Z naší přírody

Rozšíření CHKO Kokořínsko o oblast známou jako Máchův kraj je vyústěním několikaleté systematické práce ochrany přírody. Oficiálně by se tak mělo stát během příštího roku. Na mapu chráněných území České republiky přibude přírodovědně cenné území, na němž se v současnosti nachází ptačí oblast Českolipsko – Dokeské pískovce a mokřady a pět evropsky významných lokalit, které jsou součástí soustavy Natura 2000. K rozšíření stávající CHKO je připraveno území o rozloze cca 137 km². Orientačně jej lze vymezit linií mezi sídly Doksy–Jestřebí–Zahrádky–Srní–Zákupy–Hradčany–Kuřívody–Bělá pod Bezdězem–Bezděz, hranice se však až na výjimky vyhýbá zastavěnému území. Návrh zahrnuje i část bývalého vojenského výcvikového prostoru Ralsko.

Druhá největší chráněná krajinná oblast ČR přitahuje jak obdivovatele přírodních a kulturních krás, tak turisty, sportovce, historiky a badatele. Pro každého z nich nabízí něco z nepřeberného bohatství, jež pramení z dlouhé a pestré historie přírody i lidské civilizace. Kraj Přemysla Oráče, J. W. Goetha, E. Filly, ale také českého granátu, nazývaný „Zahradou Čech“, „českou Arkádií“ a ještě na počátku druhé poloviny 19. století „Českým rájem“, se spoustou idylických kopců, luk a lesů má v sobě jedinečné kouzlo a bez nadsázky patří ke klenotům středoevropské krajiny. Současně je také krajem rychle se měnícím pod vlivem průmyslu, zemědělství či dnešní výstavby venkovských a městských sídel, komunikací a dalších objektů.

Skalnatá a osamělá krajina při zemské hranici – říká se jí také České Švýcarsko. Písek, připlavený před osmdesáti miliony let druhohorními řekami do mořské delty a stlačený do mohutné desky tvárné horniny. Do daleka se táhnou rokle a lesy. Ve dne se nad nimi nese jen volání krkavců a černých datlů, za noci je ozařuje pouze měsíc. Je možno jimi bloudit hodiny, dny, týdny, z cesty bolí nohy, desetitisíckrát je nutno překročit padlý kmen. Lze v nich prožít pocit samoty a v naprostém tichu poslouchat padající zrnka písku. Hluboko pod koberci rašeliníku vede cesta z hladce opracovaných pískovcových kvádrů. Dřevěné památky pohltil čas. Znamení vytesaná kdysi lidmi do skal – kříže, nápisy a letopočty – zůstávají. V Českém Švýcarsku je ukryto mnoho zvláštních věcí. (Miloslav Nevrlý)

Romantický kraj vápencových skal a hlubokých lesů mezi Prahou a Berounem, jehož osu tvoří řeka Berounka a výraznou dominantu středověký hrad Karlštejn, byl před čtyřiceti lety vyhlášen chráněnou krajinnou oblastí. Jeho příznačný název Český kras poprvé použil významný badatel z první poloviny 20. století Jaroslav Petrbok, který si na svých cestách po Balkánském poloostrově všiml podobnosti vápencové krajiny v srdci Čech s klasickým středozemním krasem.

Brdská vrchovina je rozsáhlé území podhorského až horského charakteru v jihozápadní části středních Čech. Značná neúživnost geologického podkladu, kamenité půdy a drsné klima vedly k minimálnímu rozšíření až absenci trvalého lidského osídlení a zemědělství. To determinovalo Brdy jako prostor souvislého rozsáhlého lesního celku, který se zachoval ve své celistvosti až do dnešní doby. Brdy jsou hodnotné zejména výskytem horských a podhorských fenoménů, zachovalým hydrickým režimem a díky minimálnímu vlivu lidského osídlení. Na velké rozloze pohoří se nachází vojenský újezd Brdy. V souvislosti s jeho připravovaným zrušením vyvstává otázka další ochrany tohoto cenného území.

„Železné hory jsou geologické smetiště na dvorku Českého masivu.“ (Josef Vachtl)

„Ten, kdo najde dobré koště na jeho uklizení, získá klíč k rozluštění historie Českého masivu.“ (Daniel Smutek)

Charakter jedinečné krajiny Poodří na severní Moravě je určován především řekou Odrou, jejíž početné meandry s navazujícími systémy mrtvých ramen a tůní zde vytvářejí hodnotný mokřadní ekosystém. Struktura krajiny, charakteristická střídáním vodních toků a vodních ploch s menšími celky lesa a s rozsáhlými zemědělsky využívanými pozemky – loukami i ornou půdou s rozptýlenou zelení – byla ovlivněna dlouhodobým působením člověka.

Území Sedmihorského mokřadu leží v nejstarší části CHKO Český ráj. Je pozoruhodným mokřadním biotopem s bohatou druhovou pestrostí, v níž vyniká zejména avifauna; mj. zde hnízdí početná populace modráčka středoevropského (Luscinia svecica cyanecula). Lokalita v údolní nivě říčky Libuňky pod hruboskalským skalním městem o rozloze kolem 25 ha je již pár desítek let ponechána na pospas přírodě a právě díky tomu se stává každým rokem o něco bohatší a podivuhodnější.

Mělké, teplé a čisté moře s korálovými útesy. Tento pohled se otevírá turistům pod hladinou Rudého moře v Egyptě. I takto si lze představit oblast dnešního Moravského krasu před 360 miliony lety. V devonském moři jižně od rovníku se utvářely jeho základy. Desítky milionů let klesaly na dno schránky mořských živočichů, aby se za dlouhé období přetvořily ve vápence, které známe dnes.

Pálava a její okolí představuje romantickou kulturní zemědělskou krajinu, která je od konce doby ledové nepřetržitě ovlivňována člověkem. V rámci českých zemí je skvělou ukázkou ostrovního pohoří uprostřed teplých nížin a to jí dodává naprosto specifický charakter. Pestrou přírodu a harmonickou krajinu doplňují četné historické památky, sahající až do doby lovců mamutů. Systém ochrany požívá již pětatřicet let jako chráněná krajinná oblast Pálava.