Karel Černý

Nepůvodní patogeny lesních dřevin stále více ovlivňují přírodu a krajinu ČR. Mezi nejvýznamnější invazní druhy se zásadním dopadem na složení, strukturu, fungování a biodiverzitu invadovaných lesních biotopů ČR, které se v nedávné době rozšířily na území ČR, patří např. voskovička jasanová či plíseň olšová. Plísně (r. Phytophthora) patří k nejvíce nebezpečným invazním organismům vůbec. Ve svém životním cyklu jsou vázány na vodu, což znamená, že primárně by jimi měla být ohrožena stanoviště s dostatkem vody. Nedávný výzkum však ukázal, že náchylná jsou i mezofilní lesní společenstva. A důkazem toho je jiný druh rodu Phytophthora – plíseň buková, která se šíří v biotopech bučin a stává se pro ně potenciálním vážným rizikem.

Nepůvodní patogeny lesních dřevin mohou být v druhotném areálu rozšíření příčinou závažného poškození i plošného odumírání hostitelských dřevin a úbytku jejich populací. To může vést až ke změnám struktury a druhového složení invadovaných ekosystémů, narušení jejich funkcí a ohrožení biodiverzity. Článek si klade za cíl seznámit pracovníky v ochraně přírody a krajiny s nejvýznamnějšími zástupci této skupiny organismů v ČR, s chorobami, které na dřevinách způsobují, s riziky, jež představují pro naši přírodu a krajinu, a s připravovanými nástroji využitelnými pro management ohrožených lesních ekosystémů.

Hygrofilní lesy a od nich odvozené porosty patří mezi důležité, avšak ohrožené biotopy. V posledních desetiletích je jim věnována značná pozornost a přibývá snah o jejich obnovu. Jedním z klíčových aspektů je obnova druhového spektra dřevin, které bylo mnohdy změněno v důsledku neuvážených lidských aktivit. Topol černý, olše lepkavá a jasan ztepilý patří mezi nejvýznamnější dřeviny používané v těchto obnovách a výrazně tak vzrostl jejich význam i z hlediska ochrany přírody a krajiny. Bohužel využití těchto dřevin je z řady důvodů omezeno. Článek přináší přehled nejvýznamnějších problémů, kterým v současné době čelíme, a naznačuje možná řešení.

V posledních letech se v břehových porostech zejména malých a středních toků ČR šíří chřadnutí olší. Jde o problém nejen lesnický či provozní, ale dotýká se rovněž z velké části ochrany přírody a krajiny, protože břehové porosty olší často požívají určitý stupeň ochrany – ať už jsou součástí velkoplošných a maloplošných chráněných území, či významných krajinných prvků, nebo jsou zařazeny do soustavy Natura 2000. Významná je jejich role z hlediska územního systému ekologické stability (ÚSES).