Handrij Härtel

Jako „Háldi transboundary area“ je označováno přeshraniční chráněné území na norsko-finské hranici, daleko za polárním kruhem, které je od roku 2020 oficiálně ustanoveno na základě dohody mezi finskou státní organizací Metsähallitus a norskou radou Národního parku Reisa. Od roku 2021 je toto území držitelem certifikátu v rámci programu Federace EUROPARC „Transboundary Parks“. V roce 2024 se zde konalo každoroční setkání certifikovaných evropských přeshraničních chráněných území „TransParcNet“, mj. za hojné účasti zástupců z České republiky.

Invazní druhy představují jeden z hlavních faktorů ohrožení biodiverzity na celém světě. Zatímco na globální úrovni se může zdát snaha o eradikaci či alespoň kontrolu některých invazních druhů jako obtížně realizovatelná, až nemožná, na regionální až lokální úrovni může být management invazních druhů naopak velmi efektivní. Jako klíčový faktor se ukazuje diferencovaný přístup jak k výběru invazních druhů, tak k prostoru a času, ve kterém může být (či naopak není) eradikace/kontrola efektivní. Právě tento přístup byl zvolen pro novou Strategii managementu nepůvodních a invazních druhů rostlin v Národním parku České Švýcarsko a Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce 2025—2041 (dále jen Strategii), která tak může sloužit i jako metodická inspirace pro další zvláště chráněná území.

V současné době experti z řady oborů studují na ploše požářiště v NP České Švýcarsko z roku 2022 dopady požáru na různé složky ekosystému a také monitorují spontánní obnovu přírody na této ploše. Předkládaný článek shrnuje zatím spíše některá empirická pozorování tak, jak je může částečně vidět i běžný návštěvník národního parku, včetně několika srovnávacích fotografií s ročním odstupem. Exaktní výsledky těchto studií budou nepochybně předmětem vědeckých publikací po skončení probíhajících výzkumných projektů. 

Dovolte nám, abychom se, již jako pamětníci, stručně ohlédli za uplynulou dobou a pokusili se zhodnotit, jak se činnost Správy CHKO, dnes Správy národního parku České Švýcarsko (dále jen Správy), odrazila na tváři přírodya krajiny tohoto unikátního území. Jednotlivé, z našeho pohledu důležité události či milníky v historii ochrany Labských pískovců, resp. Českosaského Švýcarska, jsme se pokusili sestavit do časově uspořádaného přehledu (box 1).

10. září 2020 bylo v Bad Schandau podepsáno memorandum, kterým se chráněná území na řece Labi spojila do neformální iniciativy Elbe Parks. Inspirací byla starší a úspěšná „sestra“ Danube Parks. 

Tímto článkem otevíráme seriál o evropských přeshraničních chráněných územích certifikovaných v rámci programu Federace Europarc „Transboundary Parks“. Tento program Federace Europarc navázal na iniciativy, které vznikaly již dříve na půdě IUCN, mj. v rámci zahájení programu Parks for Life (1994, „priority project 22“), a které pro střední a východní Evropu byly nastartovány již brzy po pádu železné opony, kdy se pro přeshraniční spolupráci otevíraly dříve netušené možnosti. Z českých představitelů se v těchto aktivitách významně angažoval Dr. Jan Čeřovský.

Římané nazývali řeku Labe Albis, bílá řeka, patrně díky rozsáhlým světlým písčitým plážím, ve kterých řeka tehdy mohla volně měnit svůj tok. Od té doby již uplynulo v řece Labi hodně vody a leckde se řeka výrazně změnila. Ve středoevropských podmínkách však platí Labe stále za výjimečnou řeku.

Podle poslední verze červeného seznamu Mezinárodní unie na ochranu přírody (IUCN) je na Zemi ohroženo více než 26 000 druhů organismů.

Pod zkratkou TransParcNet se skrývá sdružení přeshraničních velkoplošných chráněných území (parků), které jsou certifikovány v rámci programu Federace Europarc „Transboundary Parks – Following Natureʼs Design“.