Podrobné vyhledávání v článcích

Částí patnáctou zákona č. 465/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, byl „drobně“ novelizován i zákon o ochraně přírody a krajiny. Změny se týkají především působnosti České inspekce životního prostředí, která by se už neměla zabývat případy tzv. fyzických osob nepodnikajících.

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR je pověřena sledováním stavu biotopů a druhů, které můžeme v širším smyslu označit za monitoring biodiverzity. Monitoring a mapování evropsky významných druhů a biotopů, které slouží k naplnění povinnosti reportingu podle evropských směrnic, jsou hrazeny ze státního rozpočtu. Ovšem potřeby sběru dat jsou širší, a tak k jejich naplnění AOPK ČR navrhuje a řeší řadu projektů, přičemž ty objemově nejrozsáhlejší, jak záměrem, tak financováním, jsou financovány z prostředků Operačního programu Životní prostředí.

Jeskyně definované jako podzemní dutiny přírodního charakteru jsou hlavním předmětem speleologického výzkumu. Jeho metody pak zahrnují nejčastěji speleologický průzkum a dokumentaci jeskynních prostor a slouží i k objevování nových jeskyní a jejich částí. Se speleologickými výzkumy těsně souvisí hydrologická klimatická a jiná pozorování a měření, odběry vzorků jeskynních výplní, mineralogický, tektonický, geofyzikální, ale i biospeleologický či paleontologický výzkum a řada dalších činností směřujících k získávání poznatků o jeskyních a s nimi spojenými jevy.

Z významných krajinných prvků (VKP) jsou ze zákona údolní nivy tím, který má největší problém ve vymezení i své ochraně. Přitom se jedná o fenomén, který je velmi důležitý nejen z hlediska přírodních hodnot, ale i územního rozvoje. Za více než třicet let od účinnosti zákona o ochraně přírody a krajiny (114/1992 Sb. – ZOPK), ve kterém byl institut VKP (včetně údolních niv) ze zákona zaveden, nebyly zpracovány dostatečné nástroje k jejich praktické ochraně. Respektive postupy k vymezení i ochraně byly navrhovány, ale nikdy oborově přijaty. Údolní nivy jsou totiž prvkem, který je v území obtížně identifikovatelný a současně je ohrožován rozvojem a využíváním jeho území.

O překvapivých výsledcích epigrafického výzkumu uhlíkových čar a kresebných stop v Kateřinské jeskyni pojednávalo již několik článků. V loňském roce byly v dalších částech jeskyně objeveny a datovány další objekty pravěkého stáří. V současné době je v prostorách staré Kateřinské jeskyně evidováno na různých místech celkem 13 pravěkých kreseb. Jedná se tak o mimořádně významnou archeologickou a paleontologickou lokalitu, což potvrdily i předloňské a loňské archeologické výzkumy ve vnitřních částech jeskyně blízko nalezených kreseb.

„Nepořádek v lese! Kdo to kdy viděl, nechat tolik dřeva zbůhdarma a bez užitku shnít!“ Takové a podobné věty slýcháme na Šumavě už přes třicet let. Naštěstí stále méně často. Určitě si každý, kdo navštíví Šumavu, všimne nápadného množství mrtvého dřeva v lesích, stromořadích, na mezích či opuštěných loukách. Odumřelé dřevo vyrábí primárně příroda, v našich chráněných územích jej ale zcela záměrně produkují i ochránci přírody. Na kusy nařezané, případně odkorněné dřevo zářící v zeleni borůvčí nemusí působit právě ochranářsky, přesto je dobré si říci, proč je i takové dříví lepší než žádné.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

mám tu čest oslovit Vás z pozice nového šéfredaktora časopisu, který již dlouhé roky plní důležitou úlohu informačního servisu pro odbornou veřejnost i zájemce o problematiku ochrany přírody z řad veřejnosti. Laťka je nastavená vysoko. Zásluhou mého předchůdce Zdeňka Patzelta má časopis výbornou odbornou úroveň a značné renomé. To vnímám jako výzvu a zároveň závazek.

S Jiřím Halešem jsem se po prvé setkal při jednom z našich prázdninových speleologických táborů na Silické planině v 50. létech minulého století, zaměřených na výzkum zdejších propastí a jeskyní. Nevěděli jsme, čeho je inženýr, ale zdálo se, že je spíše vystudovaný zoolog. Mezi speleology ho zanesla jeho zkušenost s jednou propastí na Plešivské planině, ke které ho zavedli Cikáni (jak uvádí „dnes přejmenovaní na Romy“) ze Slavce, a že v ní ještě nikdo nebyl. Jen to prý zkoušel rožňavský Rozložník, ale měl krátké lano. (Rozložník, prima chlap, kterého jsem znal osobně, dobrodruh, který se nechával do propastí spouštět tak 3 lidmi, jen přivázaný na laně. U zpřístupněné Gombasecké jeskyně ho později omylem při rekreační střelbě do terčů zastřelila ruská turistka. Pozn. autora.) J. Haleš se do propasti nechal spustit tímto dobrodružným způsobem a lano nebylo krátké, takže se dostal až na dno. Podařilo se mu dostat se i zpět nahoru. To ho přivedlo mezi speleology. (Jak později zjistil, byla to propast Velká Peňažnica.)