Podrobné vyhledávání v článcích

Užovka stromová (Zamenis longissimus) je naším nejvzácnějším hadem. Podle vyhlášky č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb., patří v ČR mezi kriticky ohrožené druhy a je chráněna i v rámci evropské legislativy; to je i jeden z důvodů, proč byl pro ni v roce 2008 Ministerstvem životního prostředí (MŽP) přijat celorepublikový záchranný program. Tímto článkem bychom vám chtěli podrobněji představit užovku stromovou, přiblížit zmíněný záchranný program (dále jen ZP) a podat informace o jeho dosavadní realizaci.

Národní park (NP) České Švýcarsko je územím s vysokou lesnatostí (96 %) a minimem sídelních útvarů. Většina lesních porostů na území NP byla v minulosti založena jako lesy hospodářské za účelem zisku dřevní hmoty. Způsob a intenzita současného lesnického managementu je reakcí na aktuální stav lesa, který je do značné míry výsledkem zalesnění rozsáhlých kalamitních ploch vzniklých v 1. polovině 20. století a následného hospodaření.

Chráněná krajinná oblast Blanský les (CHKO) byla vyhlášena v roce 1989 k ochraně zachovaných smíšených lesních porostů, floristicky bohatých lokalit na hadcovém a vápencovém podloží a charakteristického krajinného rázu. Leží v Jihočeském kraji na území okresů Český Krumlov, Prachatice a České Budějovice. Celé území je hodnotné po stránce přírodovědecké, což je kromě geologicko-mineralogické pestrosti území dáno mj. i jeho polohou.

Pro ochranu přírodního prostředí, ekologické stability krajiny a uchování biodiverzity je obecně důležité vytvářet chráněná území jakékoliv kategorie a velikosti. Protože některé fenomény, druhy a procesy se prostě nedají na malých ploškách dlouhodobě uchránit, hrají obzvláště významnou roli tzv. velkoplošná chráněná území, v České republice chráněné krajinné oblasti a národní parky.

Přírodní rezervace Vysoká Bětachrání zachovalé porosty suťových smíšených lesů a květnatých bučin, staré 110–130 let. Ve východní části rezervace je terén charakteristický skalními výchozy, sutí a balvany, v porostech místy leží velké množství padlých kmenů. Dominantní zastoupení má buk lesní, v menší míře se uplatňují javor klen, javor mléč, smrk ztepilý, lípa srdčitá a jilm horský. Převažujícím typem vegetace jsou bučiny s kyčelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli-Fagetum) a společenstva suťových lesů (Tilio-Acerion, Lunario-Aceretum). Významný je rovněž výskyt cenných druhů fauny, především měkkýšů, brouků, lesních ptáků a také savců. Žijí zde např. vzácný střevlík nepravidelný (Carabus irregularis), holub doupňák (Columba oenas), kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), netopýr velký (Myotis myotis) a vzácně se zde objevuje také rys ostrovid (Lynx lynx).“

Okáč kluběnkový (Erebia aethiops)je palearktický druh, rozšířený od Skotska a Francie přes střední, východní Evropu a Balkánský poloostrov až po Altaj a Zabajkalsko. V České republice dříve plošně rozšířený okáč patří mezi šest českých zástupců převážně horského rodu Erebia. Vyskytuje se na suchých, teplých, křovinatých stráních a okrajích světlých lesů pahorkatin. Dnes je v Červeném seznamu bezobratlých České republiky řazen mezi ohrožené druhy. Okáč kluběnkový prakticky vymizel v západních, ve většině východních a severních Čech a na Moravě, dosud se ještě vyskytuje ve středních a jižních Čechách. V CHKO Blanský les má rozsáhlou populaci, která se nalézá v oblasti Českokrumlovských vápenců, Holubovských hadců a navazuje na údolí Vltavy. Při autekologické studii tohoto druhu bylo v širším okolí Vyšenských kopců zjištěno přibližně 1 500 jedinců. Motýl poletuje ve vrcholném létě, housenka se vyvíjí na travách, např. na válečce prapořité. Dospělci sají nektar především na chrastavcích, chrpách, dobromyslech a černýších. Okáč kluběnkový je vázán na pestrou mozaiku drobných extenzivních louček, pastvin, remízků, lesíků a keřů. Je klasickým deštníkovým druhem, kdy při zajištění správného managementu lze současně ochránit celou řadu dalších ohrožených druhů hmyzu.

Národní park Banff se nachází v kanadské provincii Alberta uprostřed Skalistých hor. Toto rozsáhlé pohoří prochází Kanadou v poměrně úzkém pásu po celé její délce od severu k jihu, zejména územím provincie Britská Kolumbie, jež s Albertou přímo sousedí. Zatímco v severněji položených oblastech Skalistých hor nás naprosto uchvátí rozlehlost, opuštěnost a divokost pohoří, zde se k tomu všemu přidává ještě impozantnost čarokrásně vyhlížejících horských hřebenů. Jedná se o místo, kde se na relativně malém území nahromadilo hned několik národních parků ležících v těsné blízkosti (Kootenay, Yoho a Jasper) a není divu, že patří mezi nejnavštěvovanější oblast západní Kanady.

Pilíře spolupráce

Českosaské Švýcarsko představuje oblast s dlouhou tradicí nejen v ochraně přírody, ale i v oblasti mezinárodní spolupráce týkající se ochrany přírody. Tato spolupráce stojí na několika pilířích.

Příběh Krušných hor, které se zdvihají na severozápadní hranici Čech v délce 130 km, je historií dobývání a osídlování, střídající se s opouštěním a zarůstáním. V historii Krušných hor není stabilních období, stejně jako je zde vzácné stálé počasí.