Z naší přírody

Když vznikl 1. ledna 2000 národní park České Švýcarsko a byl na jaře téhož roku slavnostně otevřen, důvod ke slavení byl vlastně dvojí. Nejen že se na mapě České republiky objevil v pořadí již čtvrtý a dlouho očekávaný národní park, ale zároveň vznikl ve střední Evropě další přeshraniční park o celkové rozloze přes 170 km2. Díky mezinárodní spolupráci i s ostatními chráněnými pískovcovými územími, kterou jsme po vzniku NP rozvinuli (Härtel 2007), dnes víme s jistotou, že Českosaské Švýcarsko je nejrozsáhlejší pískovcovou krajinou v celé Evropě, kde existují pouze tři pískovcové NP hlásící se ke kategorii II dle IUCN: Sächsische Schweiz (1990), Góry stołowe (1993) a České Švýcarsko (2000). To je i důvod, proč se dnes již tradiční spolupráce česko-saská rozšířila i na polské Stolové hory. Ale nepředbíhejme.

Propast Macocha je jednou z nejhlubších otevřených propastí v Evropě. V letech 2007–2008 zde Správa jeskyní Moravského krasu zorganizovala výzkum bezobratlých živočichů. Na sběru a zpracování získaného materiálu se podíleli pracovníci Správy jeskyní ČR, Biologického centra AV ČR v Českých Budějovicích, Přírodovědecké fakulty UK v Praze, Muzea Vysočiny Jihlava i mnozí amatérští entomologové.

Chráněná krajinná oblast Blanský les byla vyhlášena v roce 1989 k ochraně zachovaných smíšených lesních porostů, floristicky bohatých lokalit na hadcovém a vápencovém podloží a charakteristického krajinného rázu. Leží na území okresů Český Krumlov, Prachatice a České Budějovice, zahrnuje správní území šestnácti obcí a žije zde kolem deseti tisíc obyvatel. Území je hodnotné po stránce přírodovědecké, což je kromě geologicko‑mineralogické pestrosti dáno mimo jiné i jeho polohou. Blanský les leží ve srážkovém stínu Šumavy, v jehož důsledku je zde kromě menšího množství srážek i teplejší klima.

V téměř absolutní tmě, hluboko v jeskyni, kde ticho přerušoval jen zvuk kapek dopadajících do jezírka, vyrůstal snad tisíce let nevídaný krápník. Nikdo o něm nevěděl a neobdivoval ho. Až najednou se ozval nezvyklý hluk krumpáčů a lopat. Tmou pronikl paprsek světla a zazněly lidské hlasy. Možná to byly hlasy nadšení nad novou prostorou a údivu nad krápníkovou výzdobou, v níž dominoval krápník, který pojmenovali Svícen.

Chráněná krajinná oblast Třeboňsko je širokou veřejností vnímána jako víceméně rovinaté území s rozsáhlými lesy, rašeliništi a množstvím rybníků, které jsou navzájem propojené sítí přirozených i umělých vodních toků. Není však bez zajímavosti i skutečnost, že její součástí je na východě, při hranicích s Rakouskem, úzký výběžek krystalinika, nazývaný Maršovinská pahorkatina.

Rozmanitý podzemní svět pod malebnou Balcarovou skálou u Ostrova u Macochy byl lidem dlouho utajen. Znám byl pouze výrazný vchod s navazující 38 metrů dlouhou slují. Romantické místo v Moravském krasu poprvé na obrazu ztvárnil J. Richter v roce 1820. Skála s temným otvorem a opředená pověstmi byla od poloviny 19. století uváděna v publikacích od různých autorů. Jedním z nich byl i Dr. Jindřich Wankel, který v prostorách vchodu a sluje učinil první archeologické výzkumy. Roku 1869 odkryl pravěké ohniště a kostěný nástroj z období mladšího paleolitu.

V polovině listopadu uplyne 35 let od vyhlášení chráněné krajinné oblasti Třeboňsko. Věkem se řadí mezi střední generaci CHKO a rozlohou mezi ty větší. Má řadu specifických rysů, které výrazně formují její krajinný ráz a které je nutno respektovat i při její správě.

O pískovcových jeskyních Prachovských skal se v Ochraně přírody již psalo (Mlejnek & Ouhrabka 2012). V té době bylo v Prachovských skalách registrováno 57 jeskyní. Do tohoto počtu byly zahrnuty jeskyně historicky evidované (např. Balatka 1984, Vacek 1991, Vítek 1980) i jeskyně ze speleologického průzkumu pracovníků Správy jeskyní ČR z let 2006 a 2007. Speleologický průzkum se v oblasti však nezastavil a jeho výsledkem je registrace dalších objektů.

Osm dlouhých roků trvala cesta přehlášení a podstatného rozšíření chráněné krajinné oblasti Kokořínsko o tzv. Máchův kraj. Přírodovědná charakteristika i historie byly obsahem článku v časopise Ochrana přírody
č.5/2012, ten se však téměř nezabýval „úřední“ stránkou celého procesu. A protože mohu říci, že jsem celou dobu stál přímo v centru dění jako vedoucí Správy CHKO, dovolím si udělat určitou rekapitulaci a podělit se o poznatky ze svého pravděpodobně životního úkolu v ochraně přírody.

Už jste někdy navštívili jeskyně v korálovém útesu nebo alespoň korálový útes? Nemusíte kvůli tomu někam daleko do Tichomoří. Postačí se projít našimi Koněpruskými jeskyněmi a porozhlédnout se i po okolí. Pokud byste se však dokázali i s touto oblastí přenést přibližně o 410 miliónů let zpět, ocitli byste se ve stupni prag spodního devonu starších prvohor někde na jižní polokouli. Ano, na jižní polokouli. 
To není překlep.