Podrobné vyhledávání v článcích

Krajinné památkové zóny (dále KPZ) jsou nejvýznamnějším nástrojem památkové péče k ochraně kulturních a historických hodnot krajiny. V minulých letech byla problematika KPZ řešena výzkumným projektem Ochrana a péče o historickou kulturní krajinu prostřednictvím institutu krajinných památkových zón.

Cílem projektu bylo shrnout přednosti i slabé stránky ochrany kulturně-historických hodnot v krajinných památkových zónách a navrhnout další nástroje péče o ně. Dílčí výstupy řešení se zaměřením na problematiku identifikace a monitorování vývoje kulturních a historických hodnot na území KPZ jsou představeny v tomto příspěvku.

K napsání pátého dílu seriálu věnovaného veřejné zeleni mne inspirovala nová velmi reprezentativní a hodnotná publikace Krajinné památkové zóny České republiky, která v mnoha ohledech dotváří pohled na ochranu kulturního dědictví krajiny. Knihu vydal v roce 2015 Národní památkový ústav ve spolupráci s Výzkumným ústavem Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, Mendelovou univerzitou a Českým vysokým učením technickým. Na pěti stech stránkách kniha ukazuje nedělitelnost kulturního a přírodního dědictví, popsanou např. v jiné podobně reprezentativní publikaci Krajina v ČR.

V dubnu letošního roku jsem měl jako člen výboru pro životní prostředí Poslanecké sněmovny možnost navštívit Národní park Šumava, konkrétně česko-rakousko-bavorské trojmezí, a hovořit se zástupci správy Národního parku o ochraně místní přírody, rozvoji a plánech do budoucna a také o připravovaných právních předpisech, týkajících se národních parků.

Veřejnost v Beskydech a na Valašsku dobře zná jméno František Šulgan. Nejen že je skoro čtvrt století naším kolegou na Správě CHKO Beskydy, ale hlavně – v našem regionu jsou nepřehlédnutelné jeho aktivity v práci s mládeží a v ekologické výchově. A nic na tom nezmění fakt, že tento rodák ze slovenských Kysuc je svým vzděláním geolog. Mnoho amatérských, ale i profesionálních biologů začínalo v oddílu mladých ochránců přírody Ledňáček, který právě on založil a dlouhé roky vedl.

Indonésie je jednou ze zemí s nejúžasnější biologickou rozmanitostí, s mnoha druhy planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů a dalších organismů, které nenajdete nikde jinde na světě. Nicméně i ve zmiňované ostrovní zemi ustupují pralesy a s nimi i jejich fauna a flóra z hospodářského hlediska lukrativnější činnosti, jako je pěstování palmy olejné a následná výroba palmového oleje. Jsou však druhy zvířat, které víc než úbytek jejich přirozeného prostředí ohrožuje jiný činitel – ilegální obchod. Mezi takové patří právě i outloni.

Neonikotinoidy, chemické sloučeniny odvozené z nikotinu, patří celosvětově k nejlevnějším a také v praxi nejrozšířenějším látkám určeným k hubení ekonomicky a epidemiologicky závažného hmyzu. I přes nízkou cenu představují celou třetinu globálního trhu s insekticidy, jsou registrovány ve 120 zemích a ošetřují se jimi zejména kukuřice, řepka olejka, bavlník a cukrová třtina (Simon-Delso et al. 2014). I když se mohou rozprašovat nebo vpravovat do stonků či kmenů ošetřovaných rostlin, nejčastěji se jimi moří semena, takže je následně obsahují celé rostliny.