Z naší přírody

Jeskyně a některé bizarní skalní tvary jsou na území naší vlasti známé zejména z vápencových krasových oblastí nebo pískovcových skalních měst. Mnohem vzácněji se však vytvořily v některých dalších typech hornin, včetně produktů dávné sopečné činnosti.

25 let existence CHKO Litovelské Pomoraví je důvodem k zamyšlení nad tím, co se v posledních letech podařilo a jaké jsou cíle či úkoly pro nejbližší období. Rozhodně nemůžeme pominout otevření Domu přírody Litovelského Pomoraví v roce 2014. Tato událost svou náročností zásadně ovlivňovala činnost Správy v předchozích letech. Z reakcí veřejnosti, odborné i laické se zdá, že výsledná podoba se zdařila. Z velkých úkolů blízké budoucnosti jistě nelze opomenout ochranu a péči o řeku Moravu. Další etapa výkupu lesa v centrální části CHKO s cílem zajistit prostor pro nové vyhlášení národní přírodní rezervace pak přinese společně s využitím zdrojů OPŽP významný posun v praktické ochraně a péči o tento klenot mezi řekami.

Mohou obývat jezera s vysokým obsahem solí, jsou schopni přežít v horkých pramenech a některým se dokonce výborně daří v asfaltových a ropných jezírkách vzniklých po těžbě ropy. O kom že to je řeč? Všechny druhy obdařené těmito superschopnostmi najdeme v jedné čeledi – břežnicovití (Ephydridae), patřící do řádu dvoukřídlých (Diptera).

Hluboká údolí, skalní soutěsky i členité okraje pískovcových plošin brázdící krajinu NP před námi stále ukrývají množství dosud nezdokumentovaných podzemních prostor. Celá řada abri, skalních převisů, rozsedlinových, puklinových, vrstevních i suťových jeskyní je známá jen těm největším znalcům zdejší přírody. Především díky nim se podařilo několik dalších jeskyní zaevidovat.

Český ráj představuje harmonicky utvářenou krajinu s charakteristickým reliéfem pískovcových skalních měst, prostoupených útvary neovulkanického původu, z nichž dominuje jeden z nejznámějších symbolů české krajiny – dvouvrchol Trosky. Severozápadní okraj chráněné krajinné oblasti lemuje řeka Jizera, která protéká divokými soutěskami, než se její tok uklidní v rovinách Mnichovohradišťska. Nejvyšší vrchol oblasti – 744 m n. m. vysoký Kozákov – je světově proslulým nalezištěm drahokamů (chalcedonů, achátů, jaspisů) a rájem vzduchoplavců.

V České republice se stále nachází řada oblastí, které lze považovat za pravou přírodní divočinu. Řada těchto míst již dlouhou dobu podléhá cílené ochraně, jiná zůstala zachována díky nepřístupnosti v období, kdy rozvoj turismu nabýval na intenzitě. A to je i případ některých částí naší země, které se po druhé světové válce rozkládaly v pásmu železné opony. K nejcennějším z nich patří také pás lužních lesů na soutoku řeky Dyje a Moravy. Velmi estetický krajinný ráz oblasti doplňuje řada výjimečných a specifických prvků, které dokreslují její evropský význam. Jsou to mimo jiné i nevelké ostrůvky lužních pralesů Ranšpurk a Cahnov.

Bohatá krápníková výzdoba, impozantní pohled ze dna propasti Macocha a především podzemní plavba po ponorné řece Punkvě. To vše je součástí prohlídky Punkevních jeskyní, které patří k nejatraktivnějším přírodním cílům České republiky. Podzemní prostory mezi vývěrem Punkvy a Macochou nebyly dlouho známy a historie jejich objevování je mnohostránkovým příběhem nezlomné badatelské vůle. Mnoho desetiletí tak mohou návštěvníci obdivovat krásy podzemí i sílu přírodních živlů, kterým v krasových oblastech vévodí dva: voda a čas.

Loňské třetí číslo Ochrany přírody obsahovalo článek věnovaný rozšíření CHKO Kokořínsko o oblast Dokeska a také text o obtížném návratu vlků do České republiky. Jsem rád, že mohu na tato témata navázat a spojit je do jednoho příspěvku. Na začátku roku 2014 totiž poprvé fotopast zachytila vlka na Dokesku u Břehyňského rybníka v NPR Břehyně-Pecopala, což vyvolalo vcelku oprávněný mediální ohlas. V létě 2014 se podařilo na stejném území potvrdit rozmnožování vlků a odchov jejich mláďat. Ale zpět na začátek.

Zimující netopýři na území České republiky využívají především různých podzemních prostor. Často se jedná o sklepy, štoly, chodby, historická opevnění nebo krasové a nekrasové jeskyně. Nejpočetnější zimoviště nalezneme v krasových jeskyních. Tato skutečnost je dána především velikostí podzemních prostor, teplotními poměry a reliéfem stěn a stropů. Oproti nim jsou nekrasové (pseudokrasové) jeskyně, dalo by se říci, jen „chudé příbuzné“. Přesto i v nekrasových jeskyních jsou na území ČR významná zimoviště. Autoři se aktivně věnují sledování pseudokrasových oblastí, především v oblasti východních Čech, kde se jim podařilo objevit několik nových zimovišť (např. jeskyně Na Svinčici). Své výsledky porovnávají s publikovanými daty o výskytu netopýrů, kterých je však z oblasti pseudokrasových jeskyní poskrovnu. Zde uvádíme zimoviště, která patří k nejzajímavějším z nich.

Horní Labe je na území ČR rozděleno 93 příčnými stavbami na samostatné části s populacemi ryb, které se druhovou pestrostí od sebe příliš neliší. Vyšší druhové zastoupení najdeme spíše v proudivějších úsecích, než ve stagnujícím prostředí jezových zdrží. Výrazně nadějnější pro ichtyofaunu je situace na dolním toku Labe za naší hranicí.