Ochrana přírody 2/2016 — 30. 5. 2016 — Z naší přírody — Tištěná verze článku v pdf

Chráněná krajinná oblast Lužické hory

– čtyřicetiletá

Harmonická krajina s výrazným reliéfem znělcových a čedičových vrchů v pískovcovém území na severu české křídové pánve, to jsou Lužické hory. Region vyniká vysokou lesnatostí. Mozaiku lesních, lučních a vodních ekosystémů dokresluje typická lidová architektura s početnými soubory severočeských roubených domů, sakrální památky a dochovaná panská sídla.

K přírodovědecky nejhodnotnějším částem Lužických hor patří zbytky přirozených lesních porostů ve vrcholových partiích, vlhké horské a podhorské louky s výskytem vzácných druhů rostlin a živočichů, vodní toky se svými nivami a také význačné geomorfologické útvary. K ochraně tohoto přírodního a kulturního bohatsví byla v roce 1976 na ploše 264 km2 vyhlášena chráněná krajinná oblast Lužické hory.

Lužické hory – historie a současnost

Významným obdobím formování současného vzhledu krajiny Lužických hor byly druhohory, kdy se na dně teplého moře vytvořily až 1 km mocné vrstvy písečných sedimentů různé zrnitosti a pevnosti. Ve třetihorách se přidaly horotvorné procesy a vulkanická činnost. Původně kompaktní pískovcová deska byla tlaky pod zemským povrchem rozlámána. Puklinami proniklo žhavé magma až k povrchu a utuhlo ve výlevech, pyroklastech nebo v podpovrchových tělesech jako žíly, pně či kupy. Magma utuhlo v tělesech s deskovitou (znělec), nebo u čedičů s typickou šestibokou strukturou, v podobě sloupků různé velikosti. Tyto sloupky v podobě „kamenných varhan“ jsou k vidění na řadě míst v Lužických horách, nejlépe v lokalitách bývalých lomů, kde je struktura výlevů odkrytá těžbou.

Po ochlazování klimatu od konce třetihor a pozdějším střídáním ledových a meziledových dob ve čtvrtohorách nastala další intenzivní eroze, která snížila zemský povrch na některým místech až o 300 m. Tím bylo odhaleno mnoho původně podpovrchových vulkanických těles, která dnes vytváří typický krajinný ráz Lužických hor. Pískovce, které nebyly v průběhu erozní činnosti trvající miliony let úplně rozrušeny a odneseny, dnes tvoří typické pískovcové skalní útvary v podobě roklí, skalních věží a dalších útvarů. Podél významného geologického zlomu, tzv. Lužické poruchy, došlo k posunu zemských ker, jejich vzájemnému přesmyknutí a vztyčení pískovcových lavic do téměř kolmé polohy. Dobře je to vidět například v blízkosti Jítravy na Kozích hřbetech. Geologická stavba Lužických hor a zejména složení jednotlivých hornin má spolu s klimatem přímý vliv na kvalitu půd a následné botanické složení porostů. Od poslední doby ledové byly téměř celé Lužické hory pokryty hustými smíšenými lesy, kde byl zastoupen především buk, smrk a jedle, spolu s ostatními listnáči. I dnešní lesnatost 66 % je vysoko na průměrem v ČR. Na současné podobě zdejší krajiny se významnou měrou podílel člověk. V okolí Doubice byly nalezeny důkazy osídlení v podobě kamenných nástrojů starých okolo 8 tisíc let, intenzivnější kolonizace začala ve 13. století a zejména pak ve století šestnáctém.

Lesy byly zprvu klučeny zemědělci za účelem získávání půdy pro pole a pastviny. Později, zejména v šestnáctém století, nastal rozvoj sklářství, které je v regionu provozováno dodnes. Dřevo, zejména to nejkvalitnější bukové, bylo využíváno jako zdroj energie pro tavbu skla, z popela byl získáván potaš jako složka sklářského kmene. Rozsáhlé bukové porosty tak byly postupně vytěženy a nahrazeny smrkem, který se pro obnovu a pěstování lesa zdál jednodušší a výhodnější. Zásadním způsobem se tak změnila dřevinná skladba. Bučiny a smíšené porosty se zachovaly zejména na špatně přístupných svazích kopců a zastoupení buku lesního kleslo z 36 % na 14 %, jedle bělokoré z 21 % na 0,2 % a podíl smrku ztepilého vzrostl z původních 19 % na dnešních 58 %. Následkem neuvážených zásahů do přirozené druhové skladby lesa byly kalamity v podobě žíru housenek motýla bekyně mnišky ve smrkových porostech na začátku minulého století. Vzniklé kalamitní holiny osázeli tehdejší lesníci bohužel znovu smrkem a tak zde dnes máme opět rozsáhlé plochy stejnověkých smrkových porostů. Dnešní lesní hospodáři si již zranitelnost těchto monokultur začínají uvědomovat a při obnově lesa uplatňují některé jemnější způsoby obnovy a pestřejší dřevinnou skladbu. Správa CHKO LH spolu s lesníky hledá společnou cestu ke zvýšení stability a pestrosti lesních porostů. Proto se dnes v Lužických horách můžeme setkat s podporou přirozeného zmlazení či dosadbou vzácných a chybějících dřevin, např. jedle bělokoré, jilmu horského, třešně ptačí a jiných. Z ještě vzácnějších můžeme vzpomenout tis červený, který byl dříve běžnou součástí lesních porostů Lužických hor, o čemž svědčí například názvy kopců Velká a Malá Tisová.

Také vývoj zemědělské krajiny nebyl v Lužických horách jednoduchý. Historické snímky nám ukazují mozaiku luk, pastvin a malých políček s pestrou skladbou plodin. Po 2. světové válce po vysídlení původního německého obyvatelstva a následné kolektivizaci zemědělství zde vzniky tři velké státní statky – Cvikov, Hrádek nad Nisou a Rumburk. Drobná políčka byla scelena do obrovských lánů, meze, kamenné snosy a rozptýlená zeleň byly často odstraněny. Rozsáhlé plochy vlhkých luk, pramenišť a mokřadů byly odvodněny a voda byla rychle odváděna z krajiny melioračními kanály a nevhodně upravenými potoky. Když k tomu připočítáme rozsáhlé zornění půdy a pěstování okopanin, obilí a kukuřice v podhorských podmínkách, snadno domyslíme, k jakému snížení rozmanitosti krajiny a druhové pestrosti v důsledku těchto zásahů došlo. Přesto, že se situace po roce 1989 zlepšila, dodnes není stav zemědělství zcela uspokojivý. Většina pozemků je extenzivně „obhospodařována“ kosením s dotační podporou státu. Často nekvalitní travní hmota je z části zkrmena, část však nenajde využití a musí být z pozemků odvezena a zlikvidována. Přesto i dnes najdeme v CHKO Lužické hory dobré hospodáře, kterým stav krajiny není lhostejný a kteří dokážou zemědělsky hospodařit tak, aby trvale udrželi dobrý stav svých pozemků.

Přes všechny zmíněné problémy se v Lužických horách dochovalo mnoho zajímavých a cenných míst s výskytem řady chráněných druhů rostlin a živočichů. V současnosti pozorujeme zlepšování stavu přírodního prostředí, objevují se stále nové lokality s výskytem vzácných a zajímavých druhů. Lužické hory jsou pramennou oblastí, odtéká odsud několik menších toků, z těch známějších je to Svitávka, Kamenice, Chřibská Kamenice a Křinice. Svitávka a Kamenice jsou začleněny do soustavy Natura 2000.

Ochrana přírody v CHKO Lužické hory

Ve výnosu ministerstva kultury České socialistické republiky ze dne 19. 3. 1976 o zřízení chráněné krajinné oblasti Lužické hory je v §1 odst. 2, definováno poslání a předmět ochrany CHKO LH takto:

„Posláním oblasti je ochrana všech hodnot krajiny, jejího vzhledu a typických znaků, přírodních zdrojů a vytváření vyváženého životního prostředí. K typickým znakům krajiny náleží zejména její povrchové utváření včetně vodních toků a ploch, klima krajiny, vegetační kryt a volně žijící živočišstvo, rozvržení a využití lesního a zemědělského půdního fondu a ve vztahu k ní také rozmístění a urbanistická skladba sídlišť, architektonické stavby a místní zástavba lidového rázu.“

Poslání a předmět ochrany chráněné krajinné oblasti Lužické hory se za dobu její existence nezměnily. V CHKO LH jsou vylišeny 4 zóny odstupňované ochrany přírody: I. 6 % území CHKO LH, II. 61 %, III. 30 % a IV. 3 %. V rámci evropské soustavy Natura 2000 bylo na území CHKO LH vymezeno dvanáct evropsky významných lokalit na ploše cca 29 km2. Do severozápadní části CHKO LH zasahuje ptačí oblast Labské pískovce. Do dnešního dne bylo v CHKO Lužické hory vyhlášeno postupně osmnáct maloplošných chráněných území (přírodní památky a přírodní rezervace, z toho dvě v kategorii národní). Maloplošná chráněná území reprezentující nejzachovalejší části CHKO Lužické hory a zaujímají plochu 303,5 ha, tj. přibližně 1,14 % plochy CHKO. Maloplošná chráněná území můžeme pro přehlednost rozdělit na území s převážným výskytem lesních biotopů, luk, vodních a mokřadních biotopů nebo geologických útvarů. Některá z nich krátce představíme.

Nejstarším chráněným územím v CHKO LH je přírodní rezervace (PR) Studený vrch, jehož část je chráněna již od r. 1930. Čedičový vrch pokrývají rozsáhlé smíšené porosty a suťové lesy. Na úbočích se rozkládají rozsáhlá kamenná moře, vzniklá mrazovým zvětráváním. Sutě se svým unikátním mikroklimatem jsou domovem několika pozoruhodných druhů hmyzu, snášejícího extrémní střídání teplot. V okolí Studence se zdržuje také největší část místní populace kamzíka horského, dovezeného před 100 lety do Lužických hor z Alp. V současnosti odhadujeme jejich počet asi na 150 jedinců.

Přírodní památka (PP) Líska je druhým nejstarším chráněným územím v Lužických horách. Je chráněná od roku 1933. Pod starými listnatými porosty charakteru suťových lesů a květnatých bučin najdeme rozsáhlé plochy chráněné mě- síčnice vytrvalé. Ta v polovině května, kdy vrcholí období květu, přiláká stovky návštěvníků. Mimo měsíčnice zde objevíme i áron plamatý a lilii zlatohlavou.

V národní přírodní rezervaci (NPR) Jezevčí vrch je hlavním cílem ochrana smíšeného lesního porostu místy až pralesního charakteru s bohatým bylinným podrostem (území chráněno od r. 1967). Pod vrcholem je rozsáhlý porost měsíčnice vytrvalé a dalších rostlin, jako je například vraní oko čtyřlisté.

Menší, ale o to zajímavější je PR Spravedlnost u Doubice. Na stejnojmenném vrchu najdeme suťové lesy a květnaté bučiny. Vyskytuje se tu silně ohrožená kapradinka skalní, ale také měsíčnice vytrvalá, lilie zlatohlávek a řada dalších chráněných a významných druhů rostlin a živočichů. Pro návštěvníky je PR Spravedlnost zajímavá zejména na jaře pestře kvetoucím bylinným patrem.

PR Klíč u Nového Boru patří mezi nejznámější chráněná území v regionu. Chráníme zde suťová společenstva a jednu z nejvýše položených doubrav v Čechách. Významná je monumentální, téměř kolmá, až 60 m vysoká znělcová stěna. V ní před několika lety po více než 50 letech znovu zahnízdil pár kriticky ohrožených sokolů stěhovavých a každoročně zde vyvádí mláďata. Ve skalních rozsedlinách vysoko nad zemí najdeme rovněž kriticky ohroženou, modře kvetoucí hvězdnici alpskou. Mimo skalní stěny Klíče roste jen na dalších asi pěti místech v ČR.

Nejcennější části vlhkých podhorských luk jsou chráněny v PP Louka u Brodských a PR Marschnerova louka v okolí Chřibské nebo v PP Brazilka u Horní Světlé. Na loukách zde můžeme pozorovat několik druhů chráněných a ohrožených druhů rostlin, zejména orchidejí. V Lužických horách je nejvzácnější orchidej kruštík bahenní, kvete v počtu mnoha desítek exemplářů právě na Marschnerově louce. Tyto louky by se bez každoroční péče v podobě kosení, případně spásání ovcemi neobešly, zarostly by nálety dřevin a postupně by se přeměnily v les.

Mokřady a vodní biotopy jsou chráněny v PP Rašeliniště Mařeničky, kde se v minulém století těžila rašelina a dnes sledujeme postupnou obnovu rašeliniště s jeho typickými obyvateli – vážkami, obojživelníky a dalšími živočichy. Ze zajímavých rostlin zde roste klikva bahenní či masožravá rosnatka okrouhlolistá. Mokřady s rosnatkou nebo vachtou trojlistou najdeme i na jiných místech CHKO Lužické hory, například v přírodní památce s úsměvným pomístním názvem PP U Rozmoklé žáby.

Významné pozůstatky pestré geologické minulosti můžeme vidět mimo jiné v NPP Zlatý vrch a v PP Pustý zámek, kde je lidskou činností odhalena sloupcovitá odlučnost třetihorních vyvřelin. Sloním hřbetům jsou podobná ohlazená pískovcová skalní tělesa v PP Bílé kameny u Jítravy. Známou geologickou lokalitou je i znělcová puklinová jeskyně PP Naděje. Vlivem unikátního mikroklimatu uvnitř jeskyně vytváří jarní voda z tajícího sněhu na promrzlých stěnách působivou ledovou výzdobu, která se zde udržuje po celé jaro.

Na území CHKO Lužické hory je vyhlášeno i 18 památných stromů. Tito jedinci jsou pozoruhodní svým vzrůstem, tvarem či stářím. Asi nejznámější jsou několik set let staré tisy červené v Krompachu, velmi krásná je asi 200 let stará borovice lesní u silnice na východním okraji obce Mařenice.

Tento výčet chráněných a vzácných fenoménů Lužických hor však není zdaleka úplný. Řadu chráněných a vzácných druhů rostlin a živoči- chů i přírodních zajímavostí najdeme i mimo maloplošná chráněná území. Při návštěvě CHKO Lužické hory na vás zapůsobí malebná, členitá krajina s množstvím pozoruhodných geologických a geomorfologických jevů, zachovalé přírodní prostředí s vysokou lesnatostí a výskytem mnoha vzácných a chráněných druhů živočichů a rostlin. Unikátní krajinný ráz dotváří vesnice s dochovanými stavbami lidové architektury a hodnotné části městských sídel. Na zachování těchto kvalit přírodního prostředí i jejich postupném zlepšování má nepochybně zásluhu i čtyřicetiletá práce Správy chráněné krajinné oblasti Lužické hory.

Titulky fotografie článku:

Sloupcová odlučnost čedičových hornin v národní přírodní památce Zlatý vrch.

Foto Tomáš Besta