Podrobné vyhledávání v článcích

Kritici – zejména ti mladší, podle nichž ochrana přírody u nás po většinu druhé poloviny minulého století nestála za nic – by asi byli překvapeni čilým děním šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých let v jihočeském okrese, na jehož hranicích příchozí vítala u silnice tabulka státní ochrany přírody se znakem stylizované dřípatky. V okrese Prachatice totiž působila silná trojka: okresní konzervátor státní ochrany přírody Vratislav Francl, zakladatel prachatické stanice mladých ochránců přírody (s první československou školní přírodní rezervací) Aleš Záveský a okresní inspektor státní ochrany přírody Bohuslav Nauš. Ti první dva už jsou v opravdu báječné přírodě rajské (kam byli za své zásluhy určitě povoláni), Bohuslavu Naušovi jsme mohli loni na Štědrý den blahopřát k 80. narozeninám a se zpožděním tak činíme i dnes v časopise české státní ochrany přírody.

Žádný milovník přírody, který zavítá do subtropického jihozápadního Španělska, si jistě nenechá ujít návštěvu proslulého Národního parku Doñana. Chráněné území vyhlášené v roce 1969 leží v ústí řeky Guadalquivir do moře a zabírá 543 km². Oblast dostala jméno po vévodkyni doně Aně de Silva y Mendoza. Výstřední aristokratka v deltě řeky zbudovala sídlo připomínající spíše poustevnu než přepychový palác. Národní park nevděčí za svůj vznik předvídavosti státních úřadů, ale mezinárodní nevládní organizaci. Dnešní Světový fond na ochranu přírody (WWF International) totiž ještě jako nadace IUCN – Mezinárodní unie na ochranu přírody vykoupil v roce 1963 od soukromých majitelů část zdejších bažin.

V souladu s Optimalizací národních dotačních programů pro ochranu přírody a krajiny, která byla schválena v polovině roku 2008 poradou vedení Ministerstva životního prostředí (více v článku Budoucnost dotačních programů, Ochrana přírody č. 2/2009) byly v roce 2009 zrušeny dva národní dotační programy – Program péče o urbanizované prostředí a Program stabilizace lesa Jizerských horách a na Ještědu.

Rovnokřídlí (kobylky a sarančata) jsou spolu s motýly nejnápadnějšími bezobratlými obyvateli českých luk. V této skupině hmyzu většina druhů obývá otevřené biotopy, nejčastěji právě nejrůznější typy luk, a jejich stridulace je zvláště v letních měsících všudypřítomná. Vedle běžně rozšířených a hojných druhů se u nás vyskytují také druhy vzácné a ohrožené. Jedním z nejpozoruhodnějších je kobylka zavalitá (Polysarcus denticauda).

Za vážkami bychom se nejspíše vypravili k rybníku, řece nebo na rašeliniště. Málokoho by však napadlo hledat je u melioračního kanálu, který je jediným zpestřením stovek hektarů intenzivně obhospodařovaných lánů polí, nebo u opevněného odvodňovacího kanálu na rekultivované výsypce. I tady však žijí vážky, dokonce jeden z našich naturových druhů – šidélko ozdobné (Coenagrion ornatum).

Základní poslání Národního parku (NP) České Švýcarsko je dáno zákonem č. 161/1999. Pro nastavení správného systému managementových opatření, která povedou k naplnění cílů stanovených plánem péče, je důležité systematické monitorování jevů ve všech zájmových oblastech. Dlužno podotknout, že před samotným vznikem národního parku a v jeho počátcích nebylo získávání dat zcela systematické a důsledné.

Po staletí se ze svahů Bílých Karpat v období senoseče linuly táhlé tóny koseckých písní, kterými si zdejší lidé zpříjemňovali sklizeň tisíců hektarů luk – polokulturních luk, jež byly neodlučně spjaty s jejich životem. Bez lidí by zde nebyly louky a bez luk by zdejší usedlíci stěží měli dostatek obživy. Málokterá krajina odráží soužití člověka s přírodou tak výmluvně – druhově pestré louky s roztroušenými solitérními stromy a prameništi se střídají s háji, pastvinami, políčky a sady s množstvím starých a často místních odrůd jabloní, hrušní či slivoní. Symboly zdejší přírody – pestrobarevné květy – najdeme nejen na krojích, ale také jako ornamenty na různých stavbách a užitných předmětech. Dodnes se zde rovněž setkáváme s živou tradicí oslav různých svátků (např. fašank, Velikonoce, hody), při kterých se dostávají ke slovu lidové kroje, písně a tance, v jejichž nepřeberném bohatství jako by se odrážela také pestrost okolní přírody.