Podrobné vyhledávání v článcích

Ministr zemědělství Zdeněk Nekula a ministryně životního prostředí Anna Hubáčková prohlubují spolupráci na ekologických tématech. Protierozní vyhláška a náhrady újmy za zemědělské hospodaření byly hlavními tématy nedávné společné porady vedení obou resortů.

Zdomácnění některých volně žijících živočichů představuje významný mezník nejen v dějinách lidské civilizace, ale také v evoluci. V postupném cílevědomém přetváření volně žijících zvířat v domestikovaná se uplatňuje záměrné šlechtění pro získání znaků vhodných pro chov nahrazující přirozený výběr. Zdomácnění živočichové se proto geneticky, morfologicky, fyziologicky a chováním odlišují od svých předků žijících ve volné přírodě. Zdomácnění spíše než jednostranné podmanění představuje koevolučně vzájemně výhodný vztah mezi domestikujícím člověkem a zdomácňovaným druhem (ZIMA 2019, AHMAD et al. 2020, FRANTZ et al. 2020, CUCCHI & ARBUCLE 2021, ROBOVSKÝ 2021).

V dobách Gorbačovovy perestrojky se tradovalo, že již nestačí znát nové myšlení. Je nezbytné vědět, které z nových myšlení je nejnovější. V souvislosti se syndemií nemoci covid-19 se opět při nejrůznějších příležitostech hovoří o budoucím směřování celé lidské civilizace. Padají závažná slova o její nezbytné klíčové a mnohostranné transformaci, která by se týkala zásadní reorganizace, zahrnující techniku, hospodářství i lidskou společnost včetně základních idejí, vzorců myšlení, cílů a hodnot.

V roce 1977 absolvoval fytotechnický obor na Vysoké škole zemědělské v Praze a nastoupil na tehdejší Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje, kde (zjednodušeně řečeno) pracuje dodnes a se 45 lety zaměstnání je asi v AOPK ČR rekordmanem. Původní organizace byla včleněna do Českého ústavu ochrany přírody, ten se později rozdělil a pak zase spojil pod jiným jménem a Vojen Ložek celou dobu pracuje na Správě CHKO Český kras, s několika etapami, kdy byl zastupujícím vedoucím Správy. Mezi jeho záliby patří kromě dobrovolné ochrany přírody turistika (dříve i jeskyňářství) a fotografování přírody. Je také fanouškem či obdivovatelem železnice a dopravy vůbec (zejména vzhledem k životnímu prostředí).

V Patronátech Skautský institut pomáhá skautským oddílům a školním třídám angažovat se v obnově krajiny a ochraně přírody. Ve spolupráci s odbornými průvodci a správci území se účastníci dozvídají nejen o přírodních hodnotách, ale také o důležitosti budování vztahu se všemi zúčastněnými stranami. Rozvíjí tak dvě základní občanské kompetence: odpovědnost za stav veřejného prostoru a vědomí, že každý má šanci ovlivnit pozitivně své okolí. Patronáty v současné době působí na území hlavního města Prahy a v osmi krajích ČR, doposud se do nich zapojilo více než 55 oddílů a školních tříd.

CHKO Český kras je turisticky velmi exponovaná oblast. Její poloha v hustě osídlené oblasti nedaleko Prahy, propojená železnicí vinoucí se podél řeky Berounky, ji k návštěvě přímo předurčuje. S evropskou kulturní dominantou hradem Karlštejnem se stala přímo turistickým magnetem. V sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století mezi víkendovými návštěvníky převažovali trempové a chataři. Dnes jsou to především rodiny s dětmi – vlakem a pěšky, na kolech a hodně i auty. Kromě kol přijíždějí například i s kolečkovými bruslemi nebo horolezeckým vybavením. O krásném sobotním odpoledni, když všichni vyrazí do přírody, se tak z chráněné krajinné oblasti stává doslova sportoviště pro celý region.

Dubnem 1972, kdy byla vyhlášena chráněná krajinná oblast Český kras, byla završena několik desetiletí trvající cesta k ochraně vzácného území za západními hranicemi velké Prahy. První návrhy na ochranu nejhodnotnějších částí tohoto území vznikly již ve dvacátých letech minulého století (Jan Svatopluk Procházka). Ve stejných letech byla formálně zajištěna ochrana zejména botanicky nej­cenněj­ších částí Karlštejnska a Jaroslav Petrbok prosazoval nazývat území Český kras. Intenzivní snahy o prosazení ochrany pokračovaly ihned po druhé světové válce dokonce návrhem na zřízení národního parku Karlštejnsko (Jaromír Klika). Tento návrh však nenašel pochopení u vlastníků pozemků.

Nížinné mokřadní louky patří v rámci České republiky mezi jedny z nejohroženějších biotopů. Hlavní příčinou je především úpadek původních způsobů obhospodařování, cílené odvodňování, následné zarůstání náletem i šíření agresivních rostlinných druhů, které vytlačují ohrožené druhy rostlin a živočichů. Vhodná péče o luční mokřady proto spočívá především v udržování jejich otevřeného charakteru, které můžeme efektivně provádět s využitím pastvy a seče. Ačkoliv to na první pohled nemusí být patrné, tato opatření mohou významně ovlivnit také drobné vodní plochy, v jejichž bezprostředním okolí je péče realizována. Záměrem tohoto článku je proto přiblížit čtenářům projekt „Managementová opatření a hodnocení jejich dopadu na biodiverzitu lučního mokřadu“ a představit pilotní výsledky hydrobiologického monitoringu vodních těles na lučním mokřadu u obce Krumvíř.

Nový odstavec 3 vložený do § 66 zákona o ochraně přírody a krajiny jako poslanecký pozměňovací návrh k tzv. protiinvazní novele (zákon č. 364/2021 Sb.) zakládá pravomoc orgánu ochrany přírody omezit nebo zakázat ve vymezených územích provádění ohňostrojů či používání zábavní pyrotechniky. Jistě dobře míněná legislativní iniciativa však vyvolává některé otazníky, jak pokud jde o vztah k obecnějšímu znění odstavce 1 § 66, tak především pokud jde o kompetence orgánů ochrany přírody.

Koncept jednotného environmentálního povolení (dále jen „JEP“) není novou myšlenkou. Poprvé byl diskutován před několika lety [1] v rámci mezirezortního připomínkového řízení věcného záměru tzv. rekodifikace veřejného stavebního práva. Ministerstvo životního prostředí (dále jen „MŽP“) jej tehdy navrhovalo jako alternativu k maximalistickým představám o velmi široké integraci správních úřadů do nové soustavy státní stavební správy. Tehdejší koncept JEP byl postaven na návrhu vyčlenění oblasti ochrany veřejných zájmů do samostatného správního řízení, jehož výsledkem by bylo jedno správní rozhodnutí obsahující posouzení vlivu konkrétního záměru na relevantní složky životního prostředí. Legislativní řešení bylo na MŽP navrhováno v podobě nahrazení současného zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (dále jen „zákon EIA“) [2].

^[1]  Věcný záměr k rekodifikaci veřejného stavebního práva byl v připomínkovém řízení
       na přelomu let 2018 a 2019.

^[2]  Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů.