Podrobné vyhledávání v článcích

Rod vrba (Salixsp.; čeleď Salicaceae) není v České republice mezi ochranáři a botaniky příliš oblíben pro svou taxonomickou a determinační obtížnost. K určitým výjimkám mohou patřit „horské“ druhy vrb ČR, které se téměř všechny vyznačují relativně snadným způsobem určování (částečně také již pouze podle lokality). Tyto druhy jsou svým nevelkým vzrůstem poměrně estetické a nezřídka jsou vyhledávány i do soukromých alpín a zahrad. Přesto většina z nich patří k silně nebo kriticky ohroženým druhům rostlin a zasluhují si proto pozornost jak ochránců přírody, tak vědeckých pracovníků.

Početnost ptáků hnízdících v dutinách omezuje kromě množství a dostupnosti potravy také nabídka hnízdních příležitostí (Newton 1998). Dlouhodobý nedostatek přirozených hnízdišť v zemědělsky využívané krajině a v běžným způsobem obhospodařovaných lesích, tedy v prostředí s poměrně dobrou nabídkou potravy, může v některých oblastech limitovat abundanci i zcela běžných ptačích druhů.

Lejsek bělokrký (Ficedula albicollis) patří k typickým ptačím druhům lužních lesů Litovelského Pomoraví.

Bobr evropský(Castor fiber, Linnaeus, 1758) – původně se vyskytoval v lesích téměř celé Eurasie, do konce 19. století však byl vyhuben v drtivé části Evropy a do 20. století se zde udržel jen v několika málo ostrůvkovitě rozmístěných populacích. V českých zemích byli bobři vyhlazeni prakticky již v polovině 18. století, a i když se poté konaly pokusy s odchovem bobrů v zajetí a jejich návratem do volné přírody, neměly dlouhého trvání (ve druhé polovině 19. století byli u nás bobři znovu vybiti). Do České republiky se vrátili na přelomu 80. a 90. let 20. století, a to díky záchranným programům, v rámci nichž probíhalo vysazování bobrů z posledních zbytkových populací do vhodných biotopů u nás (např. Litovelské Pomoraví) i v jiných státech Evropy (např. Rakousko).

Zvláštností je velké množství plaveného dřeva, a to i velkých kmenů vytvářejících v toku často výrazné akumulace. Zkušenosti z řady každoročních menších či větších povodní ukazují, že v přirozeném toku nemusí znamenat nebezpečí pro níže položené stavby typu mostů či jezů. Síla proudu povodňové vody je v lužním lese eliminována možností rozlivu. Naopak kmeny stromů ve vodě významně ovlivňují reliéf dna a boční či hloubkovou erozi.

Liberecký kraj– Lokální extrémní srážky počátkem srpna 2010 způsobily v Libereckém kraji povodně s velkými škodami především v severním podhůří Jizerských hor. Těžce postižena byla města Frýdlant a Raspenava a další obce ležící dále po toku Smědé. Mnozí obyvatelé těchto obcí trpce sledovali, jak rozvodněný tok ničí jejich majetek, často v těsné blízkosti zregulovaného toku, a mnozí budou muset řešit zásadní otázku, zda by v těchto nivách měly být obnoveny poškozené či zničené stavby.