Václav Cílek

Když v roce 2010 vydával geomorfolog P. Migoň v nakladatelství Springer monografii „Geomorphological landscapes of the World“, tak se mezi krajinami evropského významu objevilo i Českosaské Švýcarsko, a to nejenom pro své krásy, ale i jako místo, kde vznikala významná kontinentální odnož evropského romantismu, jehož druhou tváří je poněkud jinak pojatý romantismus anglický. Pokud se na krajinu České republiky budeme dívat evropskýma očima, tak narazíme jen na několik málo míst a žádné z nich nebude tak malebné a rozsáhlé jako Českosaské (či z pohledu od severu Saskočeské) Švýcarsko.

V srpnu 2020 zemřel ve věku 95 let jeden z nejvýznamnějších českých a slovenských přírodovědců 20. století – Vojen Ložek. Legendou se stal již před desítkami let a dnes bychom jej nejspíš zařadili do kategorie lidí, jací se v této době už nerodí. Je obtížné o něm říct něco nového, protože jeho život a dílo jsou od jeho padesáti let připomínány každých pět let. To, co se změnilo, je perspektiva naší doby. Snad by šlo říct, že dřív jsme se na jeho dílo dívali z perspektivy čtvrtohor, či dokonce holocénu, dnes jej můžeme hodnotit i z hlediska antropocénu.

V posledních letech se stále častěji mluví o „inteligenci stromů”. Botanici toto označení nemají příliš rádi a hájí se tím, že inteligence je vzácná i u lidí, natož u stromů. Jiní badatelé však upozorňují, že v případě stromů se jedná o schopnost vnímat okolní svět, vyhodnocovat jeho proměny a podle shromážděné rodové či individuální zkušenosti volit strategii dalšího růstu. Nejvíc senzorů mají stromy v koříncích a v pupenech, ale zatím není jasné, ve které části stromu se získané informace analyzují. Pokusy ukázaly, že stromy v infračerveném světle „vidí” okolní stromy a reagují nejenom na půdní vlhkost, ale také na řadu prospěšných i jedovatých prvků.

Obyvatelé Evropy jednoho večera roku 1492 neusnuli ve středověku, aby se druhý den probudili do renesance, ale přesto se v měřítku dvou či tří desítek let na rozhraní 15. a 16. století podstatně proměnila síť vztahů k Bohu, společnosti, výrobě, dálkovému obchodu, migraci lidí, rozvoji měst i vnímání krajiny. Tato celková proměna mentalit neprobíhala úplně současně, ale v různých částech Evropy přicházela v rozmezí až 50–70 let, takže vedle sebe dlouhou dobu koexistovaly středověké i novověké postoje.