Z naší přírody

Již deset let samostatné existence má za sebou Správa jeskyní České republiky. Spravuje čtrnáct veřejnosti zpřístupněných jeskyní a jedno opuštěné důlní dílo s pseudokrasovými jevy. Jeskyně, kterými ročně projde téměř 700 000 návštěvníků, patří k největším našim podzemním systémům a nejvýznamnějším zvláště chráněným částem přírody.

Šedesát let existence chráněného území vybízí k ohlédnutí a také k zamyšlení co dál. Určité právo k ohlédnutí se zpět mi snad dává to, že celých 36 let jsem s prohrami a úspěchy ochrany přírody a krajiny osobně spojen. Vyhlášení Moravského krasu chráněnou krajinnou oblastí již v roce 1956 vnímám jako uznání přírodních kvalit území, současně však i jako důrazný apel na jeho ochranu.

Cílem příspěvku je ukázat na příkladu několika druhů hmyzu, o které Pálava za posledních 40 let přišla, změny, jež postihly celou krajinu, a to nejen na jihu Moravy. A také snahu Správy CHKO Pálava těmto změnám čelit.

Národní park Šumava vznikl na území dříve vyhlášené chráněné krajinné oblasti v porevoluční euforii. Naplnil se tak sen mnoha ochránců a milovníků přírody, sen, který se ještě 3 roky před jeho vyhlášením zdál zcela nesplnitelným…

Harmonická krajina s výrazným reliéfem znělcových a čedičových vrchů v pískovcovém území na severu české křídové pánve, to jsou Lužické hory. Region vyniká vysokou lesnatostí. Mozaiku lesních, lučních a vodních ekosystémů dokresluje typická lidová architektura s početnými soubory severočeských roubených domů, sakrální památky a dochovaná panská sídla.

Vznik chráněné krajinné oblasti České středohoří je spjat s datem 19. 3. 1976. Byl výrazem uznání jedinečnosti krajinného rázu našeho nejrozsáhlejšího neovulkanického pohoří a jeho mimořádných přírodních hodnot, zejména vysoké míry druhové rozmanitosti a již tehdy bohatého zastoupení maloplošných chráněných území. Z dnešních 43 přírodních rezervací a památek jich před rokem 1976 existovalo 30, tedy více než dvě třetiny.

Chráněná krajinná oblast Brdy je poslední zcela nově zřizovanou chráněnou krajinnou oblastí, celkově v České republice 26. v pořadí. Na rozdíl od většiny ostatních CHKO byl vznik vázán na zcela specifickou situaci, a to zrušení vojenského újezdu Brdy o rozloze 260 km². Příprava na zrušení vojenského újezdu probíhala několik let a provázela ji rozsáhlá diskuze mezi politiky, představiteli krajů a obcí i občany. Názory na zrušení vojenského újezdu byly od svého počátku spjaty s otázkami ochrany přírody a krajiny. Dosud existují názory, že nejlepší ochrana přírody zde byla zajištěna vojenským režimem území, a pochybnosti, zda chráněná krajinná oblast je dostatečnou zárukou pro ochranu. Je tedy velkou výzvou pro AOPK ČR, aby na slova těchto pochybovačů nedošlo.

Hrubý Jeseník, nejvyšší horopisný celek na Moravě a ve Slezsku, je právem považován za jedno z nejskalnatějších pohoří na území České republiky. Z horských vrcholků, hřbetů a údolních svahů zde vystupuje bezpočet skalních útvarů, z nichž některé – např. Petrovy kameny, Vozka, Ztracené kameny, Obří skály aj. – patří ke známým a nezřídka pověstmi opředeným dominantám CHKO Jeseníky.

Dne 3. listopadu 2015 uběhlo 35 let od zřízení CHKO Bílé Karpaty. Přestože, nebo právě proto, že byly Bílé Karpaty po staletí kultivovány člověkem, představují mimořádnou oblast s cennými přírodními hodnotami. K Bílým Karpatům je dnes neodmyslitelně přiřazen obraz rozlehlých luk s rozptýlenými solitéry stromů a s bohatým výskytem rostlin. O těchto lučních společenstvech již bylo publikováno mnohé. Lesní společenstva však stojí poněkud v pozadí tohoto pohledu.

Přirozené podzemní prostory v nejrozmanitější podobě – ať už se jedná o krasové či pseudokrasové jeskyně nebo ostatní, většinou člověku nedostupné systémy nacházející se pod povrchem – by se v našich zeměpisných šířkách mohly jevit jako neosídlené prostředí. Opak je ale pravdou – tato velmi specifická stanoviště jsou trvale obývána celou řadou často jedinečných nebo i vzácných druhů bezobratlých živočichů, nebo mohou sloužit jako dočasné úkryty během jejich života. To platí i o suchozemských stejnonožcích, kteří jsou jinak typickými obyvateli opadu a svrchních vrstev půd v nejrůznějších přirozených i člověkem pozměněných stanovištích.