Výzkum a dokumentace

Ochrana přírody 2/2010 — 20. 4. 2010 — Výzkum a dokumentace — Tištěná verze článku v pdf

Šidélko ozdobné

překvapení z výsypky

autoři: Martin Waldhauser, Michal Mikát

Šidélko ozdobné je východomediteránním druhem a zasahuje ostrůvkovitým výskytem do střední Evropy (Askew 1988, Dijkstra & Lewington 2006). Tento druh je na rozdíl od drtivé většiny ostatních našich šidélek vyhledávajících stojaté vody vázaný na menší, pomalu tekoucí toky. Podobá se ostatním šidélkům, samci jsou modročerně zbarvení s odlišnostmi ve tvaru skvrn, samičky jsou na rozdíl od zeleně zbarvených samiček jiných druhů šidélek výrazněji modré.

Historie nálezů

Výskyt v České republice byl znám jen z velmi omezeného počtu lokalit, zejména na základě historických nálezů. V Čechách byl druh zjištěn před více než sto lety v okolí Mladé Vožice a Písku (Krejčí 1890), na Moravě byl nalezen v Brně-Černovicích (Czizek 1901). Nálezy z Přerovska (Slavíček 1930) a Osoblažska (Teyrovský 1965) nejsou lokalizovatelné ani s přesností faunistického čtverce. Poté byl druh považován za nezvěstný, a to i v době, kdy začaly přípravy s vyhlašováním soustavy Natura 2000.

Tak jako u mnoha jiných zoologických objevů i v případě šidélka ozdobného sehrála svou roli náhoda. V roce 2001 byl druh zjištěn v přírodní památce Na Plachtě na okraji Hradce Králové. Jelikož se zde nevyskytují odpovídající biotopy, bylo evidentní, že sem jedinec zalétnul z nepříliš vzdáleného okolí. Při cílených průzkumech byl druh zaznamenán v letech 2003–2007 na Piletickém potoce a jeho přítocích severně od Hradce Králové (Mikát & Číp 2004; Mocek, Mikát & Číp 2006, Dolný et al. 2007). K dalšímu rozšíření znalostí opět přispěla náhoda – v roce 2009 na Radovesické výsypce u Bíliny bylo při mapování jiného naturového druhu šídlatky kroužkované (Sympecma paedisca) nutno dojít k vytipované vodní ploše podél „nevzhledného“ odvodňovacího kanálu (opevněného gabiony, s jemným jílovitým bahnem) na jižním úbočí čerstvě zrekultivované výsypky. Právě na tomto kanálu bylo zjištěno šidélko ozdobné v početné populaci. V průběhu roku 2009 bylo zjištěno na dalších 25 lokalitách ve 13 faunistických čtvercích na přítocích Bíliny, Ohře a Labe v severozápadních a středních Čechách, ale také na dalších tocích východních Čech (Waldhauser & Mikát 2010).

Je zjevné, že šidélko ozdobné v České republice dlouho unikalo pozornosti výzkumníků. Nejpravděpodobnějším důvodem je to, že preferuje biotopy, které nejsou dostatečně atraktivní z hlediska zažitého ochranářského a výzkumnického vnímání přírody. Důvodem může být i nenápadnost druhu a podobnost s dalšími druhy šidélek. Pravděpodobně lze předpokládat i další oblasti výskytu šidélka ozdobného v ČR.

V okolních zemích se vyskytuje vzácně v Sasku (Brockhaus & Fischer 2005, Schmidt et al. 2008), Bavorsku (Kuhn & Burbach 1998), Rakousku (Raab et al. 2006). Dále je výskyt tohoto druhu udáván z jihozápadního Polska (Borkowski 1999) a z jižní poloviny Slovenska včetně příhraničních oblastí (Šácha et al. 2009).

Tandem Coenagrion ornatum; Doksany, potok Čepel, 25. 06. 2009

Foto: M. Waldhauser

Charakteristika lokalit s výskytem šidélka ozdobného

Lokality s výskytem šidélka ozdobného se nacházejí v bezlesé krajině. Jde o krajinu zemědělskou, případně o krajinu pozměněnou hornickou činností (výsypky, přeložky vodních toků na okrajích dobývacích prostorů). Naprostá většina lokalit leží v nadmořské výšce do 280 m. Nejvýše položenou lokalitou je Radovesická výsypka (380 m n. m.) na severním úbočí Českého středohoří. Z nadmořské výšky nad 400 m je znám výskyt v ČR jen na základě historických údajů (Krejčí 1890).

Druh obývá především horní toky potoků, příkopy, meliorační kanály, přítoky nebo výpusti z rybníků. Šířka toku se pohybuje nejčastěji od 30 cm do 1 metru, hloubka 10–30 cm. V nejsušších obdobích roku zůstávají na některých lokalitách jen jednotlivé louže ve vyschlém korytě. Nejširším vodním tokem (3 metry) se zaznamenaným výskytem je říčka Srpina východně od Mostu. Stanoviště nejsou zastíněna dřevinnou, keřovitou ani souvislou vysokou bylinnou vegetací (rákosem). Typickým substrátem dna jsou jemné jílovité sedimenty, jen výjimečně písek (Hlavenský potok západně od Brandýsa nad Labem), pH vody se podle naměřených nebo jinak dostupných údajů pohybuje v rozmezí 7,6–8,6. Rychlost proudu je nízká, do 10 cm/s.

Šidélko ozdobné preferuje úseky toků s pestřejší litorální vegetací, s rostlinnými druhy, jako je např. zevar vzpřímený(Sparganium erectum), rozrazil potoční(Veronica becabunga), významná je přítomnost submerzní vegetace (vegetace zcela ponořená pod vodou), např. rdest kadeřavý(Potamogeton crispus). V těchto úsecích bylo šidélko pozorováno ve větší početnosti (na Srpině až 100 jedinců na 100 m toku) a bylo zde zaznamenáno páření a kladení vajíček. Vazba na zachovalé úseky toku ale zřejmě není striktní, druh se v menší míře (jednalo se spíše o jednotlivé nálezy samců) vyskytoval i na degradovaných lokalitách s dominantní chrasticí rákosovitou (Phalaris arundinacea)a kopřivou dvoudomou (Urtica dioica), nebo naopak v téměř holém opevněném korytě Rosovky na návsi obce Lkáň. V úsecích nejvíce degradovaných, zarostlých souvislými porosty rákosu,šidélko ozdobné nebylo zaznamenáno. Zarůstání toku rákosem je pro něj zřejmě výrazně horší než zarůstání jinými vysokými rostlinami, např. chrasticí rákosovitou (Phalaris arundinacea), zblochanem vodním (Glyceria maxima). Podobné postřehy – negativní vliv zarůstání toků – uvádí Schmidt et al. (2008) i ze sousedního Saska.

Biotop šidélka ozdobného:

Srpina pod mostem na silnici Hošnice–Strupčice,

nejpočetnější zjištěná populace, 13. 06. 2009

Foto: M. Waldhauser

Na lokalitách s výskytem šidélka ozdobného se obvykle vyskytuje málo dalších druhů vážek; šidélko ozdobné je často na lokalitě dominantním nebo jediným druhem vážky. Spolu s ním byly nejčastěji nalézány motýlice obecná (Calopteryx virgo), šidélko ruměnné (Pyrrhosoma nymphula), šidélko páskované (Coenagrion puella)ašidélko brvonohé (Platycnemis pennipes), méně často i jiné druhy.

Ohrožení a ochrana

Podle červeného seznamu vážek ČR (Hanel et al. 2005) i podle Dolného et al. (2007) je druh hodnocen jako kriticky ohrožený; hodnocení je založeno na základě výskytu známého před rokem 2009. V rámci Evropy je to druh ubývající, především z důvodu úbytku vhodných biotopů (Sahlén et al. 2004). Je zařazen do přílohy II Směrnice EU o stanovištích soustavy Natura 2000, tedy do skupiny druhů, které jsou členské státy povinny dostatečně chránit vyhlášením chráněných území. Pro šidélko ozdobné je vyhlášena jediná evropsky významná lokalita – Piletický a Librantický potok severně od Hradce Králové.

Na základě terénních pozorování lze jako největší nebezpečí označit degradaci biotopu zarůstáním vodního toku chrasticí a hlavně rákosem, popř. invazními neofyty a dřevinami v důsledku eutrofizace prostředí. Rizika představují úpravy vodních toků, opevňování koryta, čištění koryta spojené s výraznou změnou vegetace a hydrologických poměrů.

Výskyt šidélka ozdobného v ČR; faunistické čtverce s výskytem šidélka ozdobného

Základem účinné ochrany musí být podrobné zmapování výskytu. Na perspektivních úsecích lze uvažovat o managementových opatřeních podporujících populace. Jde zejména o zamezení výsadby stromů na březích, případně o vyřezání stromů na březích rostoucích a o mozaikovité sekání vegetace v korytě potoka (zmenší se pokryvnost méně vhodné vegetace a umožní střídání hustší a méně husté vegetace – šidélko preferuje právě středně zarosté úseky toků). Z dlouhodobého hlediska by bylo vhodné omezit eutrofizaci toků, např. přeměněním polí v blízkosti toku na travní porosty. Podrobněji navrhovaná managementová opatření shrnuje Mikát (2009).

M. Waldhauser pracuje na Správě CHKO Lužické hory

M. Mikát studuje na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy

LITERATURA

Askew R. R. (1988): The Dragonflies of Europe. Harley Books, England. – Borkowski A. (1999): Ważki (Odonata) byłego województwa jeleniogórskiego z uwagami do aktualnego stanu badań, zagrożeń oraz potrzeb ochrony. Przyroda Sudetów Zachodnich, Jelenia Góra, 2: 37-56. – Czikek K. (1901): Systematisches Verzeichnis der in der Umgebung von Brünn vorkomenden Libellen III. Bericht u. Abhhandl. d. Club f. Naturkunde f. d. Jahr 1900–1901, Brünn, 43-44. – Dijkstra K.-D. B. & Lewington R. (2006): Field guide to the dragonflies of Britain and Europe including western Turkey and north-western Africa. British Wildlife Publishing, Milton on Stour. – Dolný A., Bárta D., Holuša O., Waldhauser M. & Hanel L. (2007): Vážky České republiky: Ekologie, ochrana a rozšíření. The Dragonflies of the Czech Republic: Ecology, Conservation and Distribution. Vlašim: Český svaz ochránců přírody, 678 pp. – Hanel L., Dolný A., Zelený J. (2005). Odonata (Vážky), 125-127 in: Farkač J., Král D. & Škorpík M. (eds.): Červený seznam ohrožených druhů České Republiky. Bezobratlí. Red list of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates, 2005 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha; 760 pp. – Krejčí A. (1890): Šídla a vážky (Odonata) země české. Vesmír, 19: 31-33, 54-56, 78, 102-103, 126-127, 134-136, 158-160, 206-207, 234-236, 255-256. – Kuhn K. & Burbach K. (eds.) (1998): Libellen in Bayern. Ulmer, Stuttgart. – Raab R., Chovanec A. & Pennerstorfer J. (2006): Libellen Österreichs. Umweltbundesamt, Springer Verlag, Wien/New York. – Mikát M. & Číp D. (2004): Nové nálezy šidélka ozdobného – Coenagrion ornatum(Selys, 1850) (Odonata, Coenagrionidae) z České republiky. [New records of dragonfly Coenagrion ornatum(SELYS, 1850) (Odonata, Coenagrionidae) from the Czech Republic. in Czech, English Abstract] Acta Musei Reginaehradecensis s. A., 30:43-44. – Mikát M. (2009): Výzkumná zpráva – ověření výskytu a monitoring populací vážek významných z hlediska Evropského společenství. Piletický potok a jeho přítoky – Coenagrion ornatum. Ms., nepublikováno. Deponováno: AOPK ČR Praha. – Mocek B., Mikát M. & Číp D. (2006): Významné a zajímavé nálezy vážek (Insecta, Odonata) z regionu východních Čech. [Significant and interesting findings of dragonflies (Insecta, Odonata) in East Bohemian Region (Czech Republic). In Czech, English summary] Vážky 2005. Sborník referátů VIII. celostátního semináře ve Ždárských vrších. ZO ČSOP Vlašim, 2006: 15-48. – Sahlén G., Bernard R., Cordero - Rivera A., Ketelaar R. & Suhling F., (2004): Critical species of Odonata in Europe. International Journal of Odonatology 7 (2) 2004: 385-398. – Schmidt Ch., Hachmoeller B. & Kuehfuss M. (2008): Coenagrion ornatumSelys, 1850 (Odonata: Zygoptera: Coenagrionidae) im Landschaftsschutzgebiet “Nassau” bei Meissen/Sachsen. [Coenagrion ornatumSelys, 1850 (Odonata: Zygoptera: Coenagrionidae) in the landscape protection area Nassau near Meissen, Saxony. In german, english abstract] Faunistische-Abhandlungen-Dresden. 2008; 26:119-135. – Slavíček J. (1930): Mřížokřídlí, síťokřídlí – Pseudoneuroptera, Odonata, In: Vlastivěda střední a severní Moravy. Uspořádali N. Černý a R. Pelíšek, Kroměříž. Vlastivěda župy olomoucké, D 1:365-367. – Šácha D., David S., Bulánková E., Jakab I. & Konvit I. (2007): Vážky Slovenskej republiky. (http://www.vazky.sk, 12. október 2009). – Teyrovský V. (1965): Studie vážek Osoblažska. (Studien der Libellenfauna des Gebietes von Osoblaha). In Referáty entomol. symposia 22-24. IX. 1964 u příležitosti 150 let Slezského muzea v Opavě. Slezské muzeum v Opavě: 259-284. – WALDHAUSER M. & MIKÁT M. (2010): New records of Coenagrion ornatum (Sélys, 1850) (Odonata, Coenagrionidae) in the Czech Republic. Libellula (in print).