Z naší přírody

Když jsem před pěti lety na stránkách tohoto časopisu připomínal dvacetiletou historii zákona o ochraně přírody a krajiny, věru jsem netušil, že o pět let později budu mít příležitost se k tématu vrátit. Na jednu stranu jistě radostná událost, zákon trvá dál, na druhou stranu dilema – jak napsat článek, který se nebude opakovat. Nuže nebudu již příliš vzpomínat na okolnosti jeho přijetí ať už odborné, personální, či právní. Ty jsem víceméně jako pamětník a aktér tehdejších dějů popsal před pěti lety. Budu si spíše klást otázky. Například co jsme ze zákona za dobu jeho trvání poztráceli, co naopak získali. Jak se proměnil za dobu své platnosti v podstatných souvislostech. Co aktuálního, z hlediska jeho obsahu, je na obzoru.

Od vzniku CHKO Poodří uplynulo 25 let. Za čtvrtstoletí se leccos změnilo – jednak v území samotném, ale také v podmínkách hospodaření, legislativě, přístupu veřejnosti… O území už také daleko více víme. Postupně se ukázalo, že původně stanovená pravidla pro ochranu území již nevyhovují současným potřebám. Několik posledních let se proto s velkým úsilím pracovalo na přípravě nového výnosu o CHKO. V letošním roce bylo vše dokončeno. Od 1. března byla CHKO Poodří vymezena v nových hranicích, nová je i její zonace.

Mezi lidskými výtvory zdá se umělecké dílo přímo pravzorem záměrné tvorby, říká ve své klasické studii Jan Mukařovský. Ačkoli sám zmiňuje pouze rozdíl mezi tvorbou uměleckou a praktickou, vyvstává zde možnost srovnání záměrného tvoření člověka a přírody. Pro mnohé se zdá jasné, že člověk dokáže tvořit a řídit vše nejlépe. O tom, že se však tvorba člověka dostává s přírodou do stále vážnějšího konfliktu, se lze zejména v posledním desetiletí přesvědčit čím dál častěji.

Moravský kras je naší největší a nejvýznamnější krasovou oblastí. Území tvořené devonskými vápenci prodělalo dlouhodobý geologický vývoj. Je v něm vyvinuto množství povrchových a podzemních jevů, evidována je zde téměř polovina krasových jeskyní z celé České republiky. V posledních staletích vzhled krajiny ovlivňovala činnost člověka. Díky archivu více než sto let starých fotografií můžeme srovnávat, jak se změnila tvář Moravského krasu za toto nepatrné období jeho existence.

Morávka dnes patří k posledním štěrkonosným řekám v předpolí Moravskoslezských Beskyd se zachovalým úsekem tzv. větvícího se říčního vzoru. Tento typ koryta je charakteristický rozdělením proudnice do několika protékaných, dynamicky se vyvíjejících ramen. Na přelomu 19. a 20. století byl tento typ říčních korytv české části Karpat typický pro většinu podhorských úseků i některá širší mezihorská údolní dna. Dlouhodobé působení člověka vyústilo v jejich zásadní přeměnu.

Mnohá místa v naší vlasti jsou jedinečná svým geniem loci, získaným díky významným dějinným událostem či osobnostem, které zde působily a vtiskly jim nezaměnitelnou pečeť. Často jsou tato místa doprovázena i hodnotami památkovými, přírodně krajinářskými, někdy i svéráznou mytickou tajemností. Příkladem takové asociativní kulturní krajiny je chráněná krajinná oblast Blaník. Toto území má úzkou vazbu na duchovní dějiny a je také neodmyslitelně spjato se vznikem moderního českého národa. Lze je tudíž právem zařadit mezi „regiony národní paměti“.

Jeskyně – cenné a chráněné přírodní památky – jsou jedním z nejdůležitějších míst pro zimní hibernaci letounů, tedy u nás netopýrů a vrápenců. Podzemní prostory se stálou roční teplotou kolem osmi stupňů a vysokou vzdušnou vlhkostí umožňují překonat těmto zajímavým nočním živočichům pro ně nepříznivé roční období s nedostatkem potravy. Střídání letních stanovišť, převážně na půdách budov, a zimních stanovišť v podzemních prostorách, patří k základním a nutným podmínkám pro jejich přežití a úspěšnou reprodukci v našem klimatickém pásmu.

Snaha českých přírodovědců a ochránců přírody o ochranu unikátního dyjského údolí, kterou podpořili i obyvatelé rakouského příhraničí, nakonec vyústila ve vyhlášení Národního parku Podyjí. Stalo se tak již před pětadvaceti lety. Péče o území přinesla v řadě oblastí své plody, odhalila však i mnohé nové výzvy.

Nad obcí Klentnice se vypíná do výšky 458  m n. m. Tabulová (nebo také Stolová) hora. Slovo „hora“ možná zní v tomto případě trochu nadneseně. V jinak ploché krajině jižní Moravy však může i takový kopeček vypadat impozantně. Tabulová je součástí pásu vápencových skal, který se táhne od Pavlova až do Rakouska a vyznívá doztracena před Vídní.

Broumovsko nebo lépe řečeno Broumovská kotlina – poněkud zapomenutý kraj v severovýchodním cípu Čech. Kraj fascinující přírody a jedinečných labyrintů pískovcových skalních měst, kraj unikátních barokních kostelů, zachovalých údolních lánových vsí vzniklých během středověké velké kolonizace, skládajících se z velkolepých klasicistních dvorcových statků. Kraj znamenitých lidových kameníků a osmisetleté benediktinské historie – to vše je Broumovsko.