Z naší přírody

Ochrana přírody 5/2020 — 1. 11. 2020 — Z naší přírody — Tištěná verze článku v pdf

Evropská přeshraniční chráněná území: Českosaské Švýcarsko

Autor: Handrij Härtel

IUCN vydala v roce 1996 sborník z příspěvků mezinárodní konference „Biodiversity conservation in Transboundary protected areas in Europe“ (Čeřovský 1996), která se konala ve Chřibské a díky níž byla pozornost mezinárodní ochranářské veřejnosti upoutána také na přeshraniční region Českosaského Švýcarska, na saské straně tehdy již vyhlášeného národního parku, na české straně stále ve stadiu velmi náročných příprav. Živé zkušenosti z této česko-saské spolupráce a z nich vyvozené závěry (Hentschel et Stein 1996) zachycené v tomto sborníku jsou aktuální i dnes (viz box).

V roce 1999 vydalo IUCN ve spolupráci s Federací Europarc stěžejní souhrnnou publikaci „Transboundary protected areas in Europe“ (Brunner 1999), která do značné míry určila základní směry přeshraniční spolupráce v Evropě, její potenciál, ale také zjevné limity. Ideje zde vytčené vedly posléze k vytvoření poměrně robustního systému evaluace, verifikace a certifikace přeshraniční spolupráce, a to na základě detailních kritérií (Basic Standards). Transboundary Parks patří mezi nejúspěšnější programy Federace Europarc, navíc ve světovém měřítku unikátní, takže byl prezentován i během IUCN World Park Congress v Sydney (2014), a to na příkladu Krkonoš a Českosaského Švýcarska (Hošek et al. 2015).

Obr. 1 Území ponechaná samovolnému vývoji v NP České Švýcarsko
a NP Sächsische Schweiz. Vypracoval Oldřich Holešinský

Vzhledem k tomu, že Evropa se skládá z mnoha převážně malých států, přeshraniční spolupráce není jen vítaným benefitem, ale v mnoha případech nezbytnou podmínkou fungování řady chráněných území. V některých případech existence partnerského chráněného území na druhé straně hranice sehrála i zásadní roli pro vyhlášení či posílení stupně ochrany, jako je přehlášení CHKO či její části na národní park: NP Sächsische Schweiz (1990) tak sehrál klíčovou roli pro vyhlášení NP České Švýcarsko (2000), podobně NP Podyjí (1991) pro NP Thaytal (2000) na rakouské straně. 

Obr. 2 Centrální část NP Saské Švýcarsko kolem údolí Großer Zschand.
Foto Václav Sojka

V řadě případů mají přeshraniční chráněná území dlouhou tradici, sahající hluboko před oficiální celoevropské aktivity. za nejstarší se považují Pieniny (1932, Československo/Polsko). V mnohých případech bohužel existují přeshraniční chráněná území pouze na mapě, kdy spolu teritoriálně sousedí, reálná spolupráce však neexistuje, či jen velmi sporadicky. Federací Europarc certifikovaná území tak představují pouze zlomek z celkového počtu přeshraničních území, která jednak splňují poměrně přísná kritéria certifikace a dále je rovněž podmínkou členství ve Federaci Europarc, a pochopitelně i zájem a odhodlání projít procesem evaluace. Je třeba si uvědomit, že přestože kritéria certifikace jsou pro všechny zájemce stejná, podmínky jednotlivých chráněných území pro jejich splnění se mohou diametrálně lišit. Představme si na jedné straně bilaterální národní park Krkonoše/Karkonosze s minimální jazykovou bariérou, dlouhou tradicí spolupráce a s prakticky neexistující hranicí v rámci schengenského prostoru a na straně druhé rozlehlé (1889 km²) trilaterální chráněné území (různých kategorií) Pasvik-Inari na území Norska, Finska a Ruska s velmi málo propustnou hranicí mezi EU a Ruskem a zásadní jazykovou bariérou. Ne nadarmo pracuje přeshraniční spolupráce v tomto území pod mottem „Borders separate – Nature unites!“ Z pravidelných setkání rodiny evropských certifikovaných chráněných území, která si říká TransParcNet, však jednoznačně plyne, že přes všechna úskalí tato spolupráce má zásadní smysl, a to nejen pro přírodu a její ochranu, ale také pro lidi, kteří v ní žijí a pracují. Je to přesně ten typ různosti, který mnohem více obohacuje, než zatěžuje. Příklady dobré praxe z těchto území má za cíl přinést zde zahajovaná série článků.

20 let Národního parku České Švýcarsko, 30 let Národního parku Saské Švýcarsko
Českosaské Švýcarsko není dnes třeba čtenářům explicitně představovat (jaký rozdíl oproti situaci před 20 lety). Základní data o přeshraničním chráněném území uvádí tabulka 1. Jak je z ní patrné, přeshraniční území certifikované v rámci programu „Transboundary Parks“ je zde tvořeno nejen dvěma národními parky, ale též dvěma chráněnými krajinnými oblastmi.

Pokud bychom měli stručně charakterizovat Českosaské Švýcarsko pomocí superlativů a výrazných specifik, pak můžeme uvést například následující:

• jedná se o nejrozsáhlejší pískovcovou skalní oblast v Evropě,
• ze všech pískovcových oblastí české křídové pánve má nejvyšší převýšení (přes 600 m, kontrast Vysokého Sněžníku a hladiny Labe před Pirnou;
• řada druhů zde tak nachází logicky své nejnižší výskyty v rámci celé ČR, a to včetně horských a arkto-alpinských druhů vázaných na vegetační inverzi v hlubokých roklích a soutěskách;
• jedinečné je nejen rozsáhlé kompaktní pískovcové území obou národních parků, ale také evropsky unikátní pískovcový kaňon řeky Labe a v západní části oblasti krajina stolových hor zahrnující Vysoký Sněžník a řadu tabulových hor na saské straně;
• nacházíme zde největší pískovcovou skalní bránu v Evropě (národní přírodní památka Pravčická brána);
  dlouhou historii má i turistické zpřístupnění oblasti, Horský spolek pro České Švýcarsko (Gebirgsverein für die Böhmische Schweiz), založený 1878, je nejstarší organizací tohoto typu na území dnešní ČR;

Během uplynulých let vyšla o Českosaském Švýcarsku řada odborných publikací, z monografií uveďme „Sandstone Landscapes“, hodnotící postavení tohoto území v širším kontextu pískovcových oblastí v Evropě (Härtel et al. 2007), knihu „Pravčická brána“, resp. „Prebischtor“ (Vařilová et Belisová 2010) a zejména nejnovější publikaci „Geologie Českosaského Švýcarska“ (Vařilová 2020).

V tomto roce slaví oba národní parky kulaté výročí: České Švýcarsko 20, Saské Švýcarsko 30 let. K předcházejícímu (15/25) výročí byl publikován bilanční článek v časopise Ochrana přírody (Härtel et al. 2015). Pokud bychom měli shrnout, jakými zásadními změnami prošlo území NP České Švýcarsko a úřad, který jej spravuje (Správa NP), v posledních 5 letech, pak je třeba jmenovat zejména tyto skutečnosti:

(1) Správa NP se v důsledku novely ZOPK jednak stala příspěvkovou organizací (sjednocení ekonomického modelu s ostatními parky ČR) a pak nově vykonává státní správu v ochraně přírody i na území CHKO Labské pískovce (sjednocení modelu s NP a CHKO Šumava), tato změna zajišťuje, že území CHKO bude moci plnohodnotně plnit svou funkci „ochranného pásma“, které není právě vzhledem k existenci CHKO legislativně ukotveno.

(2) Území NP má novou zonaci (viz obr. 3) a má vymezená klidová území (obr. 4).

Obr. 3 Zonace Národního parku České Švýcarsko platná od 1. 1. 2020.
Vypracoval Oldřich Holešinský 

Obr. 4 Klidová území Národního parku České Švýcarsko platná
od 4. 3. 2020. Vypracoval Oldřich Holešinský 

(3) V roce 2018 byla ustanovena Přeshraniční vědecká rada Českosaského Švýcarska, která je poradním, konzultačním a podpůrným orgánem obou správ národních parků v oblasti výzkumu a dokumentace na obou stranách hranice. Její práce se vztahuje na celý region tvořený národními parky České a Saské Švýcarsko a chráněnými krajinnými oblastmi Labské pískovce a Saské Švýcarsko. V radě jsou zastoupeni odborníci z různých oborů a zástupci akademické sféry z české i saské strany.

(4) Fakticky nejdůležitější je však dramatická proměna NP, kterou v současné době prochází v důsledku gradace lýkožrouta smrkového (viz též článek D. Vebrové v tomto čísle). Pro území NP tato proměna mj. znamená, že skokově narůstá území, které bude ponecháno samovolnému vývoji, a v návaznosti na přiléhající území na saské straně s obdobným režimem (Naturzone) tak vzniká přeshraniční centrální území obou národních parků s celkovou rozlohou cca. 10 000 ha (obr. 1), kde bude dominantně převládat přirozená dynamika lesa. I nadále zde však bude probíhat systematická eradikace vybraných invazních druhů (zejména borovice vejmutovky), představující od vzniku NP jeden z hlavních a dlouhodobých cílů managementu NP.

(5) Kromě zásadních změn na ekosystémové úrovni, lze zaznamenat i řadu změn na úrovni druhové, byť tyto nejsou zdaleka tak dramatické. Příklady druhů, které během celých 20 let existence NP České Švýcarsko zaznamenaly výraznější změny, jsou uvedeny v tabulce 2.

Lze shrnout, že příroda obou národních parků prochází v současnosti poměrně dramatickou proměnou, na české straně doprovázené zároveň zásadnímu změnami legislativního rámce. Jsme však pevně přesvědčeni o tom, že z dlouhodobého hlediska se jedná o změny principiálně pozitivní, které vedou k posílení role přírodních procesů a rovněž tak k posunu ve vnímání poslání národního parku jako území, kde má primárně dominovat přírodní dynamika a veřejné využívání národního parku je zaměřeno právě na zážitek z poznávání této dynamiky.

Seznam literatury

Brunner R. (1999): Parks for Life – Transboundary Protected Areas in Europe. EUROPARC and IUCN/WCPA. Austrian Ministry of Environment, Youth and Family Affairs, Vienna, Austria.

Čeřovský J. (ed.) (1996): Biodiversity conservation in transboundary protected areas in Europe. Ecopoint, Prague.

Härtel H., Cílek V., Herben T., Jackson A. et Williams R. (eds.) (2007): Sandstone Landscapes. 441 pp., Academia, Praha.

Härtel H., Benda P., Nagel R. et al. (2015): Patnáct let národního parku České Švýcarsko – čtvrtstoletí národního parku Saské Švýcarsko. Ochrana přírody 70/1: 2-7.

Härtel H., Vebrová D., Benda P., Trýzna M., Blažej L., Marková I., Mareš R. (2020): Národní park se mění aneb 20 let vývoje přírody národního parku. České Švýcarsko – Zpravodaj Správy Národního parku České Švýcarsko 19: 4-7.

Hentschel W. et Stein J. (1996): Experience from the Bohemian-Saxonian Switzerland – Suggestions for a transfrontier cooperation in Europe. In: Čeřovský J. (ed.), Biodiversity conservation in transboundary protected areas in Europe, pp. 39-47. Ecopoint, Prague.

Hošek M., Rothröckl T., Härtel H. et Kašpar J. (2015): Světový kongres chráněných území 2014 – inspirace nejen pro Evropu.- Fórum ochrany přírody 2015/2: 12-14.

Vařilová Z. et Belisová .N (eds) (2010): Das Prebischtor. Das grosse Buch über das grosse Tor. Academia, Praha, České Švýcarsko o. p. s, Krásná Lípa.

Vařilová Z. et Belisová N. (2010): Pravčická brána. Velká kniha o velké bráně. Academia, Praha.

Vařilová Z. (ed) (2020): Geologie Českosaského Švýcarska. Správa Národního parku České Švýcarsko, Muzeum města Ústí nad Labem a Ústecký kraj, Ústí nad Labem a Krásná Lípa.