Zprávy, aktuality, oznámení

Jedním z důvodů, proč na přelomu 60. a 70. let 20. století vzniklo celosvětové hnutí na ochranu životního prostředí, se stalo zjištění, že na Zemi neexistuje žádné místo, a to ani na souši a sladkovodních vodách, ani na moři, které by vůbec nebylo ovlivněno lidskou civilizací. Podle uznávaných odhadů již člověk stačil poškodit dvě třetiny zemského povrchu: lidé přímo či nepřímo významně přeměnili plné tři čtvrtiny souše a zbývající čtvrtinu tvoří zaledněné nebo odlehlé plochy, zatímco ke zlepšení stavu došlo za posledních 30 let jen na 2,7  % celkové rozlohy suchozemských ekosystémů (IPBES 2019, UNEP 2019). Není divu, že pokračující a často velkoplošné ničení souše negativně ovlivňuje životní úroveň přinejmenším 3,2 miliardy obyvatel naší planety (IPBES 2018). Převedeno na peníze: ročně nás stojí necitlivý přístup k prostředí jenom ve ztrátách ekosystémových služeb (přínosů, poskytovaných ekosystémy lidské civilizaci) 10–17  % světového hrubého produktu (UNEP 2019). Není žádným tajemstvím, že degradace přírody postihuje nejvíce Afriku na jih od Sahary, jihovýchodní Asii a Latinskou Ameriku. Přestože se úbytek lesů na Zemi v letech 2010–2015 snížil, přišli jsme od začátku tisíciletí o milion čtverečních kilometrů zmiňovaného typu zemského pokryvu (UNEP 2018). Vzhledem k tomu, že brazilská vláda vyhlásila amazonský prales za čistě přírodní zdroj a poptávka po palmovém oleji neklesá, v roce 2016 zaznamenaný globální úbytek lesa o rozloze 250 000 km² musíme považovat za vskutku rekordní. Ještě mnohem hůře jsou na tom mokřady. Ve 20. století jich – pokud jde o plochu – na souši zmizelo 69–75  %: roční úbytek, ačkoliv i on se v poslední době snížil, je tak třikrát větší než v případě lesů (Davidson 2014, WCMC 2017).

Dne 18. 5. 2019 se v prostorách Slovenského muzea ochrany prírody a jaskyniarstva v Liptovském Mikuláši uskutečnilo slavnostní shromáždění k 50. výročí založení SZOPK (Slovenského zväzu ochrancov prírody a krajiny). Průřez historií SZOPK přednesla jeho předsedkyně, RNDr. Oľga Removčíková a bude představen na jiném místě. K jakým zásadním změnám v průběhu 50 let v SZOPK došlo? Zlomovým rokem byl rok 1989, což budu prezentovat na ZO SZOPK Slovenský raj.

Méně známý nosorožec jávský (Rhinoceros sondaicus) patří bezesporu mezi nejvzácnější savce světa. Připomeňme, že původně osídloval rozsáhlý areál od Bangladéše a severního Vietnamu přes Malajský poloostrov až po Sumatru a Jávu. Nechce se věřit, že svého času býval ze tří recentních asijských druhů nosorožců nejpočetnější.

Na sv. Štěpána 2018 oznámilo Japonsko rozhodnutí oficiálně odstoupit od Mezinárodní úmluvy o regulaci velrybářství (ICRW). Zpráva oprávněně vyvolala velkou pozornost světových sdělovacích prostředků. Stává se totiž výjimečně, aby vyspělé země opouštěly závazky sjednané v rámci mezinárodních mnohostranných smluv, a obzvláště v případě Japonska se jedná o bezprecedentní záležitost. V rámci Mezinárodní velrybářské komise (IWC), která představuje rozhodovací orgán ICRW, přetrvávalo určité napětí vyvolané možným odstoupením země vycházejícího slunce již od posledního zasedání komise v brazilském Florianopolisu v září 2018, na němž se Japonsku opět nepodařilo prosadit dlouholetý záměr transformovat IWC a obnovit regulovaný komerční lov velryb (viz Ochrana přírody, 73, 5, x-xi, 2018). Přesto i tzv. ochranářské země, mezi které se řadí Česká republika i ostatní členské státy EU, rozhodnutí Japonska ukončit členství v úmluvě nemile zaskočilo.

Poslední listopadový víkend – 24.–25. 11. 2018 ― se v Čáslavi konal X. Sněm Českého svazu ochránců přírody. Sněm naší největší ochranářské nevládky, konající se jednou za tři roky, je vždy příležitostí podiskutovat nejen o úspěších, problémech a směřování vlastní organizace, ale i ochrany přírody a krajiny v České republice obecně. Nejinak tomu bylo i tentokrát.

Již jen letmý pohled na mezinárodní kalendář potvrzuje, jak široká je rozmanitost lidské kultury. Ostatně někteří ochranářští biologové ji vedle genů, druhů a ekosystémů považují za čtvrtou hladinu biologické rozmanitosti. Světový nebo mezinárodní den má statistika, leváci, žonglování, ženy a dívky ve vědě, poezie, objímání, odpůrci vojenské služby či spodní prádlo.

Již čtvrtá konference Naší přírody se konala 28. listopadu 2018 v Olomouci. Tématem byla tentokrát biodiverzita zemědělské krajiny. Do sálu hotelu Clarion dorazilo na tři stovky účastníků.

Prof. RNDr. Bedřich Moldan, CSc., dr.h.c., je jeden z nejvýznamnějších představitelů československé a české environmentální školy. Světově uznávaný odborník v oblasti analytické chemie, biogeochemie a životního prostředí svou rozsáhlou pedagogickou, publicistickou, organizační, politickou a diplomatickou činností zásadně ovlivnil hned několik generací environmentalistů a významně se podílel na nastavení soudobého systému ochrany životního prostředí v České republice.

V ekológii (najmä systémovej ekológii) sa v posledných desaťročiach uplatňuje niekoľko závažných paradigiem, zásadne ovplyvňujúcich porozumenie vzťahov človeka a prírody. Medzi ne patrí aj tzv. nerovnovážna paradigma prírodných systémov. Podľa nej ekosystémy podliehajú neustálym, často iba ťažko predvídateľným zmenám a rovnovážny stav je v nich skôr vzácny a nie je možné ho zakonzervovať. Čoraz viac prác sa sústreďuje na aspekty ekologickej zložitosti a integrity ekosystémov a ich implikácie pre strategické smerovanie spoločnosti, využívanie prírodných zdrojov i ochranu a manažment ekosystémov. Cieľom manažmentu chránených území by malo byť zabezpečenie kvalitného, spravodlivého a efektívneho spravovania a riadenia týchto území, aby dokázali lepšie reagovať nielen na aktuálne, ale aj budúce výzvy a príležitosti. Na Slovensku pritom neexistuje plán pre systematický manažment chránených území (národných i európskych kategórií).