodnotou (nadměrné využívání 7,4 %, invazní nepůvodní organismy 6,8 %, znečištění prostředí 4,7 % a změny podnebí a dopady počasí 1,8 %).
Jestliže něco vyplývá ze zmiňované studie na první pohled, pak je to skutečnost, že ničení biotopů představuje závažné nebezpečí pro více druhů než další faktory dohromady. Současně se potvrzuje, že proběhlé a probíhající změny podnebí zatím nepředstavují pro další existenci druhů na naší planetě tak klíčovou hrozbu, jak se někdy ne zcela přesně uvádí. Oba američtí badatelé připomínají, že některá opatření snižující důsledky klimatických změn nebo se jim přizpůsobující mohou na biotopy dopadat hodně ničivě: příběh biopaliv I. generace (agroplaiv) je v této souvislosti dobře známý. Jestliže chceme na Zemi omezit úbytek druhů, měli bychom hledat řešení zasahující velkoplošné ničení přírodních a přírodě blízkých biotopů a tam, kde je to možné a rozumné, současně redukující důsledky působení dalších vnějších činitelů. ■